Biden opustil prezidentské klání, protože byl donucen, ne proto, že by byl nesobecký a ušlechtilý
23. 7. 2024 / Fabiano Golgo
čas čtení
6 minut
Americká
média a komentátoři obecně označují prezidenta Joea Bidena za
ušlechtilého muže, který se rozhodl vzdát se svých osobních ambicí ve
jménu demokracie. Právě kvůli takovému zdvořilostnímu paravánu, který se
používá při vypořádávání se s určitými skutečnostmi či osobami, se
rozčiluje tolik lidí, kteří pak jdou hledat útočiště v hrubé autenticitě
krajní pravice. Biden ve skutečnosti to vzdal příliš pozdě a až po
intenzivní přátelské palbě přicházející ze všech stran Washingtonu a
Hollywoodu.
Biden usiloval o prezidentský úřad
už dlouho, než ho konečně získal. Nikdy neodpustil Baracku Obamovi jak
to, že místo něj ten získal nominaci za Demokratickou stranu, a to, že ho
nepodpořil jako svého nástupce a dal přednost Hillary Clintonové. Věštit
z Bidena znamená podkuřovat těm, kteří vidí pravdu, ale jsou nuceni
poslouchat falešné agitky o něm jako způsob, jak projevit úctu vzhledem k
jeho věku, dlouhé kariéře a zejména ponižujícímu způsobu, jakým
odchází. Vyhazov za to, že nemá dost zdravého rozumu, aby pochopil nejen svůj zdravotní stav, ale zejména za to, že si neuvědomuje, že nebyl zvolen
proto, že byl populární nebo na přání voličů, ale proto, že nebyl
Trump.
Biden se do Bílého domu nedostal
proto, že by americká veřejnost hledala někoho, jako je on, ale proto,
že byl nejznámějším jménem z kandidátů své strany. Protože jeho
zkušenosti z funkce viceprezidenta mu dávaly výhodu. Ale jen málo voličů
bylo nadšeno z toho, že by se prezidentem stal právě Biden. Byl jen
mostem jako ten přes řeku Kwai, postaveným jen proto, aby Amerika mohla
utéct ze světa vedeného Trumpem. Po jeho překročení měl být ten most vyhozen do
povětří. Pokud by se tak nestalo, nepřítel by ho dokázal využít. A
přesně to se dělo. Biden jako soupeř byl ekvivalentem toho, že nechal
most stát, aby po něm Trump mohl dupat.
Po
pravdě řečeno, Biden nebyl skvělý politik, jeho hlasovací rejstřík má
mnoho skvrnitých momentů a jeho slova v případě Anitty Hillové,
právničky, která obvinila tehdejšího kandidáta na Nejvyšší soud Clarence
Thomase ze sexuálního obtěžování, byla trapně šovinistická a byla mimo.
Biden se tak často vymykal přijatým normám chování v politice a ve
vztahu k programu své strany, že se stal marketingovým trikem,
propagovali ho jako muže, který říká to, co má na srdci. Stroj na
přehmaty neboli faux-pas.
Během celé své
kariéry, s pozoruhodnými epizodami ve funkci viceprezidenta, Biden říkal
věci, které říkat neměl, a jednal způsobem, který svědčí o jeho
nedostatečné schopnosti číst druhé, přizpůsobit se prostředí, ve kterém
se nachází, ustupovat a dělat kompromisy ve jménu vyššího dobra. Lidé,
kteří jsou příliš často nepohodlní pro ostatní, jsou slepí k očekáváním
druhých, chybí jim sociální empatie. Biden má v podstatě přebujelé ego,
které mu umožňuje vidět se v zrcadle svého svědomí jako většího, než ve
skutečnosti je.
Po celá desetiletí svých
politických kampaní vždy cynicky využíval smrti své první ženy a jednoho
z jejich dětí, aby přilákal hlasy žen. V každé předvolební reklamě, v
každém rozhovoru během kampaní i po nich opakoval tento tragický příběh s
naprosto stejnou mimikou a tónem hlasu. Viděl jsem to tolikrát, když
jsem žil v USA, že mi bylo jasné, jak o tom mluví v automatickém režimu,
jako když divadelní herec pronáší své repliky po letech hraní stejné
hry.
Biden neodchází proto, že by byl
milostivý nebo že by si uvědomil, že se na tuto funkci nehodí, odchází
proto, že byl intenzivně zatlačen do kouta a po vyschnutí dotací neměl
jinou možnost.
Levice se musí naučit, že
žijeme v době, kdy zdvořilost není přijímána jako důvod pro nedostatek
autenticity. Krajně pravicoví klauni šíří fake news, ale vystupují velmi
lidsky a autenticky, což mnohé okouzluje. Tito voliči chtějí u moci
chybující lidské bytosti, nikoli superhrdiny s údajně dokonalou morálkou
a životem. Tato přehnaná starost o to, co bude druhá strana cítit, když
uslyší určitá slova, je jedním z hlavních důvodů, proč identitární
levice slábne a lidé utíkají ke krajní pravici, která však ovládá vidění
věcí jen po povrchu, má sklon vidět literu zákona, ale ne jeho ducha.
Příkladem
této dysforie reality jsou otázky spojené s tím, jak chápeme identitu
transsexuála (je člověk, který nemá vagínu nebo menstruaci, ženou?) nebo
různé rasy (jsou lidé z jižní polokoule chaotičtější a kriminálnější,
nebo ne?), náboženství (má být muslimům dovoleno přinášet do Evropy svůj
způsob života, pokud jsou evropské ženy nuceny dodržovat jejich
kulturní normy, pokud žijí v jejich zemíc nebo je navštěvují?) a další
zjevně pokrytecké přístupy levice k těm, kteří jsou považováni za
zranitelné.
Krajně
pravicové mozky chtějí označovat tlusté lidi za tlusťochy, liliputány za
trpaslíky, cikány za zločince, černochy za méně vyvinuté, Araby za
fundamentalisty a uprchlíky za hrozbu. Levice se raději dívá hlouběji od
povrchu, aby vzala v úvahu další aspekty každého z nich, a je
připravena použít některé filtry, aby vypadala méně, jako že je zranitelná vůči utlačovatelským slovům.
Biden
a jeho příznivci jsou představiteli všeho toho, co už není v politice
akceptováno, což jsou tyto stínové hry. Byl jako kazící se zub, který
visí na dásni za malý kousek a čeká, až bude vytržen nebo vypadne při
jídle.
3881
Diskuse