Myanmar: Jak mladí lidé bojují za demokracii a proti zločinnému režimu, podporovanému Ruskem a Čínou. Svět na ně kašle

11. 6. 2024

čas čtení 12 minut
"Jsme tak trochu  zapomenuti. Přestože bojujeme za stejné hodnoty, za stejnou společnost, za demokracii. Nežádáme něco jiného,  jsme stejní jako lidé V Americe, lidé v Evropě, jsme stejní. Jsme lidé."

Vynikající, zásadní, odvážná reportáž britské televize Channel 4 News:

Když před třemi lety převzala v Myanmaru moc vojenská junta, vyšli do ulic mladí protestující. Když vojáci zahájili palbu, chopili se zbraní.

Nyní navzdory všemu volná koalice odbojářů a etnických milicí ovládá více než polovinu země a snaží se získat další území, ačkoli režim stále drží všechna největší města.

V první ze série speciálních reportáží, které budeme tento týden vysílat, se dozvíte o brutální občanské válce v Myanmaru: Secunder Kermani a filmařka Katie Arnoldová natáčeli v Karenském státě. Uvnitř bašty odporu - kde se povstalcům podařilo postoupit.

Varování: reportáž obsahuje znepokojivé záběry a silné výrazy.

Reportér: Secunder Kermani
Producentka / režisérka: Katie Arnold
Producentka lokací:  Yan Naing
Střihač: Saif Aledros
Operátor dronu: ANTS 


Reportér: Partyzánská armáda bojující a umírající za demokracii. Daleko vojensky silnější je nemilosrdná vojenská diktatura Myanmaru. Ale je to režim, který je na ústupu. Po bezprecedentní povstalecké ofenzivě padají vesnice, pohraniční stanoviště, dokonce i města. Tajně cestujeme do Myanmaru, abychom navštívili nově osvobozené území. Setkáváme se s mladými povstalci, kteří si budují vlastní zbraně a tábory v džungli právě v době, kdy se brutální myanmarská armáda snaží získat zpět ztracené území.

Vzácný pohled na smrtící konflikt, který většina světa ignoruje. Jsme v Karenském státě podél východní hranice Myanmaru. 90 % jeho území je nyní v rukou hnutí odporu. Toto je jeho největší město.

 

Jsme s povstaleckými bojovníky z Karenských národnostních obranných sil. Ukazují nám, jak velkou část města nyní ovládají. Dobře, začínají utíkat. Odstřelovači režimu jsou stále hrozbou, pohyb v otevřeném terénu je riskantní. Máme neprůstřelné vesty. Cobra, místní velitel, má na sobě  žabky a šortky,

"Ano, budou po nás střílet ze svých čtyřicetimilimetrových zbraní. Takže je to velmi dobré krytí."

Jeho bojovníci se loni prohnali Loikem během volně koordinované celonárodní ofenzivy, při níž padlo do rukou povstalců 55 měst. Po šesti měsících se na ulicích stále povalují lebky mrtvých vojáků.

Jedná se o jednu z nejsilnějších pozic, kterou v současné době myanmarské odbojové síly v jakémkoli městě drží. A zdá se pravděpodobné, že právě toto místo se stane prvním hlavním městem státu. Převezmou nad ním plnou kontrolu. Na frontové linii je režim sevřen na několika místech. Ta nejbližší je od nás vzdálená pouhých 100 metrů.

"Každou noc slyšíme jejich hlasy. Dokonce nám nadávají, než zahájí palbu."

V Lojko je to zatím napjatá patová situace.

Cobra, bojovník bojových umění, který se stal velitelem povstalců, říká, že potřebují více zbraní a nábojů, pokud chtějí převzít plnou kontrolu nad městem.

„Co mají oni, co vy nemáte?“

"Mají stihačky, víte, mají víte, mají tanky.  Mají spoustu velkých minometů a my pak máme jenom ducha, víš. Jo, my máme ducha, víš, proto bojujeme.“

Revoluce nezačala jako ozbrojené povstání. Začala pokojnými protesty proti vojenskému převratu, který ukončil krátké období demokratické vlády. Krvavé potlačení protestů donutilo protestující uprchnout do džungle a spojit síly s etnickými milicemi, které již dlouho bojují za větší autonomii.

Bojují  proti hnusnému vojenskému režimu podporovanému Ruskem a Čínou, který se před třemi lety chopil moci. Povstalci jsou financováni z darů. Režim má na obranu rozpočet ve výši 2 miliard dolarů.

