Zde je pět způsobů, jimiž se britská vláda mohla vyhnout 100 000 mrtvých

28. 1. 2021

čas čtení 6 minut
Pamatujete, jak loni začátkem léta uspořádali Pražáci na Karlově mostě hromadnou recepci, že pandemie skončila?


Článek Devi Sridhar, profesorky globálního zdraví na Edinburské univerzitě, je stoprocentně relevantní i pro Českou republiku, kde je na počet obyvatel skoro úplně stejný počet mrtvých (16 000) i počet hospitalizovaných (6000). Ovšem Británie rychle očkuje obyvatelstvo, ve středu večer byl první dávkou proočkováno už 7,2 milionů lidí, což je téměř 11 procent obyvatelstva. V ČR je očkováno 222 450 osob, tedy 2 procenta obyvatelstva.   Britští politikové doufají, že se drastická nynější situace s pandemií začne v důsledku rychlého očkování tak do března snad zlepšovat, ovšem lékařští odborníci varují, že bude i nadále nutno nosit roušky, mýt si ruce a dodržovat odstupy a karanténu. Šéfredaktor odborného lékařského časopisu Lancet Richard Horton upozornil, že s pandemií budeme zřejmě bojovat ještě dva tři roky, protože dokud nebudou proočkovány všechny země, i ty chudé, pandemie neskončí a neustále budou hrozit nové varianty koronaviru, které se mohou vymknout vakcínám. Jak to ale bude v ČR, když očkování skoro nepokračuje? Dejme slovo Devi Shridhar. (JČ)

 

Británie zaznamenala děsivý mezník, 100 000 mrtvých na koronavirus, i když podle britského vládního statistického úřadu je celkový počet mrtvých zřejmě spíše 120 000. Zatímco počet mrtvých v Británii překročil 100 000, Nový Zéland dosud zaznamenal jen 25 mrtvých na covid (má 5 milionů obyvatel). Tchajwan zaznamenal 7 mrtvých (má 24 milionu obyvatel), Austrálie 909 (27 milionů obyvatel), Finsko 655 (5 milionů obyvatel), Norsko 550 (5 milionů obyvatel) a Singapur 29 mrtvých (6 milionů obyvatel). Tyto země se už většinou vrátily k normálnímu životu.

V prvním roce pandemie čelila Británie třem velkým problémům. Vláda neměla žádnou dlouhodobou strategii pro potlačení viru. Měla jen opakující se cyklus zavádění lockdownů. Ani teď nevíme, jaké jsou plány vlády pro nadcházejících šest měsíců. Na začátku pandemie se vláda stavěla ke covidu, jako by to byla jen silná chřipka. Vláda zastavila testování a jejím původním plánem zřejmě bylo nechat virus promořit společnost. A ministři prosazovali zájmy ekonomiky proti veřejnému zdraví a nedokázali si uvědomit, že zdraví ekonomiky závisí na zdravém obyvatelstvu.

Ti, kdo jsou proti lockdownu, se chybně domnívají, že mohli vyměnit tato úmrtí za "normální život" a za silnou ekonomiku. Jenže tak tomu nebylo s covidem v žádné zemi na světě. Buď otevřete ekonomiku dříve, než jste virus zvládli, a způsobíte tisíce úmrtí, anebo zvládnete problém veřejného zdraví, než ekonomiku otevřete. Během pandemie byla Británie příliš silně závislá na modelování, na cynickém fatalismu a na složitých řešeních.

Co přesně udělala Británie špatně?

Zaprvé Británie dlouhé měsíce neměla opatření, která by zastavila mezinárodní dopravu přes hranice. Ochrana hranic je první linií obrany proti novému patogenu - je to způsob, jak chytit a potlačit nové kmeny virů a infekce, než mají šanci se rozšířit. Země, jimž se podařilo úspěšně zvládnout pandemii covidu-12, zavedly testování všech nových příchozích do země a umísťovaly je do čtrnáctidenních karantén. Některé země dokonce omezily cestování do zahraničí i pro místní občany. V březnu, kdy Británie vstoupila do lockdownu a lidé byli žádáni, aby zůstávali doma, mohli cestující z celého světa přiletět do Londýna a odjet metrem přímo do centra bez testu na covid. V létě jsme měli možnost zabránit budoucím infekcím. Namísto toho Británie podporovala cestování do zahraničí na dovolenou. Vydělali jsme si tím na lockdowny v zimě.

Druhou fatální chybou v reakci Británie bylo, když 12. března vláda zastavila komunitní testování, a ztratila tak přehled o tom, kdo je nakažen a kam se virus šíří. Komunitní testování je pro zvládání viru absolutně klíčové. Testování bylo sice později obnoveno, ale neefektivně, prostřednictvím soukromých firem, a nikdy nebylo v plném ohnisku vládní pozornosti. Vláda lidem, kteří se museli izolovat na 14 dní neposkytla řádnou finanční podporu. Naproti tomu Finsko a Norsko nabízejí lidem v karanténě 100 procent a 80 procent jejich normálního platu. Důsledkem neefektivního britského přístupu bylo, že mnozí lidé s pozitivním testem chodili do práce a nakazili další.

V březnu 2020 učinila britská vláda další chybné rozhodnutí: odložila zavedení lockdownu z obavy, že to lidé nesnesou. Opak je pravdou. Je-li nutný lockdown, je dobré ho udělat rychle, aby se pak také mohl rychle zrušit. Angle tuto chybu s odkládáním lockdownu udělala znovu v září a pak ještě v prosinci, kdy už bylo jasné, že nákaza rychle roste.

Čtvrtou chybou byl nedostatek osobních ochranných prostředků pro zdravotníky a sociální pracovníky. Mnoho z nich bylo vystaveno covidu na nemocničních pokojích, a neměli přístup k testování. V důsledku toho v Británii od března 2020 zemřelo na covid 883 zdravotníků a sociálních pracovníků.

Británii trvale chybělo jasné státnické vedení a jasná komunikace s obyvatelstvem, což je v pandemii životně důležité. Vláda nevede, jen jedná podle průzkumů veřejného mínění. Měsíce se v Anglii debatovalo o tom, zda nosit roušky a zda je covid-19 opravdu vážná nemoc, nebo jen chřipka.

Musíme mít konkrétní plán, aby Británie nečelila třetí vlně a čtvrtému lockdownu. Je nutno zavést strategii na potlačování nákazy, vytvoření funkčního testovacího, trasovacího, karanténního a finančně podpůrného systému, chránit se před opakovaným dovozem infekce ze zahraničí přísným omezením cestování.

Bylo by tragédii pro Británii, kdyby do podzimu 2021 proočkovala celé obyvatelstvo a pak si dovezla ze zahraničí nový kmen Sars-CoV-2, proti němuž budou použité vakcíny neúčinné.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

0
Vytisknout
6456

Diskuse

Obsah vydání | 2. 2. 2021