Jak jsem šel na kůrovce (k poctě pánům JG+MŠ)

28. 2. 2019 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 2 minuty

Všude se povídá, jaká je to svině.

Žere lesy hlava-nehlava, tedy smrk-smrk.

A jde mu to ukrutně rychle.

Nevím kolik jich tam je, ale kdyby byl v každém lese jen jeden, určitě by mu to tak rychle nešlo.

Z lesa za kopcem se občas ozývá hrozivý zvuk.

Nevím, jestli je to kůrovec(?)

Nevím, jak moc je kůrovec slyšet(?)

Nevím, jestli jsou různé druhy kůrovců podle hluku(?)

Každopádně mi to nedá spát a jsem z toho hrozně nervózní.

Ále!

Ráno je moudřejší večera.

Vyspím se a půjdu na kůrovce.

Třeba se mi podaří zlikvidovat aspoň jednoho.

Ráno bylo mživé a temné.

Nálada jako dělaná pro kůrovce.

Čím se vyzbrojit?

V boudě je sekera a vidle po dědovi.

Do každý ruky něco.

Na hlavu helmu.

Mobil - kdyby bylo potřeba přivolat jednotku rychlého nasazení.

 

Půjdu radši pěšky, aby si ta bestie nemohla přečíst číslo mého auta.

Cesta napřed po poli - tady mám přehled, tak se nebojím.

Pak úvozem.

Pravda, okolní ovocné stromy vypadají, jako kdyby je chvíli žužlal kůrovec.

Za poslední chalupou doprava.

Spadly mi vidle - sotva jsem uhnul nohou.

Sekera mě praštila do...

Cesta se svažuje trávou k lesu.

Na okraji porostu raději ještě bystře číhám za stoletým kmenem - jestli něco nezaslechnu nebo neuvidím.

Z dálky se ozývá tajuplný ryk.

Občas vrznutí,

občas písknutí,

tu a tam rána!

Jako když vás praští kůrovec mezi parohy.

 

Chůzí to nepůjde.

Vzpomínám na svoje vojenské začátky a plazím se mezi-bezy a jeřabinami dál do lesa.

Nad hlavou uschlé pařáty letitých smrků.

Pomalu se stmívá.

Však už jsem na cestě skoro celý den.

Míjím houby jedlé i nejedlé, jahody, vraní oka, lebku veverky.

Při překonávání potoka mi natekla voda do busoly a málem mi uplavaly vidle.

 

Na druhém konci lesa se obzor najednou otevřel.

Přes povadlé borůvčí je vidět obrooovskou paseku.

Po ní se pohybuje několik lidí a povykují.

Občas podivně zvolají HARVEEESTOR!

To bude on.

Terminátor a predátor - KŮROVEC.

Našel jsem ho!!

 

A taky jo - koukám, jak slupl celý kmen, obral z něj větve, aby se mohl cpát kůrou a pak - už holý - ho

vztekle nakouskoval a normálně zahodil.

Holt krom kůry ho nic nezajímá.

Je to kůrovec!

 

Pochopil jsem, že sekera ani vidle nic nezmohou.

Až se vzpamatuju, vrátím se sem s bouchací koulí.

0
Vytisknout
8372

Diskuse

Obsah vydání | 5. 3. 2019