Íránská radikální strana Fronta Paydari po Raísího smrti využívá politického vakua

27. 5. 2024

Náhlá smrt íránského prezidenta Ebráhíma Raísího uvrhla islámskou republiku do politické mlhy stejně husté, jako je ta, která zahaluje hornatý region Varzeqan v severním Íránu, kde se v neděli zřítila Raísího helikoptéra.

Pád přišel týden poté, co se v zemi konalo druhé kolo parlamentních voleb, přičemž o vlivné pozici předsedy parlamentu v jednokomorovém Madžlisu se teprve rozhodovalo. Zatímco výkonná a zákonodárná složka vlády jsou v současné době bez vůdce, nejmocnější muž v zemi, nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí, oslavil v dubnu 85. narozeniny a má se za to, že má chatrné zdraví.

V souladu s íránskou ústavou byl v pondělí první viceprezident země Mohammad Mokhber jmenován přechodným prezidentem a vyzval k prezidentským volbám za 50 dní.

Pozornost se nyní přesouvá k volbám, které se budou konat 28. června, kdy íránští pozorovatelé v zemi i mimo ni sledují prezidentské kandidáty, kteří dostanou zelenou od Rady dohlížitelů, ústavního hlídacího psa pověřeného schvalováním kandidátů.

V příštích několika týdnech pravděpodobně dojde k období intenzivních politických tahanic, z velké části za zavřenými dveřmi. Od revoluce v roce 1979 charakterizuje íránský nezam, neboli politický systém zákulisní politiky, přičemž frakcionářství a neformální rozhodování vyplňují mezeru vzniklou absencí transparentních politických institucí.

Během 35 let ve funkci nejvyššího vůdce Chameneí dohlížel na vzestup frakcionářství, kdy se soupeřící tábory občas štěpily a hašteřily se o moc.

V době, kdy Islámská republika směřuje ke svým 14. prezidentským volbám, stoupenci a studenti klerika tvrdé linie přezdívaného "ajatolláh krokodýl" hrozí, že promění íránskou politickou společenskou hru v krvavý sport.

Fronta Paydari, v Íránu nazývaná Jebhe Paydari a někdy překládaná jako "Fronta neochvějnosti" nebo "Vytrvalosti", je frakcí ideologických zatvrzelců, kteří považují zesnulého ajatolláha Muhammada Mesbah-Jazdiho – krokodýlího ajatolláha – za svého duchovního rádce.

Kontroverzní a zatracovaná íránskými umírněnci a reformisty se Fronta Paydari během Raísího funkčního období dostala do popředí. Vzhledem k tomu, že zesnulý prezident byl Chameneího loajalista, experti tvrdí, že k nástupu Paydari k moci nemohlo dojít bez souhlasu nebo svolení íránského nejvyššího vůdce.

Ale v době, kdy stárnoucí Chameneí vede zemi sužovanou vysokou mírou domácí nespokojenosti a konfrontující se s vážnými mezinárodními výzvami k předčasným volbám, se mnozí analytici obávají toho, jakou moc drží Paydarská fronta a co by to mohlo znamenat pro budoucnost Íránu.

"Pumpování ideologie do žil režimu"

Fronta Paydari ve své současné podobě byla založena jako politická strana v roce 2011 za prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda. Nebyla to náhoda. Stranická ideologie striktního dodržování principů islámské revoluce odpovídala Ahmadínežádovu tvrdému konzervatismu.

Ideologii utvářel ajatolláh Mesbah-Jazdi, hluboce konzervativní duchovní, který vyučoval většinu zakládajících členů strany v íránských seminářích a náboženských institucích.

"Argumentoval proti volbám v Íránu, který by podle něj měl být prostě náboženskou diktaturou. Měl extrémně protiamerické, velmi konzervativní sociální hodnoty – ženy musí nosit hidžáb, velmi represivní, silně uplatňoval trest smrti a podobné věci," vysvětluje Barbara Slavin, významná členka washingtonského Stimsonova centra a ředitelka projektu Middle East Perspective. "Zemřel v roce 2021, ale jeho myšlenky žijí dál."

