Summit NATO aneb o čem se mluvit nebude

8. 7. 2026 / Daniel Veselý

čas čtení 4 minuty

Tradičně provinční česká debata o summitu NATO se dlouhé měsíce točila kolem absurdního sporu, kdo vlastně bude zastupovat Českou republiku v Ankaře. Komentátoři a analytici se přeli o to, zda má delegaci vést prezident, či premiér. Argumentovali čistě podle toho, ke kterému mocenskému centru zrovna vzhlížejí. Jenže každoroční ritus představitelů Severoatlantické aliance doprovázejí nepoměrně zásadnější a temnější otázky, než jaké jsou úzkoprsí žurnalisté vůbec schopni připustit.

Turecká policie před summitem zakázala veškeré protesty proti Alianci. Později pozatýkala přes dvě stě aktivistů a novinářů. Lídři NATO přesto v Ankaře jako obvykle plácají prázdnou slámu o „obraně svobody a demokracie“. Vrcholem tohoto pokrytectví je mlčení o skutečnosti, že Turecko už od roku 1974 ilegálně okupuje severní část Kypru. Hlavním tématem schůzky je přitom protiprávní okupace a invaze Ruské federace na Ukrajinu. Jak příznačné.   

V Ankaře se bude hovořit o rekordním navyšování aliančních rozpočtů na obranu, neboť ruská válečná mašinérie zuří nedaleko hranic paktu. Místo deeskalace, která přirozeně musí být oboustranná, však Aliance slepě pokračuje ve stávající strategii. Zničující a čím dál smrtelnější ruské údery na Ukrajinu střídají ukrajinské útoky střelami dlouhého doletu na ruské ropné rafinérie. Co víc, případnou odvetu Kremlu proti logistickým a zásobovacím centrům například v Pobaltí už dnes bohužel nemůžeme považovat za sci-fi.  

A jak tedy můžeme působit na Rusko, aby přestalo s útoky na Ukrajinu? Těžko toho docílíme údery na ruské území, na něž Moskva pravidelně reaguje brutálním bombardováním ukrajinské infrastruktury. Cožpak tuto zjevnou souvislost nevidíme - nebo nechceme vidět, abychom „neztratili tvář?“ Nakonec nám stejně nezbude nic jiného než zasednout s představiteli Kremlu za jednací stůl, pokud chceme předejít totální destrukci Ukrajiny a rozšíření války mimo její území. Tato jednání budou bezpochyby bolestná, zdlouhavá a trnitá. Neobejdou se bez vzájemných ústupků a kompromisů. Jenže jiná racionální cesta k míru neexistuje. 

Přitom podle oficiálních dat institutu SIPRI investují evropští členové NATO do zbrojení  téměř trojnásobek ruského vojenského rozpočtu. Jde tedy hlavně o to, jakým způsobem se s těmito financemi nakládá – zda efektivně, či nikoliv. Další bezhlavé navyšování prostředků se z tohoto pohledu zdá jako nesmyslné plýtvání penězi daňových poplatníků EU. Už dávno měla existovat evropská armáda nezávislá na přelétavých Spojených státech, jelikož zájmy Washingtonu se od zájmů Evropské unie zásadně liší. Společná americko-izraelská agrese proti Íránu je toho v těchto dnech zářným a vpravdě nebezpečným příkladem. 

Evropští členové NATO však tradičně vycházejí vstříc svému „tatínkovi“ ve Washingtonu. Sám šéf Aliance Mark Rutte je přitom jedním z nejaktivnějších patolízalů Donalda Trumpa. Rutte dokonce bez váhání podpořil americké bombardování Íránu, aby udržel jednotu paktu. Avšak nedokázal jakkoliv domyslet (pokud vůbec chtěl) katastrofální následky této jednostranné agrese. 

Navyšování rozpočtů Aliance stále nebezpečnější konflikt s radikalizujícím se Kremlem vyřešit nemůže. Jediný, kdo se bude smát „cestou do banky“, je zbrojařský průmysl. Na své si přijdou přední zbrojařské korporace jako BAE Systems, Lockheed Martin či Raytheon. Naopak evropský sociální smír se bude kvůli těmto škrtům otřásat v samotných základech. Bezpečnost občanů se tak stává pouhou zástěrkou pro obří transfer veřejného bohatství do soukromých rukou.


Pozn. JČ: Musím opakovaně připomenout, že Putin je zločinec a neexistuje možnost, že by se dobrovolně stáhl z Ukrajiny. Jedinou možností je ho vojensky vyhnat, což se pomalu děje, neboť Ukrajina začíná mít na bojišti díky svým dronům podstatnou převahu. Politováníhodné je, že Evropa Ukrajinu dostatečně vojensky nepodporuje.  Vyjednával by Daniel Veselý i s Hitlerem? 

 

 

 

 

 

0
Vytisknout
179

Diskuse

Obsah vydání | 8. 7. 2026