Biden opustil prezidentské klání, protože byl donucen, ne proto, že by byl nesobecký a ušlechtilý

23. 7. 2024 / Fabiano Golgo

čas čtení 6 minut
30753
 

Americká média a komentátoři obecně označují prezidenta Joea Bidena za ušlechtilého muže, který se rozhodl vzdát se svých osobních ambicí ve jménu demokracie. Právě kvůli takovému zdvořilostnímu paravánu, který se používá při vypořádávání se s určitými skutečnostmi či osobami, se rozčiluje tolik lidí, kteří pak jdou hledat útočiště v hrubé autenticitě krajní pravice. Biden ve skutečnosti to vzdal příliš pozdě a až po intenzivní přátelské palbě přicházející ze všech stran Washingtonu a Hollywoodu.

 

Biden usiloval o prezidentský úřad už dlouho, než ho konečně získal. Nikdy neodpustil Baracku Obamovi jak to, že místo něj ten získal nominaci za Demokratickou stranu, a to, že ho nepodpořil jako svého nástupce a dal přednost Hillary Clintonové. Věštit z Bidena znamená podkuřovat těm, kteří vidí pravdu, ale jsou nuceni poslouchat falešné agitky o něm jako způsob, jak projevit úctu vzhledem k jeho věku, dlouhé kariéře a zejména ponižujícímu způsobu, jakým odchází. Vyhazov za to, že nemá dost zdravého rozumu, aby pochopil nejen svůj zdravotní stav, ale zejména za to, že si neuvědomuje, že nebyl zvolen proto, že byl populární nebo na přání voličů, ale proto, že nebyl Trump. 

Biden se do Bílého domu nedostal proto, že by americká veřejnost hledala někoho, jako je on, ale proto, že byl nejznámějším jménem z kandidátů své strany. Protože jeho zkušenosti z funkce viceprezidenta mu dávaly výhodu. Ale jen málo voličů bylo nadšeno z toho, že by se prezidentem stal právě Biden. Byl jen mostem jako ten přes řeku Kwai, postaveným jen proto, aby Amerika mohla utéct ze světa vedeného Trumpem. Po jeho překročení měl být ten most vyhozen do povětří. Pokud by se tak nestalo, nepřítel by ho dokázal využít. A přesně to se dělo. Biden jako soupeř byl ekvivalentem toho, že nechal most stát, aby po něm Trump mohl dupat. 

Po pravdě řečeno, Biden nebyl skvělý politik, jeho hlasovací rejstřík má mnoho skvrnitých momentů a jeho slova v případě Anitty Hillové, právničky, která obvinila tehdejšího kandidáta na Nejvyšší soud Clarence Thomase ze sexuálního obtěžování, byla trapně šovinistická a byla mimo. Biden se tak často vymykal přijatým normám chování v politice a ve vztahu k programu své strany, že se stal marketingovým trikem, propagovali ho jako muže, který říká to, co má na srdci. Stroj na přehmaty neboli faux-pas.

Během celé své kariéry, s pozoruhodnými epizodami ve funkci viceprezidenta, Biden říkal věci, které říkat neměl, a jednal způsobem, který svědčí o jeho nedostatečné schopnosti číst druhé, přizpůsobit se prostředí, ve kterém se nachází, ustupovat a dělat kompromisy ve jménu vyššího dobra. Lidé, kteří jsou příliš často nepohodlní pro ostatní, jsou slepí k očekáváním druhých, chybí jim sociální empatie. Biden má v podstatě přebujelé ego, které mu umožňuje vidět se v zrcadle svého svědomí jako většího, než ve skutečnosti je.

Po celá desetiletí svých politických kampaní vždy cynicky využíval smrti své první ženy a jednoho z jejich dětí, aby přilákal hlasy žen. V každé předvolební reklamě, v každém rozhovoru během kampaní i po nich opakoval tento tragický příběh s naprosto stejnou mimikou a tónem hlasu. Viděl jsem to tolikrát, když jsem žil v USA, že mi bylo jasné, jak o tom mluví v automatickém režimu, jako když divadelní herec pronáší své repliky po letech hraní stejné hry.

Biden neodchází proto, že by byl milostivý nebo že by si uvědomil, že se na tuto funkci nehodí, odchází proto, že byl intenzivně zatlačen do kouta a po vyschnutí dotací neměl jinou možnost. 

Levice se musí naučit, že žijeme v době, kdy zdvořilost není přijímána jako důvod pro nedostatek autenticity. Krajně pravicoví klauni šíří fake news, ale vystupují velmi lidsky a autenticky, což mnohé okouzluje. Tito voliči chtějí u moci chybující lidské bytosti, nikoli superhrdiny s údajně dokonalou morálkou a životem. Tato přehnaná starost o to, co bude druhá strana cítit, když uslyší určitá slova, je jedním z hlavních důvodů, proč identitární levice slábne a lidé utíkají ke krajní pravici, která však ovládá vidění věcí jen po povrchu, má sklon vidět literu zákona, ale ne jeho ducha. 

Příkladem této dysforie reality jsou otázky spojené s tím, jak chápeme identitu transsexuála (je člověk, který nemá vagínu nebo menstruaci, ženou?) nebo různé rasy (jsou lidé z jižní polokoule chaotičtější a kriminálnější, nebo ne?), náboženství (má být muslimům dovoleno přinášet do Evropy svůj způsob života, pokud jsou evropské ženy nuceny dodržovat jejich kulturní normy, pokud žijí v jejich zemíc nebo je navštěvují?) a další zjevně pokrytecké přístupy levice k těm, kteří jsou považováni za zranitelné. 

Krajně pravicové mozky chtějí označovat tlusté lidi za tlusťochy, liliputány za trpaslíky, cikány za zločince, černochy za méně vyvinuté, Araby za fundamentalisty a uprchlíky za hrozbu. Levice se raději dívá hlouběji od povrchu, aby vzala v úvahu další aspekty každého z nich, a je připravena použít některé filtry, aby vypadala méně,  jako  že je zranitelná vůči utlačovatelským slovům.

Biden a jeho příznivci jsou představiteli všeho toho, co už není v politice akceptováno, což jsou tyto stínové hry. Byl jako kazící se zub, který visí na dásni za malý kousek a čeká, až bude vytržen nebo vypadne při jídle.

3
Vytisknout
3881

Diskuse

Obsah vydání | 25. 7. 2024