14. 6. 2024
Bohumil Kartous: Před pár měsíci údajně začala ruská ofenzíva na východě Ukrajiny a mluvilo se o tom, že Rusko se bude snažit dobýt Charkov a pak se situace změnila a najednou Charkov přestal být tím zřejmým cílem. A obecně se ukazuje, že nikdo pořádně neví, jaký vývoj se dá očekávat, protože z té ofenzivy se nezdá, že by se ruský agresor snažil nějakým způsobem úspěšně postupovat. Každopádně nebudu o tom mluvit já,bude o tom mluvit primárně. Adam Sybera, analytik Kiyv Independent a náš nepravidelný, ale častý host. Dobrý den, Adame.
Adam Sybera: Dobrý den.
Bohumil Kartous: Jaká je tedy situace? Popsal jsem jí aspoň srozumitelně a dobře? Nebo je to jinak?
Adam Sybera: Ano. I jak jsme se bavili v těch předchozích dílech, tak Rusko znovu otevřelo tu charkovskou frontu desátého minulý měsíc a hodně se obzvlášť v evropských médiích spekulovalo, že by mohl být Charkov dobyt nebo obklíčen, nebo by tam Rusko mohlo zaznamenat nějaký strategický průlom, který by znamenal veliké problémy pro Ukrajinu. Tak dnes můžeme říct, že za ten měsíc se mu nepodařilo plně dobýt ani Vovčansk, což je jedno z těch prvních měst před hranicí. A v tom druhém směru, ve kterém útočilo nebo postupovalo, tak se zarazilo o Lipci, což je taková středně větší vesnice, řekněme, ale není to ani město. A dnes se začíná projevovat ta zbrojní podpora ze Západu a zejména pak zvednutí toho zákazu střílet nebo používat ty západní zbraně na ruském území. Sice je to stále omezené pouze na tu příhraniční oblast, ale můžeme vidět, že i to tu ruskou ofenzívu hodně zpomalilo jestliže přímo nezastavilo, protože v některých územích ukrajinské jednotky podnikají takové mírné výpady.
Bohumil Kartous: Pokud tomu dobře rozumím, tak zásadním faktorem, který zpomalil, možná úplně zastavil tu ruskou ofenzivu na severovýchodě v okolí Charkova, tak jsou dodávky zbraní a munice ze Západu a jejich větší přísun?
Adam Sybera: Tak určitě to pomohlo, nedokážu si odhadnout, co byl ten zásadní faktor, či tam bylo nějaký selhání z ruské strany, ba naopak jako dobrý výkon z té ukrajinské strany, ale je nutné říct, že stále kvůli tomu znovuotevření té fronty. Jsou tam svázané hodně zkušené bojové jednotky z východní fronty a tam je to stále ten deadline, který Vladimír Putin vystavil ruské armádě na dobytí strategického Časova Jaru, tak ten je stále pod kontrolou. ZSUA, ten deadline byl na den kdy Rusko slaví Den vítězství ve Velké vlastenecké válce. A to bylo 9. května a to se taky nepovedlo.
Nicméně je pravda, že Ukrajina je v procesu mobilizace, která se očekává, že se naplní v následujících měsících a stále je to jako na Ukrajinu velký tlak. Nicméně tak, jak popisoval Budanov, už jsme to taky řešili minule, že situace je složitá, ale ne katastrofická, tak si myslím, že se tohleto dost vyplnilo, protože ty postupy jsou teď minimální. Největší je má Rusko dole u Pokrovsku, kde vlastně, když byl ten průlom na začátku léta u Avdijivky, tak tam pokračuje jako nejsvižněji, řekněme, ale už i několik posledních týdnů je stále na tom samém plus mínus 10km od té silnice propojující Pokrovsk a Konstantinivku, která je taky důležitá.
