Ne-solidarita státu s občany versus mezigenerační ne-solidarita

22. 12. 2025 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 3 minuty
Docela často si doma povídáme, jak naši generaci „stát zdevastoval“ (žena má do důchodu 6,5 roku, já 2,5) tím, že preferuje, abychom chodili i z posledních (zdravotních) sil do práce, namísto toho, abychom si mohli ještě nějaké přiměřené síly užít s vnoučaty (oba máme po jednom).

 Co v této zemi lze?

Zaplatit si předdůchod, což znamená složit státu prostřednictvím pojišťovny na hromadu (tedy pokud chcete maximálních možných pět let před důchodem) cca ¾ milionu korun a z toho pak dostávat měsíčně záchovné minimum dostačující tak na platbu za jídlo, elektřinu a vodu. 

Předčasný důchod vyplácený „státem“ zase znamená, pokud ho využijete maximální možné tři roky před důchodem, zcela nevratnou ztrátu výše řádného důchodu o cca 20%, a až do proběhnutí jeho termínu absenci většiny valorizací. 

Čím blíž jste v době žádosti k „důchodu“ tím se sice procentuální sankce snižuje, ale kdo si dneska může dovolit jít do důchodu byť s jednou tisícikorunou pro vždy minus?! Tohle je ale bohužel ta méně smutná informace = to, že člověku podrazil nohy stát. To ostatně není z jeho strany ojedinělý přístup, a tak by vlastně měl už člověk být trochu zvyklý. Při stávajícím statu quo, kdy se bohatým spíše ulevuje a obyčejným lidem kladou na záda další kameny, to není překvapující.

Daleko smutnější je v tomto smyslu nesolidarita mezigenerační. Neslyšel jsem NIKDE hovořit „mladé“ o tom, jak je stát hnusný, že nechává naše rodiče pracovat pomalu až do smrti, že nemyslí na nás a naše děti, aby nám ponechal naše rodiče ve stavu, kdy nám ještě mohou přiměřeně pomoci s péčí o potomky, a také aby si sami mohli na sklonku odpracovaného života užít trochu té klidné relaxace ... 

Vlastně nad tou apatií zůstává rozum stát – třeba i ve světle toho, proti čemu naopak „mladí“ ochotni zabojovat jsou.

Jenže, pozor, jestli se nepletu, tak mladí zase potřebují mezigenerační solidaritu těch starších - nás - například v pomoci změnit tuzemský impotentní systém nepomoci státu mladým lidem s bydlením, zejména těm, kteří chtějí zakládat rodinu, ale nakonec to třeba odloží jen proto, že nemají kde slušně bydlet za rozumné peníze.

A tak bych si dovolil v tomto adventním čase plném pozitivních apelů navrhnout mezigenerační porozumění = SOLIDARITU. 

Můžeme proti molochovi zabojovat společně s podobnou vizí – přesunout část bohatství nejbohatších do míst, kde mohou například místo ležení na „švýcarských“ účtech skutečně pomáhat. Jestli jsem pochopil správně paní jmenovanou ministryni financí, chce více využívat tzv. daňovou kobru k vymáhání stávajících daní. Já bych pro vylepšení navrhoval doplnit daně o položku „z nehorázného bohatství“ a potom i u ní zapojit do vymáhání (i mezinárodního) tu správnou KOBRU!

0
Vytisknout
878

Diskuse

Obsah vydání | 22. 12. 2025