Amerika se hroutí. Evropo, pokročíš dále?

17. 2. 2025

To je jediný závěr, který můžeme učinit po sledování zpráv z tohoto týdne. Pokud si někdo dělal naděje, že americký prezident Donald Trump bude tvrdý na ruského prezidenta Vladimira Putina, je mi líto, že vás zklamu.

Jak se týden vyvíjel, svět sledoval, jak Trump a jeho tým – skupina lidí, kteří jsou hrdí na to, že jsou rafinovanými vyjednavači – zahodili jakoukoli možnou páku, kterou mohli mít na Rusko. Přivedli Putina zpět k jednacímu stolu, oddělili NATO od Ukrajiny a řekli, že návrat k hranicím před invazí je nerealistický.

Jinými slovy, dali Moskvě přesně to, co chtěla, ještě předtím, než jednání vůbec začala.

Tady na Ukrajině to znamená, že nám zbývá jen jedna naděje – potřebujeme, abyste vy, v Evropě, vystoupili.

Zdá se, že americký prezident si dal za cíl dopřát svému ruskému protějšku na každém možném kroku. Volal Putinovi před ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, čímž jasně ukázal své preference. Chválil ruského diktátora a "velký národ" Rusko. Slíbil také Putinovi schůzku.

Snad nejpozoruhodnější je, že Trump odmítl nazvat Ukrajinu rovnocenným partnerem při mírových jednáních a obvinil Ukrajinu ze "vstupu do války", jako by to byla ukrajinská volba. Požadoval také přístup ke kritickým ukrajinským nerostným surovinám a snažil se využít zranitelnosti potlučeného spojence k tomu, aby si od něj něco vzal.

To vše se stalo před Mnichovskou bezpečnostní konferencí. Tam, první den, americký viceprezident JD Vance nenabídl žádné vysvětlení ohledně Trumpových plánů ohledně války, místo toho vystoupil na pódium, aby poučil již tak úzkostlivé evropské spojence o demokracii.

Sledovat, jak se to všechno děje z Ukrajiny, bylo obzvláště zničující. Protože jsme v epicentru bouře, protože jsme prožili tři roky totální ruské války a vše, co s ní souvisí, musíme nyní sledovat, jak se Rusko chystá nejen vyváznout ze všech svých zločinů, ale bude za ně odměněno.

Nemá smysl snažit se nyní porozumět slovům a činům Trumpa a jeho týmu. Šly za hranice appeasementu. Ruští politici, média a veřejné osobnosti mají hlasitou škodolibou radost a chválí Trumpa, což je pochopitelné.

Víme velmi dobře, že Trump a jeho tým nemluví za všechny Američany. V Kyiv Independent máme možnost sledovat, kolik běžných Američanů podporuje Ukrajinu a přispívá na ukrajinské účely, včetně podpory naší publikace. Jsou skutečnými zastánci spravedlnosti a demokracie, a je jich spousta. Americký prezident však jedná také jejich jménem.

Trumpova slova a činy signalizují změnu, která je pro Ukrajinu a svobodný svět bezútěšná. Chová se, jako by nejen nechal Rusko vyhrát válku, ale byl připraven mu pomoci vyhrát.

Tak je to ono?

Ne. Dokonce ani vůdce nejmocnější země světa nemůže sám rozhodnout o výsledku této války. Amerika je možná největším a nejbohatším spojencem, kterého Ukrajina má, ale není zdaleka jediným.

To samozřejmě znamená, že všechny oči jsou upřeny na vás, Evropo.

Skutečné rozhodnutí o tom, zda Rusko válku vyhraje, nyní ve skutečnosti neleží na Trumpovi – je na Evropě. EU a Spojené království prokázaly, že jsou schopny postavit se ruské agresi a podpořit Ukrajinu. Nyní potřebují najít odhodlání vést, ne být vedeni.

Lidé v Evropě musí od svých lídrů požadovat, aby se ozvali a vystoupili, aby čelili ustupování americké administrativy.

Dobrým příkladem vedení byl britský premiér Keir Starmer, který 13. února zopakoval, že Ukrajina je na "nezvratné cestě do NATO" a řekl, že musí být "v jádru" jakýchkoli mírových diskusí, což je v rozporu s argumenty Trumpa a jeho týmu.

Další lídři, včetně německého prezidenta Olafa Scholze a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, se musí přidat. Pokud mají skutečně na srdci zájmy svého lidu a jsou skutečnými lídry svých národů a nikoli politickými oportunisty, musí si uvědomit naléhavost situace a jednat hned.

Konec konců, pokud USA odejdou a Ukrajina padne, Evropa bude muset čelit Rusku jeden na jednoho.

Téměř přesně před třemi lety, kdy se jasně blížila ruská totální invaze na Ukrajinu, jsme vyzvali svět, aby se postavil Rusku. Zde je to, co bylo jádrem našeho tehdejšího hovoru:

"Nejde jen o Ukrajinu. Je to střet dvou světů, dvou polárních souborů hodnot. Pokud Putin vyhraje, váš svět prohraje. Možná ne dnes, možná ne zítra – ale brzy a nepochybně."

Tato slova platí i dnes. Rusko není ve válce s Ukrajinou, je ve válce se Západem. A pokud významná část Západu dezertuje, zbytek se musí ujistit, že se ukáže v boji.

Nikdo nechce, aby tato válka skončila, více než Ukrajinci. Jsou to naše domovy, na které každou noc útočí drony. Jsou to naši přátelé, kteří jsou zabíjeni v bitvě. Je to naše mládež, která byla touto válkou ukradena. Chápeme však, že jakýkoli kompromis s Ruskem nebude znamenat konec války.

V této válce nemůže být kompromis. Rusko vyhrává – Západ prohrává. Západ vyhrává – Rusko prohrává.

Evropo, ten čas je teď.

Zdroj v angličtině: ZDE