Na jedné stránce se tak vedle sebe ocitly válka, mezinárodní právo, každodenní život, reklama, monarchie, sport a absurdita konzumní společnosti. Nebyla to náhodná směs. Už zde byl přítomen základní princip Britských listů: svět není rozdělen do čistých rubrik. Politika vstupuje do obývacího pokoje, reklama vypovídá o společnosti a zdánlivě okrajová zpráva někdy prozradí o době více než projev státníka.

Zpráva o hlučných sousedech například nekončila u britského zákona. Obracela se k českým čtenářům otázkou, jak by se podobný problém řešil v českých panelových domech se špatnou zvukovou izolací. Británie zde nebyla exotickým předmětem pozorování. Byla zrcadlem, v němž bylo možné zahlédnout českou společnost.

Ještě výraznější je text o globálním teroru a ústupu národního státu. Vznikl před útoky z 11. září, před válkami následujících desetiletí, před sociálními sítěmi, před dnešními krizemi nadnárodních institucí. Už tehdy však upozorňoval, že ekonomika, bezpečnost a komunikace překračují hranice rychleji než demokratická kontrola.

Také krátká zpráva o šedesáti milionech dolarů americké pomoci pro Českou republiku, Polsko a Maďarsko dnes získává jiný význam. V roce 1996 byl vstup do NATO ještě budoucností. O třicet let později je členství těchto zemí součástí evropského bezpečnostního uspořádání a zároveň předmětem nových obav, sporů a očekávání.

Vedle těchto vážných témat byly v prvním vydání Charles a Diana, prezervativy, Pepsi a stíhačka Harrier. Právě tato kombinace je důležitá. Britské listy nevznikly jako akademický bulletin ani jako slavnostní tribuna správných názorů. Zajímalo je také, jak se moc převléká za reklamu, jak se veřejnost baví a jak kapitalismus dokáže proměnit absurdní v právní spor.

Grafika první stránky zestárla. Otázky nikoliv.

Po třiceti letech je proto možné číst první vydání nejen jako archivní dokument, ale také jako stručný program. Dívat se za hranice. Přinášet souvislosti, které se do běžného zpravodajství nevejdou. Brát vážně velké události, ale nepřestat si všímat grotesknosti světa. A především publikovat text tak, aby jeho smysl neurčovala pohodlnost redakce, politický tlak ani očekávání většiny.

To všechno bylo na té první stránce už 29. července 1996.