Covid – ten silniční pirát

28. 1. 2021 / David Marenčák

čas čtení 4 minuty

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Asi už se nenajde nikdo, kdo by neslyšel onu očividnou trumpovskou lež, že 60-70% nadúmrtí dle oficiálních statistik způsobuje mylné započítávání obětí autonehod a podobných nesouvisejících věcí. Je to tak snadno ověřitelné, že opakované goebbelsovské lhaní bere dech.

Za rok 2020 zemřelo na silnicích přesně 460 lidí. Pravděpodobnost, že měl některý z nich skutečně kovida, je velmi malá, reálně to mohl být jeden – nebo dva lidi. Ale i kdyby to byli všichni, pořád to nevysvětluje třetinové podhodnocení oficiálních čísel ve srovnání s Českým statistickým úřadem.

MzCR ukazuje 15 000, Čsú říká 17 000. A k tomu připočtěte jev, že protipandemická opatření snižují mobilitu a mnoho jinak rizikových činností. Z toho tedy plyne, že řada nehod, vážných úrazů apod. by nenastala.

Otázka je to asi s potřebnou přesností nezodpověditelná, ale je pravděpodobné, že nadúmrtí na covid, které se porovnává s běžným stavem, je ještě o něco vyšší – přesně o ta úmrtí, která byla opatřeními jaksi ušetřena navíc, jako nezamýšlený vedlejší efekt.

Oproti tomu argumenty, že lidé umírají doma strachy, na zanedbanou dlouhodobou péči atd. se nepotvrdily. Jistě nějaký podobný dopad bude, ale později, s odstupem, nikoli nyní. Zatím se ani neprokázalo, že vysoká nadúmrtí vznikají proto, že lidé umírají bez péče a záchytu systémem doma.

Velký díl, ne-li hlavní, je v automatickém vyřazování pacientů po 20 dnech, kdy se následná úmrtí nepřipočítávají covidu.

Mimo to, metodika vykazování úmrtí mluví jednoznačně – škála příčinnosti je přísná a nehody, úrazy a jiné nesouvisející věci se do covidových smrtí nezapočítávají.

Prostě a jednoduše – kdo tvrdí, že se s čísly manipuluje, má pravdu. Ale jinak, než by rád a než si představuje. Čísla se neupravují směrem nahoru z obskurních konspiračních důvodů, ale naopak dolů.

Očekávatelně se této lži chytila jenchřipečka a odkazy na Blatného mediální výstupy počaly plevelit diskuze na sociálních sítích ve velkém, hovory u oběda i kancelářské tlachání. Jak už to tak bývá, na tisíc sdílení lži připadne jedno vyvrácení, které nikdo z obluzených nechce slyšet, nikdo mu nechce věřit.

Pan hlavní promořovač si je tohoto efektu nejspíš moc dobře vědom. Asi k tomu dostal od velkovezíra noty a je to záměr, proto si je tou nestoudnou nehorázností tak jist a nestydí se ji neustále opakovat.

Je to jen spekulace, ale vypadá to, že takto si Babištým zachraňuje politické kariéry či trestně právní zodpovědnost. Celý ten spektákl chyb, provarů, průšvihů, neskutečné neschopnosti, lenosti a zlovůle může být přikryt a „vyřešen“ rozdmýcháním té tuzemské menšiny, která v psychologickém obranném mechanismu (popření, únik) má koronavirus za hrozbu uměle vyvolanou a falešnou.

Přesto, že jsou hodně hluční, viditelní a snaží se nás přesvědčit o opaku, je tábor popření menšinový. Překvapivě jsou i menšinové tábory nejrůznějších pravověrných sabotérů, švejků a jiných travičů studní. Ostražitost i ochota přísně dodržovat klesá logicky v čase; únava, zlhostejnění a přivyknutí si jsou nevyhnutelné doprovodné jevy příliš dlouhého potácení se mezi špatnými a horšími přístupy v nezvládání pandemie.

Jestli tento trik ANOnistům vyjde, kdo ví. Možná z toho vyždímají těsné vítězství, při kterém si odřou uši a na dalších pár let si oddechnou od obav z trestního stíhání. Jisté je, že s odchodem do politického záhrobí vezmou zcela zbytečně mnoho lidí do záhrobí skutečného a dalším mnoha trvale zničí zdraví, rozvrátí životy a dokončí všeobecný krach státu a rozklad společnosti.

 

 

 

0
Vytisknout
6678

Diskuse

Obsah vydání | 2. 2. 2021