24. 8. 2020
Planeta se rychle otepluje. Nikde to není zřejmější než na Blízkém východě a v Africe, kde dopady vodní a potravinové bezpečnosti mohou vyhrotit již existující konfliktní dynamiku.
80-100 milionů občanů v oblasti Blízkého východu a Severní Afriky (BVSA) bude k roku 2025 trpět vodním stresem. Podle výzkumníků z německého Institutu Maxe Plancka, kteří shromáždili údaje z let 1986 - 2005 a zkompilovali přes dva tucty modelů, i v případě nejoptimističtějšího scénáře teploty v regionu BVSA k roku 2050 vzrostou o 4 stupně Celsia. V roce 2016 region zaznamenal nejvyšší teplotu 54 stupňů v Mitribahu v Kuvajtu a teplota v irácké Basře vystoupala na 53,9 stupně.
Tak jako na Blízkém východě, i nárůsty teplot v Africe mají daleko překročit globální průměr. Teplejší noci a opakované vlny veder by se měly stát normou pro ty, kdo žijí v oblasti do 15 zeměpisných stupňů kolem rovníku. V Západní Africe malé srážky spolu se zvýšeným vypařováním způsobily nižší výnosy plodin. Také v Jižní Africe dochází k podobnému fenoménu - v Zambii, Zimbabwe, Namibii a Jihoafrické republice, které hledí do propasti vyschlé budoucnosti. Sucho a šíření pouští v Sahelu způsobily, že OSN tuto oblast označila za jednu z nejvíce environmentálně degradovaných na planetě.
Tato nadcházející environmentální katastrofa je zhoršována masivním nárůstem populace a urbanizací. V regionu Blízkého východu a Severní Afriky (BVSA) došlo mezi lety 1970-2010 k 400 % nárůstu urbanizace a mezi lety 2010-2050 by tempo mělo dosáhnout 200 %. Pro představu, zatímco v roce 2010 žilo ve městech 56 % z 357 milionů obyvatel regionu BVSA, k roku 2050 by to mělo být 68 % z 646 milionů.
Podobná dynamika se objevuje na africkém kontinentě, který by k roku 2050 měl zdvojnásobit svou populaci čítající 1,1 miliardy. Urbanizace zde probíhá též. K roku 2025 bude existoval stovka afrických měst s populací větší než milion.
Vzhledem k desetitisícům selhání vlád v Africe a na Blízkém východě při přiměřeném plánování této nové normality došlo k vyhrocení napětí uvnitř států i napříč regiony kvůli přístupu k vzácným vodním zdrojům.
Řada analytiků si všimla, jak syrská občanská válka kořenila v životním prostředí - zejména ve vážném suchu let 2006-2010. To donutilo 1,5 milionu zemědělců opustit svou půdu a migrovat do měst. Přitom se snížila potravinová bezpečnost, ale také došlo k nárůstu politických potíží a sociální nestability. Podobně různá povstání a rekrutace do teroristických organizací v Sahelu mají kořeny v přístupu k vodním zdrojům a orné půdě.
Na regionální úrovni je to přístup k vodě, kde lze rychle pozorovat politický a geostrategický rozměr environmentálních výzev. To zvlášť platí o přeshraničních podmínkách, kdy vodní zdroje překračují politické rozdělení. Přeshraniční charakter vody dělá z jejího managementu inherentně politickou záležitost. Jak se zhoršuje klimatická krize v Africe i na Blízkém východě, politický dialog o vodní bezpečnosti se stává zásadní záležitostí.
Izrael a Jihoafrická republika jsou suché země sužované nedostatkem vody tváří v tvář rostoucí poptávce. Většina vody pro obě země je přeshraniční. Zranitelnost Jihoafrické republiky nedostatkem vody je mezinárodně nejlépe známa díky vodní krizi v Kapském městě z roku 2018, ale země byla vždy tím či oním způsobem ohrožena nedostatkem vody.
Také izrael čelí v souvislosti s vodou mnoha výzvám, zejména v přeshraniční oblasti, pokud jde o pokračující izraelsko-palestinský konflikt. Obě země se nicméně mohou poučit jedna od druhé, jak zlepšit odolnost vůči nedostatku vody během změny klimatu a politické nejistoty.
Izrael se může od Jihoafrické republiky poučit, jak inovativně řešit to, co mnozí považují za neřešitelné politické obtíže, a Jihoafrická republika může mnoho získat přijetím nekonvenčních vodních zdrojů jako odsolování a opakované využití odpadních vod po izraelském vzoru.
Více než kdy jindy nyní existuje potřeba prozíravého vedení, které dokáže zajistit nezbytné strategické myšlení, jež by zmírnilo dopad změny klimatu na vzácné vodní zdroje. Inkluzívní a účinná správa vody na domácí úrovni je imperativem, zatímco na regionální úrovni je třeba dokončit mezinárodní protokoly o sdílených povodích řek. Také je imperativem použít technologie k zajištění maximálního využití existujících zdrojů vody.
Voda je základním lidským právem a nejzákladnějším přírodním zdrojem. Dialog a kreativní myšlení o desetitisících výzev vyvolaných nedostatkem vody lze úspěšně řešit.
Podrobnosti v angličtině: ZDE
Diskuse