Soustřeďme mysl politiků projednou na něco opravdu závažného

Prosazujme projekt kulturní diplomacie středoevropských zemí v širším světě

23. 8. 2012 / Jan Čulík

Už 400 let se určují české domáci poměry ze zahraničí. Je nesmírně důležité, aby Česko mělo lidi jako byl Ernest Denis či Seton Watson, kteří by byli poučení o českých záležitostech a měli ve svých společnostech a jejich mocenských strukturách vliv.

Nejde mi o vlastní zaměstnání, za dva tři roky půjdu stejně do důchodu. Avšak vzhledem k tomu, že to už dvacet let dělám, vím, co v západních společnostech mezi studenty funguje a jak by se to mělo dělat.

Bylo by opravdu záhodno, kdyby se v Česku k tomuto dala vytvořit trochu diskuse. Potíž samozřejmě je, že nikdo se nedívá na věci ze širšího, zahraničního pohledu, a tyhle záležitosti mohou být mnohým politikům zcela nesrozumitelné.

Ale řeknu to drasticky, možná přehnaně: Myslím, že by politikové ocenili záruku, že zase za dvacet let případně neskončí v nějakém totalitním koncentráku. Jsme si opravdu jisti, že k tomu už nikdy v Česku nedojde?

Projekt by mohl být spolufinancován vládami i soukromými společnostmi, pokud by měly zájem. Nejsložitější je ale asi přimět středoevropské vlády v této věci ke spolupráci, přitom individuální podpora "češtiny" či "bohemistiky" je nanic. NESMÍ se to dělat tak, aby to bylo v jakémsi exotickém ghettu. Tato aktivita musí být součástí maistreamové společenské debaty, což v žádném případě v západních zemích dneska není.

Prosím, uvažujme, jak realizovat středoevropský vysokoškolský projekt šířící kulturní diplomacii

Situace je dnes na západních univerzitách taková, že pokud středoevropské vlády nebudou financovat studium středoevropských jazyků a kultur soustředěně z vlastní kapsy, dosavadní centra pro studium bohemistiky v západní Evropě do několika málo let v důsledku komerčních tlaků skončí.

Přitom je z důvodů kulturní diplomacie nesmírně důležité, aby měly -  jinak za marginální považované -- středoevropské země v rodilé populaci západních zemí strategicky rozmístěné informované stoupence.

Mnou navrhovaná univerzitní střediska -- kéž by vzniklo aspoň jedno -- by měla mít několik důležitých charakteristik:

1. Střediska musejí být zaměřena na studium středoevropských kultur a jazyků  VE VZÁJEMNÉ PROVÁZANOSTI. Západní svět vnímá střední, respektive "východní" Evropu jako celek. Zájem o jednotlivé země, jen o ČR, či jen o češtinu, bude mizivý. Při vytvoření středoevropského centra se zájem synergicky násobí.

2. Kurzy v tomto středisku/střediscích nesmějí vycházet z jazyka, ale musejí být založeny na rámci integrované struktury kulturně-politických kursů věnovaných historii, filmu, médiím, literatuře, atd. středovýchodní Evropy. Argumentuji na základě patnáctileté zkušenosti provozování takového kursu na univerzitě v Glasgow, který -- než ho zdejší management zrušil -- měl vždycky přes stovku studentů, byl nesmírně populární, a studenty nadchl k dalšímu hlubšímu studiu jednotlivých středoevropských zemí a jejich jazyků. Nikde jinde na světě neexistoval kurs, kde by např. hry Václava Havla nebo Čapkovu Válku s mloky, či Formanův film Hoří, má panenko nebo Jasného Rodáky studovala v semináři stovka studentů.

3. Klíčový by měl být výběr učitelů a výzkumníků pro takováto centra. Je opravdu zapotřebí hledat "vyslance" české a středoevropské kultury mezi mladými lidmi, kteří mají "domorodé" středoevropské zázemí, ale zároveň pobývali v západní Evropě či v Americe a umějí vysvětlit svým vrstevníkům, o co ve střední Evropě jde. Znám celou řadu třicátníků, kteří by takovýmto způsobem dokázali pracovat k obrovskému prospěchu České republiky, protože mají vynikající kontakty se svými západními vrstevníky, umějí jednat se západními mladými lidmi a rozumějí jim, ale zároveň znají svou kulturu. K prosazování české kultury na Západě NESTAČÍ financovat lektorky  českého jazyka. Ty bývají na západních univerzitách pracovnicemi zcela bez vlivu. Je potřeba jmenovat odborné asistenty a profesory a financovat je.

4. Centrum by se mělo zaměřovat na KULTURNÍ DIPLOMACII: tj. na studium hodnotového a kulturního systému, jímž země středovýchodní Evropy dnes žijí a na jeho komunikaci do světa. Jak všichni víme, kulturní provoz je dnes v podstatě jednosměrný -- ze Západu na Východ. Měli bychom přispět k tomu, aby se to trochu obrátilo.

Je velmi důležité šířit znalosti o středovýchodní Evropě PROSTŘEDNICTVÍM JEJÍHO AKTUÁLNÍHO KULTURNÍHO DĚDICTVÍ. Zejména kinematografie, kurzy o filmu, fungují vynikajícím způsobem. Mladí Západoevropané na ně reagují nesmírně pozitivně.

Bohužel, existující sociálněvědná centra na Západě zcela pomíjejí studium KULTURY a JAZYKŮ. Abych to trochu přehnal - je sice krásné studovat poměry na hraničním přechodu Rusko-Finsko (projekt medializovaný na nedávné světové konferenci slavistů ve Stockholmu) jenže o tom, čím daná země kulturně a hodnotově žije, se člověk v zahraničí nedoví nic.

5. Univerzity ve své tradiční formě zejména v anglosaském světě začínají odumírat. Je velmi pravděpodobné, že se do pěti -- deseti let začnou univerzitní kurzy velkou měrou přesunovat na internet. Už to začíná. Evropská unie financuje projekt, v jehož rámci spolupracují mezinárodní univerzity na vzájemném sdílení internetových kursů v nejrůznějších oborech. Náš projekt by se měl tohoto účastnit a začlenit do projektu Evropské unie internetové kursy věnované kulturnímu porozumění dnešní středovýchodní Evropy.

Argumentuji, že má vytvoření takovéhoto centra/center pro budoucnost obrovský strategický význam. Vím, že to tak čeští politikové, uzavření na svém malém rybníčku, nepociťují, ale o české politice se už 400 let rozhoduje ze zahraničí  a je nezbytně nutné, aby mělo Česko spolu s ostatními středoevropskými zeměmi na západě slyšet svůj hlas.

Částka 30 milionů Kč, kterou Česká republika v současnosti vydává na česká studia v zahraničí, je drasticky nedostatečná: znamená to, že každý český občan přispívá ze svých daní na strategické zabezpečení své budoucnosti částkou 3 Kč ročně...