Když neoliberalismus masově zabíjí ve svých tradičních baštách

16. 4. 2020 / Daniel Veselý

Člověk nemusí být znalý komplikovaných geopolitických reálií, aby mu neunikl relativní úspěch asijských zemí a obrovské selhání vyspělých západních států při potírání koronavirové pandemie. Nemusíme ani hovořit o kontroverzní autoritářské Číně; stačí zmínit Jižní Koreu, Tchaj-wan, Hongkong, Singapur, ale i další státy, kupříkladu Nový Zéland, kde si vedou o poznání lépe. Avšak jak v Hongkongu, tak v Singapuru byla nyní zavedena restriktivní opatření poté, co se nákaza objevila znovu. Pravdou zůstává, že nikdo z nás v tuto chvíli neví, jak se nedávno objevený patogen zachová v následujících měsících, a jasno budeme mít teprve tehdy, až bude k dispozici účinná léčba. A zdá se, že tam, kde byl dlouhé dekády vzýván volný trh jako neomylné božstvo, se věci vymykají z rukou nejvíce.

Země jihovýchodní Asie mají při potírání patogenu oproti západnímu společenství jednu nespornou výhodu: dovedou efektivně využívat moderní technologie, mají ucelenou strategii a tamní obyvatelstvo je bezesporu ukázněnější. Vítězem nad neviditelným nepřítelem je autoritářská mentalita, již však nelze chápat tak, jak ji vnímají lidé žijící na hedonistickém Západě, protože vyvěrá z kulturní tradice konfuciánství, jak soudí jihokorejský filosof Byung-Chul Han. Lidé více důvěřují vládním orgánům, běžný život je lépe organizován a proti epidemii ruku v ruce postupují epidemiologové, virologové, IT výzkumníci a experti na velká data. Kombinace koordinovaného postupu a kázně se zdá být celkem účinným receptem při potlačování druhých vln infekce.  

Smrtící virus však brutálně obnažuje fatální slabiny západních „otevřených společností“, kde kolikrát pravá ruka neví, co dělá levá. Jenže ani západní státy nemůžeme hodit do jednoho pytle. Třeba Nový Zéland, Norsko nebo Německo si na rozdíl od Spojených států a Velké Británie nesahají na dno svých sil. Předností je nejen koherentní, srozumitelný a na vědeckém poznání založený přístup tamních lídrů, ale i existence relativně fungujícího sociálního smíru. A to neoliberální mutaci kapitalismu navzdory.

Německo svůj dosavadní úspěch staví na ekonomických výhodách, jež na úkor chudších členských zemí EU získalo díky svému dominantnímu postavení v Evropské unii, na masivním testování a brzké implementaci zákazu vývozu zdravotnického materiálu. Zároveň se však odhalila Achillova pata Evropské unie – rozevírající se propast mezi bohatým severem a chudým jihem, což se může stát evropskému integračnímu procesu osudným.

Je však příznačné, že ve dvou západních zemích, kde neoliberální ortodoxie nalezla největší odezvu, tedy ve Spojených státech a Velké Británii, koronavirová krize nadělala největší paseku – třebaže patogen vzal život také desítkám tisíc Italů, Španělů a Francouzů. A je rovněž příznačné, kterak český mediální mainstream zlehčuje, či přímo ignoruje fatální selhání americké a britské vlády.

Tuzemští novináři raději dopodrobna rozpitvají každičký přešlap Pekingu, aniž by zároveň informovali o tom, že země středu už 12. ledna zveřejnila informace o genetické sekvenci Covidu-19 nutné pro vývoj diagnostických sad. A totéž se týká zlověstného čínského zatajování rozsahu pandemie, i když centrální vládu v Pekingu podle dostupných informací balamutili lokální byrokrati, což uznávají i američtí analytikové. Autoritářské státy jsou tajnůstkářstvím proslulé, jenže obdobně se chovají i nominálně demokratické Spojené státy, což dřímající ideology v českých redakcích pochopitelně nezajímá. Jsou snad zaskočeni faktem, že v „bitvě narativů“ domněle vyspělý Západ prohrává? Anebo jako obvykle nechápou vůbec nic a teprve je čeká vystřízlivění jdoucí ruku v ruce s hořkou deziluzí?  

