Generace X je v Americe motorem nenávisti (aneb jak jsou bývalí anarchisté současnými fašisty)

24. 3. 2023 / Fabiano Golgo

čas čtení 8 minut
Obrázek od Jeanine 

První znamení přišlo od mé spolubydlící z kolejí na vysoké škole, Jeanine. Bissexuální feministka, která punkovým stylem malovala své halucinogenní drogové zážitky. Takové, které děsily konzervativní společnost její éry. Sdílela pokoj s mužem, protože se soudila s univerzitou o rovná práva. Dnes si nejen myslí, že Donald Trump vyhrál volby, ale také že covidová pandemie byl podvod, do vakcín se vkládá čip, který mění naši RNA, Hillary Clintonová je vůdkyně pedofilů, Američané nikdy nepřistáli na Měsíci a Země je možná placatá. Kdyby to byla jen ona, došel bych k závěru, že je výjimka, ztracený pták. Ale když jsem si prohlédl seznam 77 bývalých přátel z dob, kdy jsem byl anarchistou ve Spojených státech, šokovalo mě zjištění, že 56 z nich se stalo stejnými jako Jeanine. 

 
Právě tato někdejší "grungeová" generace, vychovaná zklamaná materialismem pod texty Nirvany, generace, díky níž se environmentalismus stal mainstreamem, která byla proti americkým válkám a  proti  globalizaci, je nyní jádrem lidí, kteří nyní podporují populistickou krajně pravicovou politiku. Bývalí anarchisté, radikální levičáci, hippies a avantgardní umělci. Jak je možné, že lidé, kteří v mládí zastávali levicové názory, jsou dnes na opačném pólu spektra? Je to právě generace X, tvořená lidmi narozenými v letech 1965 až 1980, která zintenzivňuje politiku nenávisti. 

Yuppies byl kmen osmdesátých let tvořený buď bývalými hippies, které unavil materiální úpadek způsobený životem v duchovní a sebenaplňující se idyle, nebo jejich dětmi, kterým se alternativní způsob výchovy nikdy nelíbil. Motivováni iluzorní rétorikou Ronalda Reagana o konzumu a hojnosti se vrhli na trh, aby vydělali co nejvíce peněz. Nyní se zdá, že generace X nabízí svou vlastní proměnu jako motýl. 

Snažil jsem se najít společnou nit, která by je všechny spojovala. Více než rok jsem strávil výměnou dotazníků šitých na míru, abych odhalil, jak se jejich politika vyvíjela od krajní levice ke krajní pravici.

Zdá se, že klíčem k této otázce je kultura, v níž vyrostla moje generace. Měli jsme doma více svobody než kterákoli předchozí generace (a ještě více svobody dáváme svým dětem, z nichž se v důsledku toho často stanou sebestřední ufňukánci). Tato svoboda byla provázena pochopením, že nemusíme procházet všemi těmi útrapami a dřinou, kterými si prošla předchozí generace. Je dokonce běžné, že muži z generace X žijí se svými matkami i v dospělosti. 

Rock'n'roll - hudební styl, který byl doprovázen mýtem, že je proti konzervativnímu mainstreamu - vnesl do této generace vnímání této okrajové hudby jako jediné, co v této oblasti mohlo být "in", v módě. Byla to doba, kdy většina filmů vychvalovala antihrdinu jako to, čím má člověk správně být. Byla to éra střetů s generací, která zažila strašlivé následky světové války. Tehdy být na okraji společnosti bylo "top". Reakce na podřízenost válečné generace a na status quo nastolený tím, čemu se ve Spojených státech říká generace Baby Boomerů (narážka na skutečnost, že po druhé světové válce došlo po návratu armád z Evropy k prudkému nárůstu neboli "boomu" porodů). 

To, že generace X od útlého věku chápe, že mainstream je nepřítel, je zřejmě jedním z hlavních faktorů její současné důvěřivosti vůči žvástům, kterými ji populisté krmí. Potřeba být proti statu quo, proti  jakékoli momentální vládě a mít mozek napojený na oceňování vlastního uspokojení namísto přizpůsobení se nebo utrpení pro dosažení svého  cíle jsou ingredience, které silně přispívají k  tendenci těchto lidí přijímat "alternativní" vysvětlení a okrajové cesty k řešení společenských neduhů. 