Mesbah-Jazdiho myšlenky se však ne vždy setkaly s příznivým ohlasem u íránských prezidentů. Když se v roce 2013 dostal k moci umírněný Hasan Rúhání, snažil se stranu marginalizovat, tvrdí Saeid Golkar, odborník na Írán z University of Tennessee v Chattanooze. "Ale kolem roku 2019, 2020 se znovu objevily. V parlamentních volbách v roce 2020 ovládli parlament a v prezidentských volbách v roce 2021 podpořili Raísího. Raísí nebyl oficiálním členem strany, ale měl silnou podporu strany Paydari. Byli to velmi blízcí spojenci. Za Raísího Paydari rozšířili svůj vliv ve státní byrokracii," vysvětlil Golkar.

V průběhu let se Paydarská fronta infiltrovala do íránských státních institucí, včetně armády a mocných Islámských revolučních gard (IRGC), což experti přirovnávají k uchvácení státu, kdy jedna frakce převezme kontrolu nad státními institucemi. "Tito lidé obvykle odcházejí do armády, Islámských revolučních gard nebo státní byrokracie jako ideologičtí indoktrinátoři. Jdou dovnitř a učí. Mají velmi silný vliv na Islámské revoluční gardy v oblasti indoktrinace a politického výcviku," řekl Golkar a vysvětlil fungování Paydari jako "ideologické pumpy, která má zvýšit úroveň ideologie ve státě, armádě a administrativě. Pumpují ideologii do žil režimu."

Toto uchvácení státu bylo k vidění během zásahu proti protestům "Ženy, život, svoboda", které následovaly po smrti Mahsy Amíníové, mladé íránsko-kurdské ženy, ve vazbě v září 2022. Jak se po celé zemi šířily protesty proti zahalování, režim zdvojnásobil své úsilí a poslanci parlamentu z Paydari hráli klíčovou roli při prosazování drakonického zákona o "hidžábu a cudnosti". Zákon z roku 2023 zvýšil tresty odnětí svobody za "nevhodně" oblečené ženy a zavedl tresty pro zaměstnavatele i majitele kin a nákupních center, kteří ve svých prostorách nevymáhali pravidla oblékání.

Konzervativní pragmatici ustupují zarytým ideologům

Íránská politická scéna je už desítky let poznamenána binárním reformisticko-konzervativním uspořádáním. Odstoupení USA od jaderné dohody s Íránem z roku 2015 však reformistický tábor v podstatě rozdrtilo, neboť se objevili konzervativci, kteří se stavěli proti jakýmkoli dohodám s "Velkým Satanem", aby moc udusili. Za vlády Raísího tvrdé linie se íránští konzervativci posunuli více doprava.

V táboře konzervativců upoutal vzestup ultrakonzervativní Paydarské fronty pozornost britského týdeníku The Economist po prvním kole březnových parlamentních voleb, které strana ovládla.

Týdeník The Economist rozlišoval mezi "drsnými konzervativními pragmatiky" ze staré školy a rostoucí "skupinou ideologických zatvrzelců" a poznamenal, že členové Fronty Paydari "jsou pro Írán tím, čím je náboženská krajní pravice pro Izrael".

Tradiční konzervativci si velmi dobře uvědomují vojenské slabiny Íránu ve srovnání s úhlavními nepřáteli Izraelem a Spojenými státy. V minulosti byli velitelé Islámských revolučních gard "připraveni spolupracovat se Západem, pokud se domnívali, že to posílí režim," poznamenal The Economist.

"Ale Paydarská fronta vidí svou pozemskou bitvu v božských pojmech," poznamenal týdeník. Mesiášská šíitská vize boje proti protimuslimskému tyranovi zvyšuje bezpečnostní rizika v regionu, který se vzpamatovává z důsledků války mezi Izraelem a Hamásem.

Jako nejvyšší vůdce má Chameneí konečné slovo v zásadních vojenských rozhodnutích. Jeho vrozená opatrnost byla zřejmá 13. dubna, kdy Írán provedl odvetu za izraelský bombový útok na své velvyslanectví v Damašku z 1. dubna. Íránský raketový a bezpilotní útok přišel poté, co Teherán dal Izraeli a jeho spojencům tři dny na to, aby chránili svůj vzdušný prostor, což vedlo k relativně malým zraněním a škodám na infrastruktuře.