Bohumil Kartous: Pokud to dokážete zhodnotit, jaká je nálada na ukrajinské straně, zejména v ozbrojených složkách v armádě? Dlouhodobě se mluvilo a mluví se o obrovské únavě, která je způsobená a tím poměrem, který nevýhodný pro ukrajinskou stranu. S ohledem na to, kolik dokážou zmobilizovat vojáků, jak dlouho je musí vytěžovat, držet na těch pozicích na té frontě. Jaký je stav teď, když se na to podíváte zase s odstupem nějakého měsíce, když jsme se naposled bavili?
Adam Sybera: Tak myslím si, že se zlepšila zejména kvůli těm zbrojním dodávkám. S čím člověk bojuje, tak vidí. A když vidí, že se mu to rapidně snižuje, tak se to podepisuje i na morálku. Zatímco teď je vidět, že řekněme, odhaduje se to tak, že minimálně do konce roku by tohleto mělo vystačit nebo držet tu situaci tak, jak je. A to nepočítáme s tím, že Ukrajinci tím budou ničit a nějakým způsobem deprimovat tu ruskou armádu. Takže opatrně bych řekl i nějaké úspěchy. Teď třeba vidíme, že zasáhly ty jejich nové SU 57 stíhačky, které ještě myslím tuším nebyly ani použité. A to právě už bylo na ruském území a ten R 416, taková rádio stanice, která spojuje velitelství s těmi jednotkami a připisuje si i dalekonosné údery na Krym, kde ničí ruskou PVO a pro ruskou armádu je stále složitější tam mít nějaké bezpečné zázemí. Takže vlastně, když i tohleto dáme dohromady, tak vidíme nějaké ne územní, ale dílčí úspěchy řekněme. A to samozřejmě náladu zlepšuje. Ale je pravda, že u některých jednotek je tady stále problém s tou demobilizací u jednotek, které jsou přetažené a už bojovaly dlouho a ty jsou pochopitelně unavené. Mobilizace, i když teď to vypadá, že by se měla naplnit ta čísla, o kterých mluví, tedy půl milionu mobilizovaných, tak je to stále takové kostrbaté.
Bohumil Kartous: Půl milionu mobilizovaných, to by byl pravděpodobně velký úspěch pro obranu Ukrajiny. Na druhou stranu je pravda i při té naší společné návštěvě v Charkově z toho vyplývalo, že spousta lidí a těch řekněme bojeschopných mužů je v zahraničí a tím pádem nejsou dosažitelní. Změnila se nějak situace v tomhle ohledu? Došlo k nějaké dohodě, třeba se státy, jako je Polsko, nebo?
Adam Sybera: Ukrajina o něčem takovém jedná. Já musím přiznat, že tadyto není úplně kategorie, kterou bych sledoval do detailů. Nicméně tam by se hodilo připomenout, že je velmi složité nacpat někoho – Na základě mezinárodního práva a zákonů, tak jak jsou postaveny v Evropě, tak nemůžete vyslat někoho do místa, kde probíhá ozbrojený konflikt. Takže pokud ten člověk už je v tom v Polsku, řekněme například, tak to Polsko ho nemůže jen tak vrátit zpátky. Tam tyhlety komplikace jsou, ale zároveň bych zdůraznil, že je to taky takové vděčné téma pro různé informační operace, ale i kdyby se vrátili všichni ti lidi, který jsou v Evropě a nechtějí bojovat, nebo tak, jak se to skloňuje, tak stále to větší číslo Ukrajinců. To jsou ti, co jsou v Ukrajině a nikam neutíkali. A vlastně. I z pohledu armády, ona tam chce motivované lidi, ne ty, kteří nechtějí.
