Zlo nepříchází s Trumpem, zlo je systém

6. 2. 2025 / David Marenčák

Chci naopak vyjádřit zklamání z nejčastějších kritik, které jsou zoufale povrchní a v podstatě zbytečnými intelektuálními cvičeními v milionté verzi příběhu „systém je v pořádku, jen nám to kazí dezoláti, kteří špatně volí“.Všechny tyto kritiky se totiž točí na biasu „pár špatných jablek v košíku“.  Základním jejich pilířem je neochvěná až sektářská  víra, že se lidem žije skvěle, žijeme v nejlepším z možných světů a režim globálního kapitalismu je dobrý a je v zásadě, až na drobné chybičky, výtečně funkční.

Tito kritici se tváří, že neexistuje obrovský nárůst nerovnosti, vykrádání státních rozpočtů oligarchií (dříve známí jako kapitalisté), propad reálných mezd, cílené rozkládání státních institucí neoliberálními škrtpolitikami, ignorace a neřešení dlouhé série problémů a krizí. Jako by nebyla snaha průmyslu vyhnout se zodpovědnosti za ekocidu a klimarozvrat tlačením jen takových politik, které zaplatí chudších 99% a jsou téměř bezzubé. Dosud se vždy koukali jinam, když oligarší a propagandistická média nebo socsítě dmýchaly nenávist a strach proti těm „správným cílům“. A pak se divili, kolik je najednou ve společnosti frustrace a zloby, přestože ministerstvo pravdy nám stále říká, že se máme skvěle a nejlépe. Pro  lokaje systému žádné těžkosti neexistují. Většina tohoto zmíněného komentariátu autenticky netuší, že se tu lidem žije  blbě, a proto musí vytvářet šroubované oslí můstky až konspirace, proč je ultrapravice na vzestupu.

Je to tím smutnější, že ona intelektuální elita, která jako jedna z mála socioekonomických skupin má zdroje i nástroje pochopit, se místo kritického vhledu snaží systém chránit tím, že nejviditelnější proponenty rozkladu označují jako anomálii a řešení vidí v ještě větší cenzuře, pohrdání a „vzdělávací“ šikaně těch „blbých“ voličů, kteří nechápou, co je správné a demokratické volit – tedy stejně protofašisticky, prooligarchicky, progenocidně a proválečně jednající loutky, které se na rozdíl od pana hulváta ještě zatěžují s udržováním masek plácáním o demokracii, svobodách, lidských právech a prosperitě.

Je zoufale mělké tvrdit, že USA se staly protofašistickou plutokracií až za Trumpa. Bez ohledu na to, kolik brutálně destruktivních politik nyní „pomeranč“ sype, stále je jen pokračováním dekád starého trendu, kdy jediná stálice ekonomických politik je trestat pracující a rušit daně a regulace nejbohatším.

Trochu škodolibě sleduji, jak liberálové a jiní režimní jasánci všech barev doslova hysterčí a panikaří vlastně jen proto, že imperátor odhodil divadelní kostým a říká svou plechovou hubou naplno to, o čem bylo dosud zvykem mlžit, vymlčovat nebo zastírat odůvodňováním krásně znějícími hodnotami. Že dělá otevřeně a prudce to, co se dosud dekády dělo plíživě, pokradmu a postupně.

Chyba totiž není (jen) v bezesporu ohavných a nebezpečných figurách, chybou je celý systém, které právě takové osoby vynáší k moci. Není to vlastně chybou systému, ale vlastností  – tento je k utužování hierarchie, fašizaci, monopolizace moci, divokému hromadění majetku na úkor lidí, životního prostředí a budoucnosti přímo nastaven. Takže ne, nemůžou za to hloupí, nevzdělaní voliči a dezoláti, zrádci a zaprodanci, které stačí více kibicovat, vzděláva, nebo jim odebrat volební právo, jak halucinují mnozí „demokraté“.