Svět viděl, jak se levice a humanistická politika staly hlavním proudem a stanuly v čele vlád po celé planetě. Po letech kulturní hegemonie levicových ideálů, potlačujících konzervativní nálady, které převládaly od 30. let 20. století, dělá tato generace, která je proti statu quo, to, k čemu byla předurčena: bouří se proti momentální moci. Ať už jde o vlády nebo o kulturní výdobytky. 

Češi mají jiné dějiny a české generace mají také jiné aspekty. Zatímco Amerika a svobodný svět vařily Generaci X, Československo peklo Husákovy děti. Je to generace spíše naivní, hledající drobné potěšení pro zmírnění životních útrap, hluchá ke kolektivu, zaměřená na rodinné jádro, neidealistická, cynická, pragmatická, impotentní, ale také generace, která přikládala větší význam potěšení, zábavě, investovala do idyly. A je to generace, která věděla, že vláda je lež, že instituce nejsou na její straně. Tedy je to přirozeně generace, která nedůvěřovala mocným ani statu quo. Generace, která se angažovala ve změně systému. 

A právě to dělá generace X: snaží se systém změnit. Ať už se jedná o cokoli.

V Latinské Americe se běžně říká: "Hay gobierno? Soy contra". V podstatě to znamená "ať je vláda jakákoli, jsem proti ní". Je to anarchistický ideál, který jako by se náhodou vloudil do zhýčkané generace, která je vždy podezřívavá vůči moci a organizovaným skupinám. 

A která, mrzutá stárnutím, odmítá přizpůsobit svůj slovník, zvyky a chápání vývoji, který přinášejí nové generace. Můj otec odmítal oslovovat Muhammada Aliho jeho zvoleným jménem a až do boxerovy smrti mluvil o Cassiovi Clayovi. Protože vyrůstal s "Clayem" jako hrdinou, považoval za směšné, že tento muž chtěl, aby mu lidé říkali novým jménem. Narodil se jako Cassius, zemře jako Cassius. Právě takovýto postoj a tato tvrdohlavost vede lidi k tomu, že odmítají přijmout změny v sebepojetí, které mnozí v této svobodnější době chtějí provést. Lidé, kteří nechápou agresi obsaženou v některých slovech, jako je "retardovaný" nebo "trpaslík". Ti. kteří se stejně jako jejich rodiče nudně snažili poučit je o utrpení, které život vyžaduje, se nyní snaží naučit mladé lidi, že slova a myšlenky, které jim mohou ublížit, je třeba snášet. 

Záchrana musí přijít s generací Z. Ta je skutečně příliš křehká a depresivní, ale je to její reakce na její  všeobecný pocit, že předchozí generace jsou naprosto hloupé a zanechaly jim zničený svět. Požádal jsem, aby na můj dotazník také odpověděly děti 34 z těch 56 přátel, kteří dříve stáli na levé straně politiky a nyní fandí nenávistnému populismu. Celkem odpovědělo 68 nezletilých ve věku od 11 do 17 let. V drtivé většině považují své rodiče za náchylné k fašismu, jejich politiku považují za strašnou a naprostá většina z nich vnímá genderovou fluiditu jako realitu, kterou se předchozí generace marně snaží potlačit. 

Bylo zřejmé, jak samozřejmá je pro ně otázka genderové fluidity, tedy toho, že lidé mohou mít různé zkušenosti s různými sexuálními identitami a že to tak má být přirozené. Je to pro ně tak samozřejmé jako to, že Země není placatá. 

Konzervativci z dlouhodobého hlediska vždy končí na straně poražených. Podíváme-li se zpět na všechny novinky v módě, v chování, v uměleckých projevech, proti kterým konzervatismus v průběhu 20. století bojoval, staly se o generaci později nedílnou součástí kultury. Ať už se jednalo o muže s delšími vlasy, tetování u žen, minisukně, bikini, sex před svatbou, soužití bez uzavření manželství, mezirasové páry, homosexualitu, abych zmínil jen některé emblematické případy, to vše, co bylo kdysi považováno za tabu, se stalo mainstreamem. 

Proto veškerý povyk proti transexualitě, proti uprchlíkům, proti solidaritě nezvítězí. 

2
Vytisknout
6449

Diskuse

Obsah vydání | 28. 3. 2023