Bohumil Kartous: To určitě je dobré zdůraznit, dobře, že jste to řekl. Protože je pravda, že tohle je jeden z těch dezi-narativů, které se snaží oslabit ochotu v těch zemích, které pomáhají Ukrajině, útočit na to, že sami Ukrajinci nechtějí bojovat. Ale je to je to skutečně nesmyslné. Ostatně ta zmiňovaná návštěva, na které jsme společně byli, tak ukázala, že třeba i ten Charkov, jak jste několikrát zmiňoval i v minulých rozhovorech, je připraven se bránit vnitřně, ačkoliv třeba by ta situace byla velmi složitá v okamžiku, kdyby se podařilo přesunout ruské dělostřelectvo zase na dostřel Charkova, tak by pravděpodobně to město a jeho obyvatelé vysoce trpěli. A bylo by to spojeno s mnoha ztrátami, ale je velmi nerealistické, že by vlastně Rusové do tohohle šli v okamžiku, kdy cítí, že ten odpor je takhle silný.
Vy jste mluvil o jedné důležité okolnosti a to je dohoda s partnery, která odblokovala možnost Ukrajiny bránit se i tím, že bude aktivní na území agresora. To znamená, že bude se snažit ostřelovat nějaké strategické cíle na území Ruska. Co se tam podařilo v tomhle ohledu? Čeho se podařilo dosáhnout?
Adam Sybera: Hned to bylo několik dní, možná jenom den po tom odblokování tady toho za mě dost nesmyslného zákazu. Ukrajinská armáda - Siréna! Pardon, nevím, jestli ji slyšíte - ale ukrajinská armáda trefila F 300 nebo F 400 raketový systém, který právě ostřeloval Charkov. Výrazně ulehčila nebo ulevila, já jsem v tom období tam zrovna byl a bylo skutečně na ty charkovské poměry řekněme to město klidnější. Když začala ta charkovská ofenzíva a Rusové mohli střílet, tak byly i sirény, který trvaly několik hodin a teď v poměru s tím bylo to město relativně klidné. Takže stále občas z dálky člověk slyší výbuch, ale zničení tady těch raket, a jak jsem předtím mluvil o té rádiové stanici a o těch stíhačkách, tak tam si myslím, že dost pravděpodobně to byl taky úspěch. Nejsem si jistý, co. Ono se to ani moc nezveřejňuje a tipoval bych nějaký Storm shadow nebo Scalp, který má tenhleten dolet.
Bohumil Kartous: No tak to jsou povzbudivé zprávy. Ta se zbraňovými systémy a s municí a možností bránit se proti agresorovi i nějakými taktickými útoky na jeho infrastrukturu a jeho vojenské základny a jeho vojenské prostředky je zase poněkud nadějnější situace než během toho ne úplného zákazu, ale té jakési nepsané dohody, že Ukrajinci nebudou využívat na zbraně ze Západu. k těmto účelům.
Jak vypadá situace právě ve vztahu k partnerům? Protože pochopitelně ta válka se nerozhoduje jenom na tom území, ale rozhoduje se také na straně partnerů, kteří budou ochotni nadále doufejme podporovat Ukrajinu. Jak to vypadá tady?
Adam Sybera: Zrovna včera USA a Ukrajina podepsaly tu dlouho očekávanou bilaterální dohodu, která by měla zaručovat bezpečnostní spolupráci na dalších deset let. Tedy ona už byla v jednání před evropskými volbami, ale i když vidíme, jaký výsledek měly evropské volby a jaký je trend celosvětový nebo na Západě, jaký je, s různými volebními preferencemi, tak si myslím, že se to snaží všichni co nejvíce zacementovat na co nejdelší dobu, aby v případě nějakého šokujícího výsledku nebo veliké změny administrativ, aby ta pomoc držela a to samé, i když vyjmeme západní svět jak ho chápeme. Tak podepsal podobnou dohodu i s Japonskem a teď se prezident Zelenský dost nečekaně objevil v Saúdské Arábii a já bych předpokládal, že to má co do činění s nadcházejícím mírovým summitem, který iniciuje Ukrajina. A že se tím snaží oslovit další mezinárodní partnery, případně u Saúdské Arábie asi vidíme, že tam je nějaká linka s tím, že to nebude spojenec s Íránem a Írán je spojenec Ruska, takže si myslím, že diplomaticky se snaží v tom globálním jihu právě najít spojence, jednak partnery a jednak spojence pro diplomatické jednání a vytváření tlaku na Rusko. A svým způsobem i na Čínu, která na Rusko může vytvořit větší tlak do nějakých ústupků.
