Rozhovor Britských listů 668. Lepší zprávy z Ukrajiny?
14. 6. 2024
čas čtení
15 minut
Bohumil Kartous dnes znovu hovoří s Adamem Syberou, analytikem listu Kyiv Independent, o nejnovější situaci na Ukrajině.
Kompletní transkript tohoto rozhovoru:
Bohumil Kartous: Před pár měsíci údajně začala ruská
ofenzíva na východě Ukrajiny a mluvilo se o tom, že Rusko se bude
snažit dobýt Charkov a pak se situace změnila a najednou Charkov
přestal být tím zřejmým cílem. A obecně se ukazuje, že nikdo
pořádně neví, jaký vývoj se dá očekávat, protože z té
ofenzivy se nezdá, že by se ruský agresor snažil nějakým
způsobem úspěšně postupovat. Každopádně nebudu o tom mluvit
já,bude o tom mluvit primárně. Adam Sybera, analytik KiyvIndependent a náš nepravidelný, ale častý
host. Dobrý den, Adame.
Adam Sybera: Dobrý den.
Bohumil
Kartous: Jaká je tedy situace? Popsal jsem jí aspoň
srozumitelně a dobře? Nebo je to jinak?
Adam Sybera:
Ano. I jak jsme se bavili v těch předchozích dílech, tak
Rusko znovu otevřelo tu charkovskou frontu desátého minulý měsíc
a hodně se obzvlášť v evropských médiích spekulovalo, že by
mohl být Charkov dobyt nebo obklíčen, nebo by tam Rusko mohlo
zaznamenat nějaký strategický průlom, který by znamenal veliké
problémy pro Ukrajinu. Tak dnes můžeme říct, že za ten měsíc
se mu nepodařilo plně dobýt ani Vovčansk, což je jedno z těch
prvních měst před hranicí. A v tom druhém směru, ve kterém
útočilo nebo postupovalo, tak se zarazilo o Lipci, což je taková
středně větší vesnice, řekněme, ale není to ani město. A
dnes se začíná projevovat ta zbrojní podpora ze Západu a zejména
pak zvednutí toho zákazu střílet nebo používat ty západní
zbraně na ruském území. Sice je to stále omezené pouze na tu
příhraniční oblast, ale můžeme vidět, že i to tu ruskou
ofenzívu hodně zpomalilo jestliže přímo nezastavilo, protože v
některých územích ukrajinské jednotky podnikají takové mírné
výpady.
Bohumil
Kartous: Pokud tomu dobře rozumím, tak zásadním faktorem,
který zpomalil, možná úplně zastavil tu ruskou ofenzivu na
severovýchodě v okolí Charkova, tak jsou dodávky zbraní a munice
ze Západu a jejich větší přísun?
Adam Sybera: Tak určitě to pomohlo, nedokážu si
odhadnout, co byl ten zásadní faktor, či tam bylo nějaký selhání
z ruské strany, ba naopak jako dobrý výkon z té ukrajinské
strany, ale je nutné říct, že stále kvůli tomu znovuotevření
té fronty. Jsou tam svázané hodně zkušené bojové jednotky z
východní fronty a tam je to stále ten deadline, který Vladimír
Putin vystavil ruské armádě na dobytí strategického Časova
Jaru, tak ten je stále pod kontrolou. ZSUA, ten deadline byl na den
kdy Rusko slaví Den vítězství ve Velké vlastenecké válce. A to
bylo 9. května a to se taky nepovedlo.
Nicméně je pravda, že Ukrajina je v procesu mobilizace, která
se očekává, že se naplní v následujících měsících a stále
je to jako na Ukrajinu velký tlak. Nicméně tak, jak popisoval
Budanov, už jsme to taky řešili minule, že situace je složitá,
ale ne katastrofická, tak si myslím, že se tohleto dost vyplnilo,
protože ty postupy jsou teď minimální. Největší je má Rusko
dole u Pokrovsku, kde vlastně, když byl ten průlom na začátku
léta u Avdijivky, tak tam pokračuje jako nejsvižněji, řekněme,
ale už i několik posledních týdnů je stále na tom samém plus
mínus 10km od té silnice propojující Pokrovsk a Konstantinivku,
která je taky důležitá.
