Text, který vzbudil neuvěřitelnou nechuť i u velmi vzdělaných a citlivých lidí

26. 3. 2023 / Pavel Veleman

čas čtení 6 minut

"Žijí tu dva světy: svět prostituce a svět šosáků - Groszovy kresby mezi nimi dělají rovnítko. Ženy, které kráčejí Groszovými kresbami, jsou těla, která se nabízejí kolemjdoucím, jsou pochodující necudností, která svou ubohostí a ošklivostí je směšná a odporná. Sexualita se jeví v Groszových kresbách jako oblast, v níž se přímo projevuje hnus společnosti…"

(Alexej Klusák, předmluva ke knize George Grosz, 1965)

Článek na serveru A2larm od paní Ely Plíhalové (Dluhy jsou od toho, aby se odpouštěly) - byl odsouzen takřka každým. Bojím se, že hlavní důvod je stále stejný: Kdo jen trochu zpochybní právo vlastnické, je člověk mimo diskurs. Ano, není to funkční, sociálně spravedlivá česká společnost, která je primární pro občany této země, ale právo vlastnit. To je základní premisa, kterou si skutečně neseme v sobě prakticky všichni.


Ne "Pravda vítězí", ale "Vlastnictví vítězí" - to by mělo být na české standartě v roce 2023. Už zase slyším to strašení znárodněním a hrození podáváním žalob proti nenávisti proti skupině obyvatel ze strany majitelů činžáků na autorku a redakci. Takže údajně dnes v ČR nejsou ohroženi lidé v nájemním bydlení, na ubytovnách, v azylových domech nebo bez domova. Ne, společnost se bojí o práva majitelů nemovitostí a investičních bytů.

V současné těkavé době vlastně stačí, aby autor jaksi nepatřičně zamíchal to osobní a to společenské a je konec, čtenář snese vše, toto však ne. Taky se mi to často stává a to vůbec své osobní úvahy nesrovnávám s daleko fundovanějšími texty paní Plíhalové.

Skoro každý si z článku ihned vytáhne tento aspekt. Autorka se nám (možná i v určité nadsázce) přiznává k určitému pokusu o podvod, který však, jako nikomu z nás,  nikdy nevyjde. A prosím o malou upřímnost k sobě samým: Opravdu nikdo z nás nikdy se nepokusil něco tzv. trochu "ošulit"? V zemi, kde se odklání dnes a denně miliardy, je toto celospolečenské mravní pobouření nad čtyřmi ženami, které se snaží vyhnout zaplacení jednoho nájmu - absurdni. A jelikož v tom pochopitelně neumíme chodit tak jako jiní machři, jsme velmi brzy (často sami sebou) odhaleni, usvědčeni a následně dehonestováni.

To, že je v další části textu velmi zajímavá úvaha motivovaná skvělým netradičním antropologem a anarchistou (David Grueber) však již nikdo nezjistí, jelikož se ještě předtím vysměje programu na zmenšení počtu komárů na Madagaskaru, který si skutečně vyžádal tisíce zbytečně zemřelých hlavně dětských pacientů, a ze zajímavého textu si vezme toto:

- autorka se chce vyhnout pomocí velmi sofistikovaného/směšného článku o dluhové problematice vyhnout placení svého dluhu na nájemném

- používá nepatřičný diskurs (jazyk), který je již zejména starší generaci tak protivný, že mu vlastně vadí více, než to podstatné, co chce autorka veřejnosti sdělit nejen v tomto text.

Dluhy jsou velmi složité společenské téma, vždy záleží na kontextu tzv. Bourdieuových kapitálů a mocenskosti. V jiném svém textu (pochopitelně bulvární tisk si vytáhne i z těchto textů bez znalosti kontextu tzv. "směšné věty") zase autorka sděluje, že se jako žena cítí diskriminovaná v české společnosti neomalených, sexistických, drzých, povýšených, alkoholizovaných mužů, kteří se chovají nejen k její osobě hnusně. Cítí se jako člověk/ žena diskriminovaná zejména v důsledku kulturních předsudků ze strany většinové společnosti…

A ono to tak vážení přátelé a přítelkyně, není?

Vždy mě překvapí, jak tato těkavá doba vede nás, čtenáře k rychlému soudu, zesměšnění autora nebo autorky a ještě máme skvělý pocit, jak si uchováváme tzv. zdravý rozum, selskou, českou chytrost, která nás chrání před těmito "zileniály" (opět toto slovo vzbudilo obrovský posměch).

Dokonce mám pocit, že k tomu patří i třeba kauza Feri a tento původně politicky přeceněný a posléze morálně zcela zničený mladý muž, kterého společně s paní Pekarovou Adamovou (seděli spolu ve stejné kanceláři) "vytvořil" pan kníže Karel S., který vlastně dodnes bere jeho chování tak trochu jako rozcáplého kluka, který občas trochu drsně balil holky. "Kdo z nás to nedělal, že pánové?" A paní Pekarová Adamová si užívání tvrdých drog, divokých mejdanů přímo ve sněmovně a sexuálního obtěžování u svého kolegy nikdy, ale nikdy nevšimla. A to nikomu nevadí.

A tato vlastně šílená tolerance k sexistickému, povýšenému chování k ženám se šíří od z mého hlediska velmi hodného a lidského člověka K.S. Karel Schwarzenberg totiž dlouhodobě a zcela správně vzhledem k lidskému osudu možná nejstatečnějšího člověka disentu v době normalizace Ivanu Martinu Jirousovi úplně odpustil mnoho let nájemné. Bez jeho pomoci by totiž Jirous možná dopadl podobně jako paní Plíhalová.  A výzkum všeho, co nám může pomoci najít příčiny této mužské arogance v celé komplexitě problému zkoumá právě paní Ela Plíhalová.

A my se smějeme a smějeme…

Ta zakletost v té  naší "normálnosti", ke které se tak rádi hlásí stále více novinářů, jichž si vážím  třeba pan Jiří Peňás) - mne osobně děsí daleko více než tento výše zmíněný, možná trochu nešťastně napsaný článek.

Paní Elo Plíhalová - držte se!

Odkaz:

Ela Plíhalová: Dluhy jsou od toho, aby se odpouštěly


0
Vytisknout
9935

Diskuse

Obsah vydání | 31. 3. 2023