Banderovci z Hongkongu

1. 10. 2014 / Karel Dolejší

Každý demonstrant za demokracii byl někdy banderovcem, nebo aspoň agentem CIA - a kdo tvrdí, že ne, ten to dělá dodnes. Ale přesto zkusme na chvíli zmíněné zásadní nahlédnutí vyzávorkovat a podívat se na to, co se o událostech píše v mainstreamových médiích.

Když Peking v roce 1997 podle smlouvy s Británií z roku 1984 přebíral kontrolu nad bývalou britskou kolonií Hongkong - v níž se kromě jiného zdržují důležití dárci české ODS a skrývají dočasně američtí whistlebloweři - slíbil zachovat tamní demokratický politický systém do roku 2047. Tento závazek však nedodržel ani dvě dekády, protože již v roce 2014 čínská centrální vláda oznámila úmysl vetovat kandidáty do voleb v roce 2017.

Existuje ještě další důvod, proč se zprávám z Hongkongu vcelku úspěšně daří soupeřit s válečným zpravodajstvím z nesmyslné a neperspektivní americké letecké války na Blízkém východě. Hongkong je městem s patrně největší koncentrací západních novinářů na jednoho obyvatele mimo samotné západní země ZDE. K tomu došlo proto, že se Peking v posledních dvou nebo třech letech vynasnažil ztrpčovat život novinářům v Číně, takže mnozí z nich se prostě přesunuli do relativně autonomního samosprávného města. A nyní zde dopisovatelé, často s osobní zkušeností se svévolí komunistických orgánů, mají protivládní manifestace doslova před nosem.

Zároveň s děním v Hongkongu ale narůstají i nepokoje v Sin-ťiangu, centru odbojné ujgurské provincie poznamenané etnickým napětím, a kromě toho čínské úřady vyjadřují znepokojení i nad vývojem vztahů s Tchaj-wanem. Tento ostrov má být v budoucnu přivtělen ke kontinentální Číně podle stejného modelu, jako Hongkong - a není tedy divu, že události v bývalé britské kolonii ovlivňují i postoj Tchaj-wanců k perspektivě sjednocení. Začíná se hovořit o tom, že čínské centrum ztrácí kontrolu nad periferiemi ZDE. Protože nový prezident Si Ťin-pching postrádá trpělivost předchůdce a tlačí na pilu, vyprodukoval potíže hned na několika místech současně - a pekingský režim se nachází na pokraji paniky.

Ve věci Hongkongu ani jedna ze stran sporu není připravena ustoupit ZDE a umožnit tak kompromis. Je to pochopitelné: Demonstranti žádají jen plnění toho, k čemu se Peking smluvně zavázal, a Si zase nechce v žádném případě přiznat, že závazky nedodržel, a tak vyvolat dojem, že je chybujícím "kormidelníkem" - což by oslabilo a možná i ohrozilo jeho postavení prezidenta. Za takových okolností demonstranti ze dvou hlavních organizací Scholarism a Occupy Central hrozí rozšířením protestů, včetně stávek v podnicích a okupace vládních budov. Požadují odvolání nepopulárního šéfa exekutivy Le-unga Čchun-jinga spolupracujícího s Pekingem, svobodné volby a zrušení pekingského výnosu o cenzuře kandidátů.

"Opoziční skupiny dobře vědí, že je nemožné změnit rozhodnutí Stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců o plánu hongkongských politických reforem. Pouliční hnutí se mohou vyvinout v revoluci, když se do nich zapojí více demonstrantů. Nicméně Hongkong není země; ani nemá podmínky pro "barevnou revoluci", ani nejsou síly v ulicích dost vlivné na to, aby mobilizovaly veškeré obyvatelstvo," píše sebejistě čínský provládní People Daily ZDE.

Uvidíme. Vždyť přece "Za dolary všecičko udělám, uf, matičko..."