Jak osmanské Turecko zachránilo anglický protestantismus

20. 9. 2016 / Boris Cvek

čas čtení 2 minuty

Ve střední Evropě často slyšíme o tom, jak bylo křesťanství zachráněno před islámem porážkou osmanské expanze do Evropy. Je to ovšem náš středoevropský příběh. Jaké křesťanství bylo vlastně zachráněno?

V době, kdy osmanské Turecko dobylo část Uher, čelila anglická královna Alžběta exkomunikaci z katolické církve a papežským výzvám k jejímu sesazení. Proti protestantské Anglii stálo mocné katolické Španělsko. Jejím přirozeným spojencem, jak píše J. Brotton v New York Times, byly naopak muslimské země: Persie, Turecko a Maroko.

V roce 1580 Alžběta podepsala s Turky obchodní dohody, které zůstaly v platnosti po 300 let. Využívala tureckého odporu ke katolicismu a vydávala se v dopisech Turkům za ochránkyni křesťanství proti modloslužebníkům. Angličtí kupci byli v Turecku bezpečnější než v katolické Evropě. Turci se naopak dívali na evropské náboženské války mezi katolíky a protestanty s odporem, neboť za přednost své říše považovali náboženskou pluralitu.

Příchod východního zboží do Anglie způsobil proměnu tamní společnosti, ve slovníku Angličanů se objevila slova tureckého původu a Shakespeare napsal Othella krátce po první návštěvě marockého velvyslance. Obchodní model, využívaný pro obchod s muslimskými zeměmi, byl posléze aplikován při financování Virginia Company, která založila první trvalé kolonie v Severní Americe.

To už je ale příběh, v němž britské impérium začalo nahrazovat to španělské a v němž nové společenské systémy, kapitalismus a liberální řád proměňující se v demokracii, jako by dávaly zapravdu té verzi křesťanství, kterou zastávala královna Alžběta, tedy protestantismu. Naopak u nás ve střední Evropě jsme v habsburském mocnářství (proti němuž se v třicetileté válce spojil sám vůdce katolické Francie kardinál de Richelieu s protestanty) postupně upadali a zadělávali na problémy, které vyústily v první a druhou světovou válku.

Nechci tvrdit, že vítězství nad Turky nás nezachránilo před osudem balkánských zemí, zdá se mi to dokonce pravděpodobné. Jen nás to vítězství nezachránilo před pohodlností většinové víry. Ti s tou menšinovou vírou museli být flexibilnější a využili spolupráci s muslimskými zeměmi ke svému prospěchu. Dějiny moderního, průmyslově, vědecky i sociálně vyspělého světa jsou dějiny jejich, nikoli ty naše.

England’s Forgotten Muslim History ZDE

0
Vytisknout
9076

Diskuse

Obsah vydání | 22. 9. 2016