Bohumil Kartous: No to nepochybně ano, myslím si, že Ukrajina není v pozici, kdy by si mohla svoje partnery jen tak jednoduše vybírat. Když se někdo může dívat nějak skepticky na fakt, že se snaží vyjednávat se zemí, jako je Saúdská Arábie, nicméně je zřejmě dobré si uvědomit, že být v situaci země, které je napadená, jejíž velkou část území okupuje agresor, a tak se budete primárně snažit najít pomoc všude, kde to bude možné a pochopitelně není radno podceňovat ten globální jih, o němž jste mluvil, protože situace tam je taková, že velká část ta tohoto světa se domnívá, že jde o nějaký z jejich pohledu lokální konflikt, který je bezvýznamný a navíc ruská propaganda v oblasti těchto zemí, ať už je to řekněme Asie nebo Afrika, vytváří dojem, že je to jakási legitimní snaha, vzít si to, co Rusku patřilo. A myslím si, že tohle tam taky dost významně může převažovat v nějakých i v těch řekněme více informovaných kruzích tady tenhle narativ, takže to určitě dává smysl.
Jak vidíte výhled na tu dobu léta? Začíná léto, takže co se domníváte, že nastane v praktické oblasti?
Adam Sybera: Mluvilo se z ruské strany o chystané velké letní ofenzívě. To si teď nedokážu představit, že ještě chtěli otevřít tu frontu na Sumy. To si myslím, že teď jako - S Ruskem je to složité. Člověk nikdy nemůže říct ne, to se nestane a nebo ano, to se stane, protože je to Rusko, já bych to spíš nepředpokládal, že by se otevřela další fronta. Ale že nadále budou doplňovat ty jednotky, které už mají v té charkovské oblasti a snaží se dále vázat ty bojeschopné jednotky i rezervy z té východní fronty a dále tam už jeden řekl bych, že ne úplně strategický průlom, ale průlom u té Avdijivky byl a myslím si, že z pohledu Ruska je to pro ně teď asi nejvýhodnější tlačit tam a svazovat ty ukrajinské jednotky na severu. Pak co se hodně řeší teď, Francie nabídla nové letouny Mirage a měly by dorazit konečně ty slibované F šestnáctky - což jsou samozřejmě pozitivní zprávy, ale ono to vždycky má i trošku, ale, protože tyhle stíhačky a takovéhle zbraně budou bezpochyby velmi lákavý cíl i pro ruskou stranu.
A samozřejmě takováhle letiště, nebo tam kde budou, tak budou muset být hlídaná dalšími Patrioty a další protivzdušnou obranou, která pak může chybět někde jinde. Takže si myslím, že u toho západního partnerství, abych to jako spojil, co se očekává a o čem jsme se bavili, tak se opět bude klást důraz na doplnění protivzdušné obrany a tam bohužel tlačí bota, tam je to takové nepříjemné i v našich skladech na Západě. Kromě Ameriky, která si myslím, že toho má dostatek tak i Evropu jako takovou tohleto trápí.
Bohumil Kartous: Ano. Vyčerpali jsme čas. Já děkuju za vaše komentáře a postřehy přímo z Ukrajiny. Adam Sybera byl opět hostem Rozhovoru Britských listů. Opět jim bude, pevně doufám, a věřme v dobré zprávy i během léta. Ještě jednou děkuji a mějte se hezky.
Adam Sybera: Já děkuju za pozvání a za pozornost.
Bohumil Kartous: Nashledanou.
Diskuse