Proč španělská ekonomika vzkvétá? Díky migraci - což dokazuje, že xenofobie se nevyplácí
19. 2. 2025
Španělsko loni vede v růstu HDP v Evropě. Je díky rozmanitosti bohatší - nejen finančně, ale i kulturně, píše María Ramírez
Nejrychleji rostoucí velkou vyspělou ekonomikou světa bylo v loňském roce s největší pravděpodobností Španělsko. Podle předběžných oficiálních údajů za rok 2024 vzrostl španělský HDP o 3,2 %, což je téměř pětinásobek průměru eurozóny a více než v případě USA, kterým se také docela dařilo. V prosinci časopis Economist zařadil Španělsko na první místo mezi 37 převážně bohatými zeměmi na základě pěti ukazatelů: HDP, výkonnost akciového trhu, jádrová inflace, nezaměstnanost a schodek veřejných financí. Prognózy pro rok 2025 vypadají dobře.
Proč si Španělsko vede tak dobře? Jedním z klíčových důvodů je imigrac.
Nedávný příliv obyvatelstva, zejména, ale nejen, z Kolumbie, Venezuely a dalších latinskoamerických zemí a také z Maroka, zvýšil domácí poptávku a omladil pracovní sílu. Podle hlavního národního průzkumu trhu práce bylo téměř 90 % nových pracovních míst obsazeno pracovníky cizího původu nebo dvojího občanství. Nezaměstnanost je na nejnižší úrovni od roku 2007.
Růst Španělska je poháněn celou řadou faktorů: rozkvětem cestovního ruchu, veřejnými investicemi podporovanými z pandemických fondů EU, rostoucím vývozem služeb a průmyslových výrobků na jednotný evropský trh i mimo něj (zejména od roku 2021), růstem finančních a technologických podniků a nízkými náklady na energie díky rozšíření obnovitelných zdrojů energie ve Španělsku. Některé z pracovních reforem, které zavedla středolevicová koaliční vláda, také přinesly více peněz do kapes spotřebitelů s nízkými příjmy - zejména soustavné zvyšování minimální mzdy, která od nástupu premiéra Pedra Sáncheze do funkce v roce 2018 vzrostla o více než 50 %.
Ačkoli váha jednotlivých faktorů zůstává předmětem diskusí, migrace je stále nejčastěji zmiňovaným důvodem dobrých výsledků Španělska a možná jeho nejvýraznější výhodou ve srovnání s ostatními zeměmi. Imigrace také v posledních letech viditelně změnila Španělsko, zejména ve velkých městech. Například v Madridu nyní žije více než 1 milion obyvatel z Latinské Ameriky, přičemž ještě před 25 lety jich bylo jen 80 000.
Tuto proměnu dokládají i neoficiální údaje. V mé vlastní čtvrti v centru Madridu provozují nejoblíbenější knihkupectví dva argentinští novináři; pohodovou řemeslnou pekárnu, která se neustále rozšiřuje, spoluzaložila Maďarka, která svůj podnik přesunula z Budapešti. Latinskoamerická evangelická církev si pro své bohoslužby a shromáždění pronajímá staré kino pro dospělé; tradiční španělská cukrárna začala prodávat venezuelské pochoutky vedle dlouhé fronty, která se každý druhý den tvoří před konzulátem. Nedaleko odtud je velký nápis podporující stranu argentinského prezidenta Javiera Milei (s načmáranými graffiti jeho odpůrců).
Ne všechny ekonomické údaje jsou růžové. Španělsko se stále potýká s nízkou produktivitou, přílišnou závislostí na veřejném sektoru a nízkými mzdami, i když i v těchto ukazatelích se zlepšilo. Cestovní ruch, který je sice hnací silou ekonomiky, prohloubil nedostatek bytů a podnítil odpor vůči turistům, platformám pro krátkodobé pronájmy a investičním fondům, které vytlačují místní obyvatele z center měst.
Tlak na cenově dostupné bydlení zvýšilo přistěhovalectví, kdy poptávka převyšuje nabídku s tím, jak roste počet obyvatel. Někteří politici viní z růstu cen v nejdražších madridských čtvrtích bohaté venezuelské a kolumbijské kupce. A chudší přistěhovalci, zejména ze severoafrických zemí, se nadále potýkají s diskriminací a vykořisťováním ze strany bezohledných a kriminálních zaměstnavatelů nebo pronajímatelů. Mezitím se regionální a národní politici často dostávají do sporů o bydlení nezletilých migrantů, kteří do Španělska přišli sami.
Navzdory těmto problémům je však bohatší země, co se týče peněžních prostředků i rozmanitosti, v Evropě záviděníhodnou pozicí, zejména když Španělsko srovnáme s ekonomikami, které se potýkají s problémy, jako je Německo nebo Velká Británie.
Možná nás čekají ještě bouřlivější časy. Někteří evropští sousedé zůstávají ekonomicky slabí a globální poptávka by se mohla snížit, pokud Donald Trump zahájí transatlantickou obchodní válku. Pokud by se opakovala krize podobná krachu z roku 2008, mohli by se přistěhovalci vrátit do zemí svého původu a Španělsko by tak zůstalo se stárnoucí populací a ubývající pracovní silou, která by podporovala důchody a veřejné služby.
Diskuse