Bohumil Kartous: Pokud to dokážete zhodnotit, jaká je
nálada na ukrajinské straně, zejména v ozbrojených složkách v
armádě? Dlouhodobě se mluvilo a mluví se o obrovské únavě,
která je způsobená a tím poměrem, který nevýhodný pro
ukrajinskou stranu. S ohledem na to, kolik dokážou zmobilizovat
vojáků, jak dlouho je musí vytěžovat, držet na těch pozicích
na té frontě. Jaký je stav teď, když se na to podíváte zase s
odstupem nějakého měsíce, když jsme se naposled bavili?
Adam Sybera:
Tak myslím si, že se zlepšila zejména kvůli těm zbrojním
dodávkám. S čím člověk bojuje, tak vidí. A když vidí, že se
mu to rapidně snižuje, tak se to podepisuje i na morálku. Zatímco
teď je vidět, že řekněme, odhaduje se to tak, že minimálně do
konce roku by tohleto mělo vystačit nebo držet tu situaci tak, jak
je. A to nepočítáme s tím, že Ukrajinci tím budou ničit a
nějakým způsobem deprimovat tu ruskou armádu. Takže opatrně
bych řekl i nějaké úspěchy. Teď třeba vidíme, že zasáhly ty
jejich nové SU 57 stíhačky, které ještě myslím tuším nebyly
ani použité. A to právě už bylo na ruském území a ten R 416,
taková rádio stanice, která spojuje velitelství s těmi
jednotkami a připisuje si i dalekonosné údery na Krym, kde ničí
ruskou PVO a pro ruskou armádu je stále složitější tam mít
nějaké bezpečné zázemí. Takže vlastně, když i tohleto dáme
dohromady, tak vidíme nějaké ne územní, ale dílčí úspěchy
řekněme. A to samozřejmě náladu zlepšuje. Ale je pravda, že u
některých jednotek je tady stále problém s tou demobilizací u
jednotek, které jsou přetažené a už bojovaly dlouho a ty jsou
pochopitelně unavené. Mobilizace, i když teď to vypadá, že by
se měla naplnit ta čísla, o kterých mluví, tedy půl milionu
mobilizovaných, tak je to stále takové kostrbaté.
Bohumil
Kartous: Půl milionu mobilizovaných, to by byl pravděpodobně
velký úspěch pro obranu Ukrajiny. Na druhou stranu je pravda i při
té naší společné návštěvě v Charkově z toho vyplývalo, že
spousta lidí a těch řekněme bojeschopných mužů je v zahraničí
a tím pádem nejsou dosažitelní. Změnila se nějak situace v
tomhle ohledu? Došlo k nějaké dohodě, třeba se státy, jako je
Polsko, nebo?
Adam Sybera:
Ukrajina o něčem takovém jedná. Já musím přiznat, že
tadyto není úplně kategorie, kterou bych sledoval do detailů.
Nicméně tam by se hodilo připomenout, že je velmi složité
nacpat někoho – Na základě mezinárodního práva a zákonů,
tak jak jsou postaveny v Evropě, tak nemůžete vyslat někoho do
místa, kde probíhá ozbrojený konflikt. Takže pokud ten člověk
už je v tom v Polsku, řekněme například, tak to Polsko ho nemůže
jen tak vrátit zpátky. Tam tyhlety komplikace jsou, ale zároveň
bych zdůraznil, že je to taky takové vděčné téma pro různé
informační operace, ale i kdyby se vrátili všichni ti lidi, který
jsou v Evropě a nechtějí bojovat, nebo tak, jak se to skloňuje,
tak stále to větší číslo Ukrajinců. To jsou ti, co jsou v
Ukrajině a nikam neutíkali. A vlastně. I z pohledu armády, ona
tam chce motivované lidi, ne ty, kteří nechtějí.