Vůbec ta představa, že kdyby ti otravně hloupí a nevzdělaní „ostatní“, co volí ty špatné politiky a strany, byli chytří, vzdělaní jako my, nebo se je nějak podařilo ze společnosti vykořenit, tak bychom měli všichni stejné, jediné možné správné názory, považuji dlouhodobě za jednu z nejnebezpečnějších iluzí. Tento liberální nevyřčený požadavek na totální konformitu a jednotu názorů neměli snad ani reálsocialisti před Sametem. Vyloženě komická je pak snaha o uzurpaci jedné sady názorů a postojů jako demokratické a vše, co jen o píď vybočuje nálepkovat jako nedemokratické. Dlouhodobě proto kritizuji k oblakům sahající aroganci a pýchu, se kterou se systémová negativa individualizují a snaží se ty protivné jinakosti normalizovat a předělat. To je totiž skutečně nedemokratický přístup.

Liberalismus však jako „přátelštější“ fasáda kapitalismu ztroskotal na plné čáře. V zaostalém Česku si toho ještě nikdo nevšiml, ačkoli na bájném západě je to léta probíraná věc. Masy lidí, které nemají ani v politice ani v médiích své zastoupení pochopitelně kanalizují svůj hněv do rukou hnědopopulistů, protože ti se alespoň formálně verbálně otřou o jejich starosti, nebo jsou prostě jen protisystémoví a bohužel nevadí, že také jen fasádně.

Všichni ti hloupí a morálně zkažení lidé jsou proti systému, který na chudnoucí a vykořisťované pracující kašle a oni to vidí. Je sice tragikomické, že si v tomto odporu volí takové „pastýře“, co je ještě rychleji povedou ke srázu. Těžko ale vinit lidi z intelektuální či jiné nedostatečnosti, když tady mohutný oblbovací aparát dekády lže, a ještě říká, že není jiná alternativa. Kdo tu dělal roky a roky tiskové mluvčí oligarchů a jejich loutek tvrdíce, že toto je jediná možná a správná demokracie, je spoluzodpovědný za antisystémové nálady. Nálady, kterou hbitě využívají političtí podnikatelé  podkuřováním jejich strachům v podobě různých xenofobních, homofobních, misogynistických a jiných agend, což už je jen shnilá třešeň na dortu ze zamřelé mršiny.

Pokud chceme zastavit všeobecný úpadek, rozklad institucí, vztahů, sociálního smíru, bující rozštěpenost a hyperindividualismus, nesmíme ustrnout u špatně zacílených moralistních kýčů. A také se přestat pohodlně chlácholit, že předlouhá řada problémů je jen důsledkem konkrétních špatných politiků nebo voličů.Pokud chceme, aby byl svět zítra lepší místo k žití než včera, musíme odhodit ješitnost a místo tribalistických her na my vs. oni, dobro vs. zlo, demokratický vs. antisystémový, místo chrlení repetetivních frází o nutnosti vzdělávání a kritickém myšlení toto skutečně začít využívat, a to zejména na jevy, věci, politiky, osobnosti a ideologie, se kterými souhlasíme. 

Musíme jít pod povrch pěny dní a přestat uvažovat jen o divácích na fobalové tribuně, ale také o hráčích a nastolených pravidlech. Být hyperkritický k věcem, co se mám nelíbí, to s prominutím dokáže každý čeledín. Jako se nyní můžou holomci potrhat snahami najít chlup na DeepSeeku, protože tak káže protičínská propaganda a dvojí metry jsou natolik v módě, že nikomu nepřijde divné hlasitě kritizovat DS za totéž, co dělají západními korporátkami vlastněné AI, což se přechází mlčením.

Musíme nahradit arogantní postoj domnělé nadřazenosti a začít nespokojeným lidem naslouchat, snažit se je pochopit, bez urážek a odsudků s nimi diskutovat a méně jim lhát, že k nespokojenosti nemají důvod, vyzdvihováním dávno uschlých vavřínů, například srovnáváním se Somálskem nebo paleolitem.