Poznámky k rozhovoru o Prague Pride

15. 8. 2022 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty

K rozhovoru Jana Čulíka s Bohumilem Kartousem o Prague Pride a postoji Čechů k homosexualitě bych měl několik poznámek.

Např. to že si anglikáni v New Hampshire svého času zvolili homosexuála, který žil otevřeně s mužem, za biskupa (jedná se o člověka jménem Gene Robinson, má heslo na wikipedii), zatímco anglikáni přibližně v té samé době v Ugandě prosazovali návrat kriminalizace homosexuality (homofobní zákony přivezla do těchto zemí paradoxně Británie, kde dnes mají gay marriage, ale kde ještě v 50. letech byl Turing za to, že má milence, odsouzen k chemické kastraci – pokrok, který Británie udělala, je možné docenit jen v tomto kontextu).

 

Někdy v roce 2012 vídeňský primas kardinál Schönborn (jde o světově významného kardinála) řešil problém odmítnutí zvoleného člena farní rady knězem. Kněz to zdůvodnil tím, že zvolený člen je gay, který žije s mužem. Pan kardinál si pozval dotčený homosexuální pár, promluvil s ním a knězovo veto zvrátil. Něco dnes ještě i v Česku neuvěřitelného. Kardinál Schönborn také zhruba před rokem veřejně řekl, že Bůh neodepře stejnopohlavním svazkům požehnání.

Pokud jde o situaci homosexuálů v Československu, trestnost homosexuálního pohlavního styku byla zrušena až v roce 1961. Skutečný pokrok přinesl ale pád komunistického režimu. Z hlediska komunistické rétoriky by jistě homosexualita neměla být problém (Stalin ji ale po Leninově uvolnění v SSSR opět nechal kriminalizovat a v SSSR nikdy nebyla pak už legální, dokonce podle wikipedie v roce 1989 byli v Sovětském svazu homosexuálové nejvíce nenáviděnou skupinou ve společnosti a měli být podle běžných lidí likvidováni – legalizace byla až v Rusku v roce 1993). U komunistů ale bylo vždy něco jiného slovo, něco jiného čin. Např. v Československu reálný boj proti rasismu prováděli brutální segregací Romů v systému tzv. zvláštních škol.

Hlavně mi ale jde o něco jiného: Jan Čulík v tom rozhovoru s Bohumilem Kartousem říká, že si nemáme západní země idealizovat. To je jistě pravda. Nicméně ty západní země jsou jedinou nadějí, že pokrok, osvěta, slušná společnost je něco reálně možného, a to ne jen v oblasti homosexuality, ale obecně kvality života, právního státu, práv dětí, žen, postižených lidí atd. Včetně péče o umírající a nemocné. Je jasné, že i na Západě se to může vrátit do minulých dob, dokonce může přijít nějaký nový Hitler. Udržet společnost na té úrovni, na jaké nyní je na Západě, chce velkou, neustálou práci. Není to nic samozřejmého. Ale nejvíce ze všeho by se mělo zdůraznit, že něco, co po tisíce let dějin lidstva bylo naprosto nemyslitelné, je najednou možné: taková společnost s tak vysokou kvalitou života, vzděláním, inkluzí, péčí o menšiny, nemocné, slabé, staré, taková společnost nikdy nikde dosud nebyla, je to naprosté unikum, které trvá zatím ani ne 100 let. Stačí si to jen srovnat s minulostí.



1
Vytisknout
3378

Diskuse

Obsah vydání | 25. 8. 2022