Bohumil Kartous: To určitě je dobré zdůraznit, dobře,
že jste to řekl. Protože je pravda, že tohle je jeden z těch
dezi-narativů, které se snaží oslabit ochotu v těch zemích,
které pomáhají Ukrajině, útočit na to, že sami Ukrajinci
nechtějí bojovat. Ale je to je to skutečně nesmyslné. Ostatně
ta zmiňovaná návštěva, na které jsme společně byli, tak
ukázala, že třeba i ten Charkov, jak jste několikrát zmiňoval i
v minulých rozhovorech, je připraven se bránit vnitřně, ačkoliv
třeba by ta situace byla velmi složitá v okamžiku, kdyby se
podařilo přesunout ruské dělostřelectvo zase na dostřel
Charkova, tak by pravděpodobně to město a jeho obyvatelé vysoce
trpěli. A bylo by to spojeno s mnoha ztrátami, ale je velmi
nerealistické, že by vlastně Rusové do tohohle šli v okamžiku,
kdy cítí, že ten odpor je takhle silný.
Vy jste mluvil o
jedné důležité okolnosti a to je dohoda s partnery, která
odblokovala možnost Ukrajiny bránit se i tím, že bude aktivní na
území agresora. To znamená, že bude se snažit ostřelovat nějaké
strategické cíle na území Ruska. Co se tam podařilo v tomhle
ohledu? Čeho se podařilo dosáhnout?
Adam Sybera: Hned to bylo několik dní, možná jenom den
po tom odblokování tady toho za mě dost nesmyslného zákazu.
Ukrajinská armáda - Siréna! Pardon, nevím, jestli ji slyšíte -
ale ukrajinská armáda trefila F 300 nebo F 400 raketový systém,
který právě ostřeloval Charkov. Výrazně ulehčila nebo ulevila,
já jsem v tom období tam zrovna byl a bylo skutečně na ty
charkovské poměry řekněme to město klidnější. Když začala
ta charkovská ofenzíva a Rusové mohli střílet, tak byly i
sirény, který trvaly několik hodin a teď v poměru s tím bylo to
město relativně klidné. Takže stále občas z dálky člověk
slyší výbuch, ale zničení tady těch raket, a jak jsem předtím
mluvil o té rádiové stanici a o těch stíhačkách, tak tam si
myslím, že dost pravděpodobně to byl taky úspěch. Nejsem si
jistý, co. Ono se to ani moc nezveřejňuje a tipoval bych nějaký
Storm shadow nebo Scalp, který má tenhleten dolet.
Bohumil Kartous: No tak to jsou povzbudivé zprávy. Ta se
zbraňovými systémy a s municí a možností bránit se proti
agresorovi i nějakými taktickými útoky na jeho infrastrukturu a
jeho vojenské základny a jeho vojenské prostředky je zase poněkud
nadějnější situace než během toho ne úplného zákazu, ale té
jakési nepsané dohody, že Ukrajinci nebudou využívat na zbraně
ze Západu. k těmto účelům.
Jak vypadá
situace právě ve vztahu k partnerům? Protože pochopitelně ta
válka se nerozhoduje jenom na tom území, ale rozhoduje se také na
straně partnerů, kteří budou ochotni nadále doufejme podporovat
Ukrajinu. Jak to vypadá tady?
Adam Sybera:
Zrovna včera USA a Ukrajina podepsaly tu dlouho očekávanou
bilaterální dohodu, která by měla zaručovat bezpečnostní
spolupráci na dalších deset let. Tedy ona už byla v jednání
před evropskými volbami, ale i když vidíme, jaký výsledek měly
evropské volby a jaký je trend celosvětový nebo na Západě, jaký
je, s různými volebními preferencemi, tak si myslím, že se to
snaží všichni co nejvíce zacementovat na co nejdelší dobu, aby
v případě nějakého šokujícího výsledku nebo veliké změny
administrativ, aby ta pomoc držela a to samé, i když vyjmeme
západní svět jak ho chápeme. Tak podepsal podobnou dohodu i s
Japonskem a teď se prezident Zelenský dost nečekaně objevil v
Saúdské Arábii a já bych předpokládal, že to má co do činění
s nadcházejícím mírovým summitem, který iniciuje Ukrajina. A že
se tím snaží oslovit další mezinárodní partnery, případně u
Saúdské Arábie asi vidíme, že tam je nějaká linka s tím, že
to nebude spojenec s Íránem a Írán je spojenec Ruska, takže si
myslím, že diplomaticky se snaží v tom globálním jihu právě
najít spojence, jednak partnery a jednak spojence pro diplomatické
jednání a vytváření tlaku na Rusko. A svým způsobem i na Čínu,
která na Rusko může vytvořit větší tlak do nějakých ústupků.
