Moje zkušenost s demokracií v Česku

5. 9. 2026

čas čtení 1 minuta

Mohamed Kayed

Moje zkušenost s českou demokracií je pro mě v mnoha ohledech překvapivá. Nesnažil jsem se nikoho přesvědčovat o svém názoru. Pouze jsem se pokoušel vysvětlovat některé myšlenky a pojmy, které podle mého názoru dlouhodobě zkresluje sionistická propaganda a její stoupenci. 

Odpovídal jsem na otázky, uváděl historický kontext a snažil se opravovat některé mylné představy a stereotypy o Arabech, muslimech a jejich otázkách.

Právě během těchto diskusí jsem však zjistil něco, co mě skutečně překvapilo: někteří členové demokratických politických stran a jejich příznivci mají k samotnému principu demokracie paradoxně velmi daleko.

 

Místo věcné argumentace často přicházejí osobní útoky, urážky, nálepkování, zesměšňování a snaha umlčet člověka pouze proto, že má jiný názor. Argument „nesouhlasím s Vámi“ je nahrazován argumentem „nemáte právo to říkat“.

Demokracie přitom není systém, ve kterém smíte mluvit pouze tehdy, když říkáte to, co chtějí slyšet ostatní. Demokracie se pozná právě ve chvíli, kdy je člověku umožněno svobodně vyjádřit i názor, který je většině nepříjemný nebo s nímž zásadně nesouhlasí.

A tak jsem během svého pokusu diskutovat o historii, politice a vztazích mezi Araby a Izraelem dospěl k poněkud paradoxnímu závěru: někteří z těch, kteří nejčastěji používají slovo „demokracie“, projevují při samotné diskusi nejméně tolerance k jejím základním principům.

Demokracie totiž není jen volební lístek. Je to především schopnost snášet nesouhlas, diskutovat bez urážek, respektovat právo druhého na vlastní názor a především přijmout skutečnost, že pravda se neurčuje podle toho, kdo křičí nejhlasitěji.

0
Vytisknout
266

Diskuse

Obsah vydání | 4. 9. 2026