Odbojáři sice nemají stíhačky, ale vytvářejí si vlastní letectvo a přizpůsobují si komerční drony. V podzemním bunkru na tajné základně se jednotky chlubí svými nejnovějšími úspěchy a každý měsíc zasahují desítky cílů po celé zemi.

Drony se staly jedním z nejúčinnějších a nejsmrtonosnějších nástrojů nedostatečně vybavených povstalců. V provizorní dílně Cokan opravuje jeden z nejvýkonnějších modelů jednotky. Je určen k postřikování plodin. Nyní je vybaven minomety.

„Musíme používat letecké údery stejně jako náš nepřítel používá letadla.“
 
„Ale vy přece nemáte letadla.“ 

"Jo, nemáme letadla. Máme jenom bezpilotní letouny.“

Za ním 3D tiskárna vyrábí součástky zbraní podle šablon nalezených na internetu. Je to revoluce poháněná inovacemi a idealismem. Cokan pracoval v digitálním marketingu v Rangúnu, než se připojil k mírovým protestům.

"Jen jsme je požádali, aby nám vrátili život, vrátili nám budoucnost. Ale oni nás neposlouchali. Chtějí v Myanmaru všechno. Víte, že to není fér, protože my to nechceme. My to nechceme, my chceme svobodu."

Náhle nás zvuk výbuchů pošle do úkrytu. Dělostřelecké granáty dopadají nedaleko. Jak blízko to bylo, co myslíte? Jakmile je hrozba zažehnána, začne se jednotka dronů připravovat na další misi tím, že vyzkouší svůj nově opravený dron. Doufají, že se jim podaří zasáhnout zbývající vojenské pevnosti v Loliconu. Dosud jim rušící systém bránil operovat uvnitř města, ale velitel mi říká, že si myslí, že právě objevili způsob, jak ho obejít.

„Jaký bude váš úkol?“

„Bude to útok bezpilotního letounu na největší velitelské centrum ve výcvikovém státě, takže máme velmi těsnou šanci to udělat právě teď a musíme, víte, dát do toho všechno, aby to bylo úspěšné.“

Než odejdou, ukáže nám Cokan své tetování. Revoluci má doslova vyrytou na rukou, jeho tělo je poctou boji za svobodu. Mírová budoucnost, pro kterou je ochoten zabíjet a umírat. 

Jednotka se vydává na Loikos a bude to jedna z jejich nejodvážnějších operací vůbec. Prozatím stále ovládá oblohu myanmarská armáda. Provádí tisíce úderů. A často se zaměřují na obyčejné civilisty. 

Vzhledem k tomu, že armáda je z velké části stažena na své základny, útočí leteckými údery na oblasti, které nemůže kontrolovat. Tento útok byl veden na školu, která byla v té době plná dětí. Na stěnách jsou stále vidět jejich kresby a učebnice roztroušené po podlaze. Učitelé a žáci zde vykopali zákop, protože věděli, že režim v minulosti zasahoval školy a nemocnice. Ale nestačilo to. Čtyři děti byly zabity.

"Požádal mě, abych mu udělal narozeninový dort. Ale zabili ho jen pár dní před jeho narozeninami.“

Mezi oběťmi byl i třináctiletý syn Doheny Blumau. Jeho mladší sourozenci přežili, ale bojí se vrátit do školy.

"Děti přišly domů krátce poté, co jsem slyšel stíhačku. Byly strašně vyděšené a třásly se. Plakaly, tak jsem je vzala dovnitř domu. Pořád jsem čekala, že nejstarší syn vstoupí do dveří, ale nikdy nepřišel."

Projíždíme čtvrtěmi, které se proměnily v trosky. Navzdory krutostem režimu se odboji nedostává žádné mezinárodní pomoci. To, co ale mají, je autentická podpora místních lidí.

Ve výcvikovém táboře povstalců se setkáváme s nejnovější várkou mladých rekrutů. Za pouhý měsíc budou vysláni do boje, jejich zbraně a munice jsou z velké části nakoupeny na černém trhu. Dohlíží na ně velitel Maui, přezdívaný podle Disneyho postavičky. Býval ekologickým zemědělcem. Nyní pomáhá vést síly čítající přibližně 10 000 mužů a žen.

"Jste frustrován, že se vašemu boji nedostalo větší mezinárodní podpory?

"Jsme tak trochu  zapomenuti. Přestože bojujeme za stejné hodnoty, za stejnou společnost, za demokracii. Nežádáme něco jiného,  jsme stejní jako lidé V Americe, lidé v Evropě, jsme stejní. Jsme lidé."

