Rusko: Takhle vypadá diktatura

4. 9. 2026

čas čtení 2 minuty

Roman Šeremeta

V dubnu 2022 dostala dvanáctiletá ruská dívka jménem Maša Moskaljová v hodině výtvarné výchovy za úkol nakreslit obrázek na podporu ruských vojsk na Ukrajině.

Místo toho nakreslila ukrajinskou matku chránící své dítě, zatímco se k nim řítily ruské rakety.

Na ukrajinskou vlajku napsala: „Sláva Ukrajině.“ Na ruskou vlajku: „Ne válce. Ne Putinovi.“

Její škola ji nahlásila úřadům.

Policie začala vyšetřovat jejího otce, Alexeje Moskaljova, svobodného otce, který Mašu vychovával převážně sám. Prohledali jeho sociální sítě a objevili příspěvky kritizující ruskou invazi a dokumentující ruské zvěrstva v Buči.

 
V prosinci 2022 vtrhlo do jejich domu asi tucet ruských bezpečnostních příslušníků. Prohledali ho, zabavili počítače, telefony a úspory.

Alexej později uvedl, že ho během výslechů policisté bili a mlátili mu hlavou o zeď a podlahu. Během výslechu mu na plný výkon pouštěli ruskou hymnu.

Nakonec ho režim obvinil z opakovaného „diskreditování“ ruské armády kvůli jeho protiválečným příspěvkům na sociálních sítích.

Mašu mu odvedli a umístili do státního centra „sociální rehabilitace“.

Alexej byl odsouzen ke dvěma letům v trestanecké kolonii.

Později popsal hrůzné podmínky, které tam panovaly: maličká trestní cela dlouhá zhruba dva metry, mrazivé teploty, krysy vylézající z kanalizace a dny, kdy byl nucen stát až 16 hodin v kuse, protože palanda byla zamčená ke zdi.

Mezitím mu psala jeho dcera.

„Tati, nevzdávej to.“

„Jsi můj hrdina.“

Byli od sebe odděleni více než rok a půl.

15. října 2024 konečně Alexej vyšel z vězení.

Čekala na něj Maša.

O pět dní později uprchli z Ruska.

Nejprve uprchli do Arménie a požádali o německé humanitární vízum. Po více než ročním čekání se jejich případ zastavil, když Německo pozastavilo příslušný program humanitárního přijímání.

Poté zasáhla Francie.

V březnu 2026 obdrželi Maša a Alexej francouzská humanitární víza a odletěli do Paříže.

A 17. července 2026 jim Francie udělila politický azyl.

Dnes Maša opět kreslí a doufá, že se bude věnovat umění. Také píše a veřejně se vyjadřuje na podporu ruských politických vězňů.

Na otázku, zda by s vědomím všeho, co se stalo poté, tu kresbu nakreslila znovu, Maša odpověděla, že ano.

„Člověk žije jen jednou.“

Jedna kresba.

Dítě, které říká ne válce.

A kvůli tomu ruský stát zničil jejich domov, oddělil otce od dcery, uvěznil ho a oba vyhnal do exilu.

Takhle vypadá diktatura.

Zdroje: Le Monde, Reuters, Euronews, Meduza, DW

0
Vytisknout
166

Diskuse

Obsah vydání | 4. 9. 2026