Bohumil Kartous: No to nepochybně ano, myslím si, že
Ukrajina není v pozici, kdy by si mohla svoje partnery jen tak
jednoduše vybírat. Když se někdo může dívat nějak skepticky
na fakt, že se snaží vyjednávat se zemí, jako je Saúdská
Arábie, nicméně je zřejmě dobré si uvědomit, že být v
situaci země, které je napadená, jejíž velkou část území
okupuje agresor, a tak se budete primárně snažit najít pomoc
všude, kde to bude možné a pochopitelně není radno podceňovat
ten globální jih, o němž jste mluvil, protože situace tam je
taková, že velká část ta tohoto světa se domnívá, že jde o
nějaký z jejich pohledu lokální konflikt, který je bezvýznamný
a navíc ruská propaganda v oblasti těchto zemí, ať už je to
řekněme Asie nebo Afrika, vytváří dojem, že je to jakási
legitimní snaha, vzít si to, co Rusku patřilo. A myslím si, že
tohle tam taky dost významně může převažovat v nějakých i v
těch řekněme více informovaných kruzích tady tenhle narativ,
takže to určitě dává smysl.
Jak vidíte
výhled na tu dobu léta? Začíná léto, takže co se domníváte,
že nastane v praktické oblasti?
Adam Sybera: Mluvilo se z ruské strany o chystané velké
letní ofenzívě. To si teď nedokážu představit, že ještě
chtěli otevřít tu frontu na Sumy. To si myslím, že teď jako - S
Ruskem je to složité. Člověk nikdy nemůže říct ne, to se
nestane a nebo ano, to se stane, protože je to Rusko, já bych to
spíš nepředpokládal, že by se otevřela další fronta. Ale že
nadále budou doplňovat ty jednotky, které už mají v té
charkovské oblasti a snaží se dále vázat ty bojeschopné
jednotky i rezervy z té východní fronty a dále tam už jeden řekl
bych, že ne úplně strategický průlom, ale průlom u té
Avdijivky byl a myslím si, že z pohledu Ruska je to pro ně teď
asi nejvýhodnější tlačit tam a svazovat ty ukrajinské jednotky
na severu. Pak co se hodně řeší teď, Francie nabídla nové
letouny Mirage a měly by dorazit konečně ty slibované F
šestnáctky - což jsou samozřejmě pozitivní zprávy, ale ono to
vždycky má i trošku, ale, protože tyhle stíhačky a takovéhle
zbraně budou bezpochyby velmi lákavý cíl i pro ruskou stranu.
A samozřejmě takováhle letiště, nebo tam kde budou, tak budou
muset být hlídaná dalšími Patrioty a další protivzdušnou
obranou, která pak může chybět někde jinde. Takže si myslím,
že u toho západního partnerství, abych to jako spojil, co se
očekává a o čem jsme se bavili, tak se opět bude klást důraz
na doplnění protivzdušné obrany a tam bohužel tlačí bota, tam
je to takové nepříjemné i v našich skladech na Západě. Kromě
Ameriky, která si myslím, že toho má dostatek tak i Evropu jako
takovou tohleto trápí.
Bohumil
Kartous: Ano. Vyčerpali
jsme čas. Já děkuju za vaše komentáře a postřehy přímo z
Ukrajiny. Adam Sybera byl opět hostem Rozhovoru Britských listů.
Opět jim bude, pevně doufám, a věřme v dobré zprávy i během
léta. Ještě jednou děkuji a mějte se hezky.
Anton Andrejev sděluije, že pouze 12 ze 100 vojáků zůstalo
naživu poté, co se jednotka dostala pod ukrajinskou palbu a drony ve
VovčanskuAnton Andrejev, ruský voják z páté roty 1009.
pluku, vykreslil bezútěšný obraz rusk...
Diskuse