„Žádné bezpečné místo": dokument BBC o Gaze očima dětí

17. 2. 2025

Co v České televizi neuvidíte:

Dokument BBC Two Gaza: Jak přežít ve válečné zóně shromažďuje osobní záběry tří dětí, které přežívají v obleženém pásmu.


„Přemýšleli jste někdy o tom, co byste dělali, kdyby byl váš svět zničen?“ ptá se třináctiletý Abdullah na začátku  dokumentu BBC Two Gaza: Jak přežít ve válečné zóně, který se vysílá v pondělí večer. „A co je nejdůležitější, dokázali byste zůstat naživu? Po tom všem by se dalo říct, že jsme experti.“

Abdulláh, kterému je nyní 14 let a vrací se do svého předválečného domova na severu zničeného území, je anglicky mluvícím vypravěčem - jedním ze tří dětí, jejichž příběhy o naději a vytrvalosti jsou jádrem hodinového filmu, což je   záměrná volba, která má zajistit, aby film rezonoval i po 15 měsících války.

 

V e-mailové výměně prostřednictvím BBC Abdullah uvedl, že chtěl být součástí tohoto filmu, „aby vysvětlil utrpení, jehož jsou lidé zde v Gaze svědky, jazykem, kterému svět rozumí, angličtinou“ - a aby se diváci dozvěděli o situaci na místě, aniž by byla „zmatena dezinformacemi“.

V dokumentu vystupuje také desetiletá Renad, která natáčí, jak se svou sestrou vaří recepty „po gazansku“, a přitom se snaží vypadat statečně, když je poblíž bombardování. „Jsem kreativní a ulevuje mi to od deprese,“ říká. Jejím cílem (nyní dosaženým) je dosáhnout 1 milionu sledujících na Instagramu.

A jedenáctiletý Zakaria, který pomáhá v nemocnici al-Aksá, kde žije, s vynucenou dospělostí dospělého, převáží mrtvé a zraněné, uklízí sanitky a sní o tom, že se jednou sám stane zdravotníkem. Bílé rukavice, které má na rukou, mu špiní krev pacientů, což ho však sotva vyvede z míry.

Dokumentární film dvou producentů BBC, Jamieho Robertse (jehož předchozí práce zahrnuje film Ukrajina: Nepřítel v lesích) a Palestince Yousefa Hammashe, je výsledkem devítiměsíčního natáčení a původně se neměl tolik zaměřovat na děti, ale tato myšlenka se postupně objevila, když si oba prohlíželi záběry nasbírané dvěma palestinskými kameramany pracujícími v obleženém pásmu.

„Zaměření na děti zlidšťuje příběh,“ řekl Hammash. „Zprávy vám neposkytnou úplný obraz - naším cílem bylo jít za hranice zpráv. Je to víc než jen film. Šlo nám o to, abychom se skutečně zabývali životními podmínkami lidí a spolupracovali s kameramany usazenými přímo v Gaze.“

Přibližně polovinu z 2,1 milionu obyvatel Gazy tvoří děti, které se však podle Robertse ve zpravodajství objevují jen sporadicky. Učinit z nich ústřední postavy dokumentu, natáčeného často v intimních záběrech zblízka, má divákům pomoci „vidět válku vlastníma očima“, řekl Roberts, v prostředí, odkud bylo obtížné podávat zprávy a ještě obtížnější sledovat jednotlivé příběhy.

Mezinárodní média mají od začátku konfliktu zakázaný vstup do Gazy a stále nemají přístup na území, kde nyní panuje křehký mír. Na území však existuje aktivní komunita palestinských novinářů a filmařů a prostřednictvím Hammashe se produkčnímu týmu podařilo získat dva z nich pro práci na projektu.

Amjad Al Fayoumi, tvůrce komerčních filmů, jehož studio na severu bylo zničeno, a Ibrahim Abu Ishaiba, který pracoval ve zpravodajství, se denně vydávali na natáčení, obvykle po „ranním hodinovém rozhovoru“, jak říká Roberts - a neustálém posílání zpráv, často proto, aby se ujistili, že jsou všichni zúčastnění v bezpečí.

Prvním z dětí, na které se tým zaměřil, byl Zakaria, kterého zahlédli jen tak mimochodem po bombovém útoku v nemocnici, když natáčeli s taxikářem. „Viděli jsme ho v záběrech a ptali jsme se na něj - byl v okolí známý, a tak se objevil jako první dítě, které jsme začali natáčet,“ řekl Hammash.

Bezpečnost byla podle režisérů neustálou obavou, kterou jen částečně zmírnilo zaměření na Izraelem určenou „bezpečnou zónu“ v pásmu, která, jak dokument ukazuje, byla pravidelně bombardována. Al Fayoumiho stan byl čtyřikrát bombardován, řekl Hammash, a v jednu chvíli byl v nemocnici al-Aksá, odkud odmítl odejít navzdory izraelskému příkazu k evakuaci.

Izraelské síly se natlačily až k obvodu nemocnice, ale zdravotníci měli   v úmyslu zůstat, protože se obávali, že pokud odejdou, nebudou se moci vrátit. „Dostal se do stavu, kdy v Gaze není žádné bezpečné místo, a tanky se naštěstí stáhly,“ řekl Roberts.