Byrokratické obludárium, aneb Dokonáno jest
27. 5. 2014 / Lubomír Brožek
Náš nynější čas jest doba přechodu buď k velkým událostem, nebo zas ke starému běhu. V několika nejbližších letech bude již rozhodnuto, na kterou z těchto dvou stran se záležitosti Evropy obrátí.
Karel Havlíček Borovský
Ještě nedávno zdobily nejeden automobil na našich silnicích vlaječky České republiky. Ad hoc vlastenečtí řidiči tím ovšem nechtěli ani omylem dát najevo své okouzlení podivuhodně plochým a neslaně nemastným sloganem o Evropě, v níž chceme hrát první ligu. To jenom kouzlo nechtěného propojilo hokejové mistrovství světa s termínem voleb do Evropského parlamentu. V obou případech dokonáno jest. Neroztrhla se ani opona chrámová, země se nezachvěla a na svět nepadla tma. V hokeji jsme čtvrtí a v Evropě...
Celých dvaaosmdesát procent oprávněných voličů dalo najevo svůj názor na to, že starým mapám, které nás situovaly do evropské krajiny srdce, nevěří a domnívá se, že jsme se v evropském těle ocitli mnohem, mnohem níže...ano, až tam.
Je snadné nevoliče odsoudit, ale zkuste se zeptat mladých, kdo z nich je hrdý na svůj domov, zkuste se zeptat i těch starších. Lidé, kteří ztratili hrdost na svůj původ, na svou historii, na své místo v ní, jsou prostě skeptičtí i ke společné budoucnosti jménem Evropa. Ve volbách pak vidí jenom více či méně sofistikovaný způsob, jímž se političtí bafuňáři snaží oblbnout voliče a propracovat se k některému z 21 teplých místeček v 721 hlavém byrokratickém obludáriu, do něhož zbytněla vznešená myšlenka demokratického evropského parlamentu. Voličova frustrace, pravda, nic neřeší, je kontraproduktivní, ale pochopitelná. Nemalý podíl na ní mají média, která opět prokázala, že sloní tanec mezi porcelánem patří k nejoblíbenějším novinářským disciplinám. Čím více dupou a vyskakují si s vykutálenou volební kutálkou, tím větší odpor k žádoucím tanečkům vzbuzují u občanů. Výsledkem je pak voličovo rezolutní "s politiky netančím".
Mimochodem (jak upozorňuje Noam Chomsky v rozhovoru s Davidem Barsamainem) "systém propagandy neovlivňuje pouze způsob, jakým jsou jednotlivé problémy formulovány v novinových zprávách, ale i způsob, jakým jsou uváděny v zábavných pořadech -- v rozsáhlé oblasti sdělovacích prostředků, která se zaměřuje jednoduše na odpoutávání pozornosti lidí a na to, jak je proměnit v ještě hloupější a pasivnější jedince...Potřebujeme nějaký prostředek", míní Chomsky, "který každodenně, jasnou a srozumitelnou formou předkládá rozmanitý obraz světa, vyjadřuje potřeby a zájmy obyčejných lidí a zaujímá stanovisko s ohledem na demokracii a společenskou účast..."
O našich soukromých médiích, myslím, nemá v této souvislosti cenu mluvit. Ale plní tuto funkci veřejnoprávní média, jejichž jsme ze zákona koncesionáři? Nejsem o tom přesvědčen. Nejsem přesvědčen, že svůj koncesionářský podíl platím účelně. Utilitární selektivnost, bigotnost, nepatrná názorová pluralita externích komentátorů a stále tytéž tváře "osvědčených" hostů zpravodajských relací střídající se dokola do kolečka jako svatí na pražském orloji, svědčí spíše nežli o veřejné službě o rezignaci na veřejnoprávní poslání. Avšak pokud chceme kritizovat voliče, kteří rezignovali na své právo (ztraceni a tonoucí v jednoproudém mainstreamu), nemůžeme mlčky přehlížet novináře (především) veřejnoprávních médií, kteří rezignovali na svou povinnost nestrannosti a objektivity. Jsou prostě věci, na nichž je dobré trvat.
Ostatně ani uchazečům o místo na veřejném výsluní bychom neměli tolerovat oblíbené pusté plkání na libovolné téma. A už vůbec ne floskule typu "první ligy", "zachování koruny", "zrušení daňových rájů", "více pracovních míst"...Prostě krásné vize, kdyby z nich nezbyly ve výsledku jen třesky plesky, kladené v rámci stranických agitek jako formální obětina na oltář ve tvaru koryta. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že tyto evropské volby byly svým způsobem i referendem, v němž dvaaosmdesát procent voličů vyslovilo své jasné ne prázdným tlachům.
Diskuse