„Myslíte si, že to zvládnete sami ?“

"My lidé z Myanmaru nečekáme. S mezinárodní pomocí nebo bez ní musíme tuto válku ukončit."

Ale nevypadá to, že by tato válka měla v dohledné době skončit.Odbojáři ovládají více než polovinu země. Režim drží největší města a snaží se získat zpět ztracená území.

V průběhu naší cesty vidíme, jak se na bojišti odehrává změna. Jsme na cestě do Loiky, opět za pouhý týden, co jsme zde, došlo ke změně dynamiky a asi 600 vojáků armády se v doprovodu tanků snaží prorazit pozice odporu na severu města a proniknout do něj. Na povstalecké základně najdeme jednotku dronů. Právě se sem stáhli poté, co byli přesunuti, aby se pokusili zadržet postup režimu na Loiku
.
"Byli velmi drsní a my jsme kryli dvě frontové linie."

Velitel mi ukazuje videa, co se stalo po opakovaných úderech armády. Začíná na ně pořádat hon režimem vlastněná jednotka bezpilotních letounů. Povstalce pronásledují tři různé drony. Ozývají se výbuchy. Do prdele. Schovávají se pod stromy. Útok trvá dvě děsivé hodiny. Všichni nějak vyváznou bez zranění a nakonec se stáhnou do místního úkrytu. Nyní jsou ve městě, zatímco se blíží režimní posily. 

Dochází k nárůstu bojů.Jedeme do průmyslové zóny na okraji města. Zdá se, že se blíží protiofenzíva a režimní jednotky, které jsou zde umístěny, se již osmělují

Bojovníci odporu však zůstávají vzdorovití. Na obzoru se rýsuje nová bitva o Loiko, a proto byla do akce povolána jednotka dronů. Létají s pozorovacím dronem, aby prozkoumali možné cíle. Identifikovali pohyby vojáků.

„Je to velké vojenské stanoviště, uvnitř je možná 80 vojáků.“

Rozhodli se tedy zahájit útok.Použijí dron, který testovali před několika dny. Jednu z největších bomb. Vzhledem k tomu, že režim je nyní v ofenzívě, byl by to pro povstalce významný úspěch. Jednotce se ještě nikdy nepodařilo proniknout přes armádní rušičky. Velitel Hunt to sleduje z menšího průzkumného dronu. Zdá se, že útočný dron letí stabilně. Pak se ale něco pokazí.

„Cože?“

 „Jo, nemůže se dostat do jejich komplexu. Odráží se to zpátky."
 
„Začalo to stoupat přes sto metrů, ale pak se to začalo točit v kruzích.“

Podařilo se jim dron dopravit zpět na základnu a začít se připravovat na další pokus. Pak ale uslyšeli, že nad námi něco letí.

"Je to zvuk dronu? Myslím, že je to průzkumné letadlo."

"Tak tady je to letadlo. Už se blíží. Můžete jet..Prostě jeďte Nedělejte si  starosti."

Velitel dronu nám právě řekl, že jejich pozice je ohrožena. Očekávají silnou příchozí dělostřeleckou palbu a my musíme okamžitě odjet.  

Mladí povstalci jsou stateční a dokázali víc, než mnozí kdy čekali.Ale stále je to boj Davida s Goliášem. Hluboko v kopcích Karenského státu připomínají krvavou cenu, kterou platí.

Osmnáctiletý Benedetto byl včera zabit v Loiko, necelý rok poté, co se přihlásil. Opustil školu, aby se připojil k odboji.

"Jeho rozhodnutí jsem plně podporoval.Řekl jsem, ať to uděláš, synu."

"Chtěl bojovat a sloužit své zemi."

Místní chlapec ze skromné zemědělské rodiny. Bude pohřben na hřbitově, kde už jsou hroby desítek odbojářů.

Cobra, velitel z Loiko, sloužil s mnoha z nich.

"Když vidíte všechny ty oběti tolika mladých lidí, nutí vás to k zamyšlení? Možná bste měli přestat bojovat?"

"Neměli bychom přestat kvůli všem těm klukům, kteří položili své životy.   Bojujeme za naši budoucnost, bojujeme za náš mladý věk. Víš, určitě budeme pokračovat."

Slzy, když je Benedetto ukládán k odpočinku do země. Jeho sny o nové budoucnosti, za kterou zde bojuje tolik mladých mužů a žen, budou žít dál.

1
Vytisknout
2776

Diskuse

Obsah vydání | 13. 6. 2024