"Zápasy na vrcholu"

Chameneí však stárne a snaha tvrdé linie o převzetí moci, která začala před více než deseti lety, by mohla narušit křehkou rovnováhu, která Íránu a Izraeli brání vést velkou konvenční válku.

Chameneí sice může být na regionální frontě opatrný, ale jeho podpora domácích zastánců tvrdé linie vedla k tomu, že jestřábí frakce, jako je Paydarská fronta, získaly v nezumu nepřiměřenou moc.

"Jsou tak trochu posledními přeživšími. Systém se stal ošklivým a všechny ostatní frakce, pragmatici, dokonce i některé tradiční konzervativní frakce, byly odsunuty na vedlejší kolej," říká Slavin. "Zdá se, že jsou posledními přeživšími dlouhé politické hry v Íránu, zejména za Chameneího."

Golkar věří, že vše proběhlo podle plánu. "Ajatolláh Chameneí uvedl do praxe plán, aby měl hladké nástupnictví. A plán, který od roku 2019 zaváděl do praxe, spočíval v tom, aby se zajistilo, že stát, vláda a administrativa budou ideologicky v souladu s ajatolláhem Chameneím. Chce, aby jeho myšlenky, jeho režim přežil sám sebe," vysvětlil.

Pro Chameneího byl zesnulý íránský prezident podle Golkara ideálním nástupcem, který by se mohl ujmout pozice nejvyššího vůdce. "Chameneí chce mít někoho se stejnou mentalitou, stejnou ideologií, stejným politickým názorem," řekl. Raísího náhlá smrt při nedělní havárii vrtulníku byla "zádrhelem v plánu ajatolláha Chameneího. Ale najde někoho, kdo má stejný politický názor a ideologii jako Raísí."

V době, kdy se země připravuje na prezidentské volby a jmenování předsedy parlamentu, se experti domnívají, že Fronta Paydari má obzvláště dobrou pozici k tomu, aby zvládla zákulisní machinace mezi politickými frakcemi. "Přemýšlejte o Islámské republice jako o síťovém systému patron-klient. Patronů je spousta. Paydari je jeden patron s vlastními klienty," vysvětlil Golkar. "Je to nejsoudržnější a nejideologičtější skupina. Kvůli ideologii a soudržnosti je mnohem těžší je porazit ve srovnání s jinými skupinami, které jsou mnohem oportunističtější."

Většině Íránců, kteří se trápí systémem, jenž ignoruje jejich aspirace, potlačuje jejich požadavky na občanské svobody a nedokáže zajistit hospodářskou prosperitu či rozvoj, na politických tahanicích téměř nezáleží.

"Myslím si, že zejména mladí lidé v Íránu se nemohou méně starat o politické machinace na vrcholu. Odmítli celý systém. Každý, kdo kdy přísahal věrnost Islámské republice, je dnes pro mnoho mladých Íránců do značné míry cizí. Takže tohle je vnitřní hra, kterou hrají zasvěcenci. Většina mladých Íránců se jen snaží vydělat si na živobytí, v mnoha případech opustit zemi, pokud mají potřebné povolení. Budou ignorovat žabomyší zápasy na vrcholu," tvrdí Slavin.

Ale jak se ideologická propast mezi vládci a lidmi zvětšuje, experti varují, že je nepravděpodobné, že by nadvláda Paydari prospěla zemi nebo jejímu dlouho trpícímu obyvatelstvu. "Myslím, že ti nejbezohlednější zvítězí, zejména v systému, jako je ten íránský," říká Slavin. "Prostě se jim podařilo vylézt na namazanou tyč a jsou tam. Tím je ale celý systém samozřejmě ještě křehčí. Takže i když teď mohou zažít triumf, musí zpochybnit legitimitu a životnost systému, když je jeho základna tak úzká."

Zdroj v angličtině: ZDE