Naše vláda se zasekla ve vyprávěnkách o v žádném případě nezvyšování daní, tedy o tom, že není nutné získávat touto formou zdroje potřebné na pomoc méněpříjmovým lidem. Na první pohled to zní pěkně, až státnicky:
OBČANÉ NEBUDEME VÁM V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ ZVYŠOVAT DANĚ, COŽ ZNAMENÁ, ŽE VÁM ZBUDE VÍCE PENĚZ. TO JE PŘECE PRÁVĚ TEĎ - V KRIZI – VELMI DŮLEŽITÉ...
Člověk by až zatleskal. Ale kde jinde vzít prostředky na humánní průchod všekrizí, než z přiměřeného progresivního zdanění bohatých? Proč veřejně nediskutujeme v médiích s politiky, jaké progresivní zdanění by bylo ekonomicky zdravé, únosné, přínosné... s mottem zvyšme daně těm, kteří mají co dát.
Zdá se, že vláda se takového veřejného diskurzu bojí jako čert posvěceného krucifixu. Mohlo by totiž logicky dojít třeba i na debatu jaký osobní majetek v době všekrize je ještě morálně průchodný? Tři Mercedesy, dva Mercedesy, jede Mercedes? Vila s třiceti místnostmi, dvaceti místnostmi, deseti místnostmi? Podzemní hacienda?
Bylo by to zajímavé popovídání. Škoda, že tak odvážné novináře velkoplošných médií nejspíš nemáme (ostatně všichni musí z čeho žít, možná platit hypotéky). Co na tom, že stávající progres rozevírání nůžek mezi nejbohatšími a nejchudšími lidmi u nás je evidentně neudržitelný. Nebo si snad myslíme, že naše společnost prošla tak masivní evolucí, že určití lidé budou dobrovolně „rýt ústy v zemi“ dlouhodobě - šťastně - spokojeně - s úsměvem?
Nemohu se ubránit dojmu, že z pohledu sociální politiky, zejména zajišťování jejích dostatečných zdrojů, pracuje naše stávající vláda na hromadné sebevraždě. Otázkou zůstává, zda je to jenom bezelstná neschopnost.
Diskuse