Bodláky Václava Duška

Budoucnost na kyselo

18. 5. 2017 / Václav Dušek

čas čtení 5 minut
U nás v Siciliánově míváme veselo, pouťově, střelecky – kluci si jdou po krku, zapomenuli, že mají mandát pracovat pro voliče, ne pro sebe, pro svoje pokleslé poťouchlé touhy; mít v sobě samém zalíbení není cesta k úspěchu a zajištění prosperity. Plačtiví žalobníci, uražení ješitové, parta umrněných poslíčků – občas se jim povede kváknout stupiditu nejvyššího ražení. Tváří se pak nechápavě, vypadají směšně. Hloupost a nadutost trkat, hošani, skončíte ve špitále. Gamblerské Lurdy budou otevřeny zároveň s novodobou politickou kulturou, kdy slovník zvoleného bude zvonit, jak v nedělní škole novicek. Magický socialismus skomírá.

Čekáme kyselé deště.

Půvabný styl političek marně hledáme. Dáma nedotčená knihami káže moralistní bláboly, sama zapomenula na tísnivý prohřešek páchnoucí malou zlodějnou; mamina od plotny zase chrastí atomovkami, asi přebrala u Bucků, možná se přejedla krkonošského kysela. A překyselená valašskou kyselicou či kyselou bramborovou kaší chystá politologická pěnice rošambo – těšme se, madam má mnoho společného s pytlákem Mirkem, jak se o něm kdysi mile vyjádřilo samo slovutné kníže.

Andělské chodníčky zarostly pýrem, u souvratí v dubinách poskakuje kaskadérka a vyzpěvuje radostně pravdu – já ne artistka, já šarlatánka. Partajní vlčáci i pudlíci mají z kolegyň nahnáno, protože bojovné děvy rychleji hovoří, než myslí, střílí lépe než samotný ministerský ferina. Ženské všeobecně vadí a překáží. Máme je rádi, ale odsud posud.

Kysele, kysele, do práce poslanec jde – je v nebezpečném kole – v politickém hrobě.

Do literatury vstupovala skromně a tiše autorská esa, ale kdeže nám neohrabaná minulost skončila, kde namyšlení slovesní giganti, doba je zákeřně sežrala, rozložila v nálevu pakulturního octu; svět evidentně zhrubnul, básníci jeví se být vývozním šmirglpapírem do Zaaltajska. Slova již neděsí – slov máme miliardy miliard, ale k následování dobra postačí nehnutelné desatero. Vědět o tomto faktu zpocený Podkrušnohorec, hluboko si oddechl. Kazatelna, zpověď, a jedeme dál.

Vytuněný politik se prohlíží před zrcadlem úspěchu, ekonomičtí skokani posledních pětiletek si honí trička, cajk a vercajk v rychtyku, cynické kalkuly zazobaných, nedovařená státní propaganda, naložena v pragandě k dalšímu zpracování; duchovní teror v popředí zájmu, proplácená sebelítost fňukalů, populismus k sežehnutí…

Lež přesně nezvážíš. Výklad 2. světové války, ano, budí údiv. Samý mudrc trefený do lebky kamenem mudrců. Není suverén života, ale je suterén; partajní mazurky na parketu zmaru, přísedící zlovolné gardedámy se chichotají do dlaní, ani náhodou se nepodají skromnosti.

Hluboký odborářský spánek nahrává nenažraným podnikatelským strukturám, které se zrodily v dinosauřích časech nemocné moci. Šetříme, opasek nelze více utáhnout, ale, že by?! Čočka na kyselo, okurčička, vejce, salámy bez masa, chemické mléko, dva rohlíky s ošizeným gothajem. Práce šlechtí, ale všeho s mírou.

Du hast mein Herz, příteli z města K, děl si pravdu, že moudrost stáří jest nahrazena všemocným internetem – klikneš, víš, a znáš, jak myslet správně v dobách zlehka bouřlivých. Citáty ti zahltí mysl, třímáš prapor pokrokářů, vybledlé gardy pochodují parádním krokem do vrtkavé budoucnosti. A přesto jsou medosedy pro vyvolené neodvolatelně obsazeny. Opilci zasaženi mocí vřískají nad svými úspěchy.

Neplatí již ani náhodou, že děti jsou zrcadlo lidství.Zkažené elementy nám vtloukají do hlav, jak blízko máme ku štěstí řízenému nezřízenými dobrodruhy! A do toho přišla láska vyčpělého mládežníka Petra a mahagonové Jany, láska hlídaná údajně významnými zpravodajci – proč ne, nemají do čeho píchnout, krátké cvičení nemůže uškodit.

Sbíráme exkrementy u cesty, vypínáme se ku hvězdám, vyznamenáváme se vzájemně i bezohledně – a nepřiznáme si, že jsme kosmický prach. Zůstaneme za pikolou před branami moudrosti – dva tři slávověnce, voňavé kytice, nepravdivé stuhy, tklivá muzika a šoupnou nás do žhavé pece nebožtíků. A, navštívíme urna bál, francouzské hole odloženy v koutě tančírny, namoutě, na západní frontě neklid, na východní mrtvolno, život u nás není špatný. Máme se prý jak prasiska v žitném poli. K nevíře, co všechno ještě nevíme.

Překyseleno v podřipské krajině, ale i tak uctivě děkujeme.

Kam pochroumaná revoluční mašinérie nedosáhla spravedlivou prackou, tam se došátraly vychytralé upírské bandy. Hnětly výmysly i lži, krkaly otrávená slova – v zájmu zla i pokroku povoleno cokoli! Označené kusy k zavržení pohozeny pouličním advokátům pravdy – a pravda, řízené zlo! Vyloženě psychicky zvrácení mizerové vyřvávali prodané lži v zájmu zastrašení.

Kyselé deště zkrápí krajinu blaha – budoucnost prý zkysne.

0
Vytisknout
9284

Diskuse

Obsah vydání | 19. 5. 2017