Ukrajina - válka v jaderném stínu

11. 3. 2022

Během studené války řada politiků přivykla představě, že jadernými zbraněmi vybavení protivníci by se měli zdaleka vyhnout přímé vojenské provokaci kvůli obavě z eskalace v jaderný konflikt. Ale současně s tím jaderní stratégové věřili, že jaderné zbraně by mohly povzbudit nepřítele, aby ve stínu jaderných zbraní podstupoval stále větší rizika. V teorii jaderné války se tomu říká "paradox stability a nestability".

Slavný jaderný stratég Glenn Snyder tvrdil, že i když strach ze vzájemně zaručeného zničení může vytvořit na strategické úrovni stabilitu, jaderné zbraně také mohou vytvořit nestabilitu tím, že umožní nižší úroveň násilí. Jinak řečeno, vytvořit jaderný strop, který obě strany nechtějí prorazit, může znamenat i to, že poskytnete spoustu prostoru konfliktu pod tímto stropem.

Rozsah prostoru pro nejaderný konflikt mezi jadernými mocnostmi závisí na okolnostech a zapojených aktérech. Například americký politolog Robert Jervis tvrdil, že vyzyvatelé mocností hájících status quo by byli mnohem ochotnější podstoupit jaderné riziko, včetně využití asymetrických strategií.

Pro SSSR a USA během studené války měla nestabilita podobu řady válek vedených skrze prostředníky po celé zeměkouli, ačkoliv se obě země obecně snažily vyhnout přímému konvenčnímu konfliktu.

Ačkoliv sovětská armáda byla rozmístěna tak, aby asistovala místním silám v boji proti USA a jejich spojencům v Korejské válce (piloti) a Vietnamské válce (techničtí poradci), většinou se snažila být nenápadná. Podobně v 80. letech USA a Británie nenápadně rozmístily malý počet příslušníků speciálních sil v Afghánistánu, aby cvičily mudžáhedíny v použití protiletadlových raket, ale pokud víme, do boje se tito vojáci přímo nezapojili.

Avšak následná zkušenost ukazuje, že protivníci vyzbrojení jadernými zbraněmi jsou stále ochotnější zapojit se do rozsáhlých konvenčních a subkonvenčních konfliktů. Takovým příkladem jsou vzájemné konflikty jaderných mocností Indie a Pákistánu.

A nejde jen o Indii a Pákistán. V červnu 2020 se indičtí a čínští vojáci utkali v krátkém krvavém konfliktu, prvním od doby, co obě země získaly jaderný status.

Co tohle vše znamená pro NATO a Rusko na Ukrajině není úplně jasné. USA a NATO se ze své strany dosud starostlivě snažily udržet ukrajinskou válku v zásadě jako proxy konflikt, dodávali obranné zbraně, ale vyloučili použití letectva pro vynucení bezletové zóny.

Avšak tlaky na důraznější intervenci s pokračováním konfliktu porostou, a to včetně možné naprosté destrukce velkých ukrajinských měst, potenciálního úniku radiologického materiálu z jaderných elektráren, nebo dokonce záměrného užití chemických zbraní Ruskem. NATO může nasadit vojenské poradce nebo "mezinárodní brigády" složené z dobrovolníků. Mohou se také vyskytnout výzvy k nasazení vojáků při vynucování humanitárních koridorů pro evakuaci civilistů z obklíčených měst.

Mezitím Putin dělá co může, aby proti NATO postavil jadernou hrozbu, stejně jako Pákistán před 25 lety proti Indii. NATO jako koalice mocností hájících status quo bude Ruskem těžce zkoušena. Rusko je vyzývatel ochotný vzít na sebe jaderné riziko.

Celý text v angličtině: ZDE