Stále nepřekonaný sexismus v českém zdravotnictví

28. 8. 2020 / Kateřina Duchoňová

čas čtení 4 minuty

Z nedávného anonymního průzkumu spolku Mladí lékaři vyplynulo, že mladé lékařky často na svých pracovištích čelí sexismu a setkávají se s ním ve velké míře už během studií na lékařských fakultách.

O výsledcích šetření informoval také zpravodajský server iRozhlas. Tato situace je dle dotazníkové studie také jedním z podstatných důvodů, proč se někdy lékařky rozhodují zcela změnit profesi nebo hledat uplatnění v zahraničí.

Přitom je zdravotnictví výrazně feminizované a bez ženského personálu by se v současné době těžko obešlo. Podle údajů českého statistického úřadu z počátku roku 2017 tvořily ženy 78 % z celkového počtu téměř 282 tisíc zaměstnanců. Mezi lékaři bylo 57 % žen ( na vedoucích pozicích ovšem převažovali muži). České zdravotnictví také trpí dlouhodobým nedostatkem presonálu, navíc populace pracujících lékařů stárne.



 

Podle vládní analýzy z letošního roku je třetina českých lékařů starších 60 let. V této neutěšené situaci, kdy většinu maturantů dlouhé a náročné studium medicíny příliš neláká, se studentky na lékařských fakultách setkávají ještě s jinými překážkami než jen obtížností studia. Je jim některými vyučujícími dáváno najevo, že jako ženy na studium nemají a měly by se raději věnovat něčemu méně zatěžujícímu. Což je z jejich pohledu hlavně domácnost a založení rodiny.

Sama jsem během studia zažila profesora fyziologie, který na přednášce zdůrazňoval, že muži jsou pro medicínu dobře intelektově vybaveni, ale ženy to většinou musí jen vydřít. Další vyučující zmínil, že bychom se mnohem lépe hodily k plotně a jestli školu raději nechceme včas zabalit. Kamarádkám z jiné fakulty během zkoušky z anatomie zkoušející pouštěl slepici na klíček, aby jim názorně předvedl, jak je on sám vidí.

A podobných příběhů bylo nepřeberné množství. Bohužel promocí to ještě zdaleka nekončí. U přijímacích pohovorů do zaměstnání místo dotazů na vzdělání, znalosti a dovednosti, padají otázky směřující do soukromého života. Mladé lékařky jsou vystaveny otázkám jestli mají přítele, zda jsou vdané, plánují do budoucna rodinu nebo jestli užívají antikoncepci. Většinou s dovětkem, že je to sice nekorektní, ale přesto jsou to důležitá kritéria. Někdy se hodnotí i vzhled.

I já osobně jsem si podobné dotazy zažila a mnoho mých kolegyň také. Například kolegyně z jiného zařízení se zajímala o uvolněné místo na našem pracovišti. Měla atestaci, několik let praxe, zájem o obor, aktivně se vzdělávala, pacientům se věnovala pečlivě a s empatií. Přesto se dokonce mě zkoušel nadřízený doptávat na podrobnosti jejího osobního života včetně případného partnera a dětí a neopomněl ani nemocnost.

Na profesní předpoklady se už nezeptal, i když samozřejmě i takové otázky patří přímo na pohovor a nikdo si nemůže dělat úsudek na základě toho, co se dozví bokem od jiných kolegů. Bohužel i toto je stále zažitá praxe.

V některých státních nemocnicích dokonce k výběrovému řízení ještě před pár lety vyžadovali lékařské potvrzení, že adeptka není těhotná. Nevím, jak je tomu dnes. Problémem zůstává i nerovné finanční ohodnocení, smlouvy na dobu určitou u žen lékařek, nedostatečná nebo žádná ochota poskytovat částečné úvazky u lékařek s dětmi, nízký počet míst v dětských skupinách a mateřských školách při nemocnicích.

A kromě sexistických poznámek často na poradách (kde byli přítomni i stážisté z jiných nemocnic nebo medici) zaznívaly z úst nadřízených i homofobní a xenofobní poznámky o buzerantech nebo černých hubách ( označení se týkala většinou pacientů, ale někdy třeba i zdravotníků z jiných oddělení, nemocnic apod).

To vše v situaci, kdy je české zdravotnictví vzhledem k nedostatku personálu dlouhodobě na pokraji kolapsu. Osobně by mě zajímalo, jestli čtenářky/čtenáři mají podobné zkušenosti atˇuž v roli zdravotníků nebo pacientů a také zda se podobné problémy ve větší míře objevují v jiných zemích a případně v jaké podobě.

0
Vytisknout
8861

Diskuse

Obsah vydání | 3. 9. 2020