Je Tchajwan jen svého druhu „druhá Čína“?

21. 8. 2020 / Miloš Dokulil

čas čtení 4 minuty
 


Nemálo problematicky jsme nyní zakopli jak u „pragmatiků“, tak i mezi „precizně terminologicky“ uvažujícími čtenáři Briských listů; přičemž na ty, kteří se navíc zarazili nad číslovkou jako možným politickým „přívlastkem“ státu, rovněž bychom neměli teď zapomenout. Mnohé tu relevantně bolí z obou předpokládaných adresných (politických a zeměpisně determinovaných) stran touto otázkou vytčené tématiky.

 

Nejdřív velmi obecně: „Tchajwan“ byl a je název poměrně malého ostrova (32 260 km; mezi lety 1895-1945 šlo o území pod pravomocí Japonska; rovněž známé pod názvem Formosa). Říct, že jisté území je „druhá Čína“, taky může znamenat svého druhu „sekundární prioritu“; ať již z hlediska potenciálního času zrodu, anebo co do významu. (Pevninská Čína má rozlohu 9 597 000 km².)

Když se před sedmi desetiletími (k roku 1949) změnila pevninská Čína v „Čínskou lidovou republiku“ (s hlavním městem Pekingem), stalo se tak poté, kdy byl odtamtud komunistickými odbojovými silami v občanské válce nakonec vypuzen prezident „Čínské republiky“ Čiang Kaj-šek, který se uchýlil se svými orgány (včetně armády a jeho zaštiťující „politické strany Kuo Min-tang) na blízký Tchajwan, kde z předtím jen jakoby přidruženého ostrova se krátce nato stala – a jakoby z doprovodné „historické nutnosti“ – staronová a jaksi navazující nebo se zmenšenou pravomocí pokračující „Čínská republika“¨; teď s hlavním městem – už ne na pevnině, ale jen na ostrově – Tchai-pei (pouhá čtyři léta předtím patřící ještě pod svrchovanost Japonska, jak již bylo zmíněno výše).

Asi stojí za připomenutí, že ozbrojené boje mezi silami Mao Ce-tunga a Čiang Kai-šeka sice po roce 1949 formálně neskončily, ale ustaly. Tak, že se obě strany v nově stabilizovaném územním uspořádání nadále právně a politicky vzájemně neuznávaly. Což trvá dosud. Jenže nejdříve v orgánech, které vznikly po 2. světové válce (od začátku existence OSN a její Rady bezpečnosti v červnu 1945) představovala a reprezentovala Čínu jako smluvní stát a stálý člen Rady bezpečnosti OSN reprezentace tzv. Čínské republiky; a to až do roku 1971. Teprve toho roku 1971 čínská vláda na Tchajwanu musela předat reprezentativní role v rámci OSN představitelům komunistické vlády Čínské lidové republiky (s vládními orgány v Pekingu). Politicky a ekonomicky (ale i z vojenského hlediska) ta změna měla svou „logiku“. Zřejmě ale není dobré, že – už vzhledem ke své historii a pod vhodným názvem – nemá Tchajwan dosud možnost legálně navenek působit jako plnoprávný stát OSN.

Patří opět „jinam“, že – od zjevného konečného válečného zlomu ve svůj neprospěch již k roku 1948 – poměrně malá Čínská republika (s vládními orgány v Tchai-pei) stále existuje jako stát nezávislý na vládních představitelích a institucích z čínské pevniny (bez ohledu na vojenskou porážku svých reprezentantů z roku 1949 a bez ohledu na kompetenční „převrat“ v rámci OSN z roku 1971). Stát na Tchajwanu může v Tchaipei evidovat plné diplomatické zastoupení na svém území pouze u zhruba dvou desítek států, zpravidla nepříliš významných (z Evropy je takto na Tchajwanu zastoupen pouze Vatikán; anebo pár ostrovních státečků Pacifiku). I když na jiné – nižší – diplomatické úrovni jsou na Tchajwanu zastoupeny i USA. Čínská republika (na Tchajwanu) má ovšem vyspělé hospodářství, takže kontakty s ní mohou být pro další možné partnery prospěšné. Za připomenutí stojí, že obyvatelstvo jazykově představuje směs řady místních nářečí (i když dnes šesti nejvýznamnějším místním jazykům konkuruje mandarinština jako plod situace po roce 1948, kdy na ostrov přesídlil Čiang Kai-šek). Stanné právo na ostrově zrušil teprve Čiang Kai-šekův syn Čiang Či-kuo roku 1987. Je jistě zajímavé, že dodnes se dvě třetiny Tchajwanského obyvatelstva cítí být především „Tchajwanci“, nikoli „Číňany“. Pak je „otázkou“ možná integrace „čínského“ ostrova s čínskou pevninou. Taky pevninská Čína není homogenním státem (nemyslím teď jen na Uighury!).

Potom balte diplomatické kufry, že se někam s přátelskými úmysly vypravíte…

(Viz též mj. v BL Taky kvůli Číně? - 16. 8. 2020.)

0
Vytisknout
6255

Diskuse

Obsah vydání | 25. 8. 2020