V těžce zkoušeném Spojeném království na Covid-19 umírá zdravotnický personál, a to z části i proto, že britská národní zdravotní služba NHS trpí nedostatkem ochranného osobního vybavení (PPE). Pacienty hospitalizované na jednotkách intenzivní péče na životě ohrožuje nedostatek ventilátorů. Přitom Johnsonův kabinet o hrozící epidemii moc dobře věděl (a musel by být úplně slepý, když se přímo před jeho očima odvíjel průšvih na severu Itálie). Podle nezávislých zdravotnických expertů Johnsonova vláda téměř dva měsíce zevlovala, aniž by NHS na krizi připravila. Koneckonců nejde jen o Johnsonův kabinet, neboť vládní dokumenty potvrzují, že britské vlády si již před více než deseti lety uvědomovaly kritický nedostatek roušek a dalšího ochranného vybavení. „Koronavirus brutálně odhalí dopady dekádu trvajících škrtů ve veřejných službách,“ – jak na začátku března konstatovala Polly Toynbee na stránkách deníku Guardian. Zkrátka a dobře: kdysi pyšná velmoc nyní zápasí s  nedostatkem nemocničních lůžek na jipkách, s nouzí o kvalifikovaný zdravotnický personál a s chybějícím ochranným vybavením.

Ještě horší situace panuje ve Spojených státech, kde je šokující nedostatek PPE, ventilátorů a nemocničních lůžek umocněn tamním komercializovaným zdravotnickým systémem, jenž je v područí parazitických pojišťoven. Veřejné zdraví se v USA stalo komoditou, jejímž primárním cílem je zisk směřující do pár obřích kapes. A není to vina pouze gangsterů z Trumpovy vlády, kteří neoliberální útok na zmenšující se veřejný sektor jaksepatří zintenzivnili. Tento problém má sáhodlouhé kořeny.

Akutní nedostatek dýchacích přístrojů a dalšího klíčového materiálu vystihuje krutost neoliberálního kapitalismu, soudí 91letý Noam Chomsky. Obamovo ministerstvo zdravotnictví, jež si uvědomovalo kritický stav zásob zdravotnického materiálu, si najalo malou soukromou firmu, aby vyrobila levné ventilátory. Tuto společnost posléze pohltila obří korporace Covidien, která nakonec projekt poslala k ledu, protože nezaručoval tučný zisk. „Mise skončila nezdarem,“ – neboť „zadávání projektů majících zásadní dopad na veřejné zdraví soukromým korporacím nese svá rizika; maximalizace zisku není vždy konzistentní s úsilím vlády, která se připravuje na budoucí krizi,“ dočítáme se i na stránkách New York Times.

Třebaže editoři NYT volí opatrná slova, poselství je zřejmé: neoliberální kapitalismus se nemíní zdržovat něčím tak nevýhodným jako je veřejné zdraví. USA se v tomto a dalších ohledech jeví jako klasická země třetího světa.

Nezapomínejme, že v USA a Velké Británii byli politickými ikonami apoštolové neoliberálního kapitalismu Ronald Reagan a Margaret Thatcherová, jejichž zhoubný postoj vůči společnosti rezonuje dodnes: vláda je problém a nemá se co míchat do záležitostí jednotlivců, kteří jsou vystaveni nehostinným silám „volného trhu“. Je to tragická a krutá lež. A dokud se v našem mediálním prostředí bude poselství těchto dvou zločinců lakovat na růžovo, ani v České republice se nic zásadního nezmění.

 

1
Vytisknout
10799

Diskuse

Obsah vydání | 21. 4. 2020