Německo je včerejšek. Přichází východní Evropa

12. 10. 2022

čas čtení 7 minut
Přestože by konflikt na Ukrajině byl historickou příležitostí, Berlín nehraje prim. Místo toho se východoevropské státy dostávají do vakua a stávají se novým centrem kontinentu. Kromě ztráty moci to má důsledky i pro německou ekonomiku a prosperitu, upozorňuje Philipp Fritz.

Kaja Kallas je "budoucnost Evropy". V současnosti je o tom přesvědčeno mnoho lidí na sociálních sítích. Sdílejí fotografii estonské premiérky spolu se Sannou Marin, předsedkyní finské vlády. Vedle dali fotku bývalé kancléřky Angely Merkelové. Pod ním je napsáno "evropská minulost".

Od brutálního útoku Ruska na Ukrajinu 24. února se EU reorganizuje. Její střed se posouvá dále na východ. Je to vidět nejen z toho, že především východní členové komunity Estonsko, Polsko a Česká republika masivně podporují ukrajinskou armádu dodávkami zbraní. Nebo že jsou to oni, kdo přijal většinu z více než sedmi milionů Ukrajinců, kteří uprchli ze země.

To, že se evropská mocenská struktura mění a že s tím souvisí i kulturní změna, ukazují i ​​snímky na sociálních sítích, které oslavují politiky jako Kaja Kallas a staví je do kontrastu s Angelou Merkelovou, která byla dlouhá léta považována za lídra Evropy.

Napadá mě tento dojem: Německo bylo včera, nyní přichází východní EU. Ve skutečnosti se s ruskou útočnou válkou proti Ukrajině s východní a střední Evropou přesunul celý region do centra pozornosti světové veřejnosti. Ze zastaralé německé perspektivy to byly země "mezievropské", tedy země nacházející se mezi Německem, Ruskem a Rakouskem, kterým se v evropské politice dlouho nevěnovala pozornost, ale nyní se zvedly, aby udávaly tempo evropské sankční politiky vůči Rusku.

Tvrdší opatření vůči Moskvě byla vždy požadována nejprve ve Varšavě nebo Tallinnu – než s nimi Německo definitivně souhlasilo.

Polsko jako centrum

Slovensko, Rumunsko nebo Polsko, jejichž varování před agresivním Ruskem byla dlouhá léta v Bruselu nebo Berlíně odmítána jako hysterická, jsou nyní státy v první linii. Zejména Polsko se stalo nepostradatelným jako uzel pro západní dodávky zbraní na Ukrajinu. Navíc zbrojí jako žádná jiná země NATO. Pobaltské země a Slovensko jsou také připraveny trvale zabezpečit východní křídlo aliance – v očekávání, že Moskva zůstane vůči Evropě nepřátelská, i když zbraně na Ukrajině utichnou.

Dělící čára nové blokové konfrontace pak bude probíhat podél hranic východní a střední Evropy, nikoli již podél hranice Německa, jak tomu bylo po dlouhá desetiletí po 2. světové válce.

Zejména z pohledu USA to zvyšuje strategický význam regionu. Co se týče bezpečnostní politiky, přibývá na váze, zatímco Německo hubne. "Přelom éry" může být pro německou politiku revolucí, ale komentátoři v zahraničí jej vnímají přinejlepším jako dávno opožděné přizpůsobení standardům NATO. Váhavá pomoc Berlína Ukrajině také v očích Východo-Středoevropanů prozatím znemožňuje německou vedoucí roli v Evropě.

Důvěra v německou politiku utrpěla v partnerských zemích škody, které příliš mnoho lidí stále nevidí. To nezůstane bez následků pro postavení Berlína.

Obraz Německa jako nejistého kadeta nebude snadné setřást a pravděpodobně povede k ekonomickým otřesům. Protože by bylo v zájmu Německa, zejména ve střední a východní Evropě, aby bylo vnímáno jako spolehlivý partner. Východ EU je pro Německo důležitější ekonomickou oblastí než Čína. Samotné Polsko je čtvrtým nejvýznamnějším obchodním partnerem Německa, před Itálií, s objemem obchodu více než 122 miliard eur v roce 2021.

Region by se měl nadále dynamicky rozvíjet. Některé ekonomiky na východě EU v posledních letech rostly o více než pět procent ročně. Je pravda, že energetická krize a inflace tam vedou k nejistotě, jako je tomu všude v Evropě. Řada odborníků však region definuje jako motor růstu.

Východní a střední Evropa jako náhrada za Čínu

Klíčovým předpokladem je, že kvůli napětí mezi Pekingem a Washingtonem se investoři stále více vzdalují od Číny a evropské nebo americké společnosti dokonce v příštích několika letech omezí svou angažovanost. Středem pozornosti by pak byla střední a východní Evropa – vzhledem k její poloze a také velkému počtu dobře vyškolených pracovníků.

Ukrajina v této projekci není v žádném případě opomenuta. I když se země v dohledné době členem EU nestane, lze to předpokládat, že se těsněji připojí k Unii. Výměna ovlivňuje pohraniční dopravu, energetickou infrastrukturu, společné investice do železnic, silnic a mnoho dalšího. Něco z toho se již děje.

Profitovat z toho bude především východ EU. Vzniká tam integrovaná ekonomická oblast s více než 150 miliony obyvatel, kterou již krakovský ekonom Marcin Kedzierski označuje za "vážnou politickou a ekonomickou konkurenci pro francouzsko-německou EU".

I ti, kdo nesouhlasí s Kedzierského tezí o konkurenci mezi Východem a Západem musejí uznat, že EU se v současnosti mění radikálněji, než tomu bylo v posledních desetiletích. Německu hrozí, že jako formující mocnost upadne.

Pokud ceny energií zůstanou dlouhodobě vysoké, Německo jako celek je v ohrožení. Proč by Tesla, Google či tuzemské koncerny Volkswagen nebo Bosch měly stále vytvářet pracovní místa v Německu, když je elektřina příliš drahá a digitální infrastruktura není bezpečná? Případ Arneho Schönbohma, šéfa Spolkového úřadu pro informační bezpečnost (BSI), který měl údajně napojení na Rusko, je ostře sledován i v zahraničí.

Snahy o získání nezávislosti na Rusku byly mnohem dříve na východě EU. Příkladem je polsko-norský plynovod Baltic Pipe. Otevřeli jej polský premiér Mateusz Morawiecki a jeho dánská kolegyně Mette Frederiksenová právě v den, kdy bylo vyhozeno potrubí Nord Stream. Tento symbol neúspěšné energetické politiky také ukazuje, jak se rovnováha v Evropě posouvá – na východ a pryč od Německa.

Označit východní a střední Evropu za ve všech ohledech vzorného žáka by bylo přehnané. Spíše se nevyhnutelně stává středem kvůli veškerému vývoji, se kterým je nyní EU konfrontována a kde působí jako hlavní aktér. Na prvním místě je válka na Ukrajině a její důsledky, ale také hlavní téma migrace.

Balkánskou cestou přichází do EU stále více lidí a přes Slovensko a Česko se dostávají i do Německa. Uprchlíci z Blízkého východu nebo Afriky se stále snaží překročit hranice do Polska přes Bělorusko. O krizi evropského právního státu se musí rozhodnout i na východě, v Polsku a Maďarsku. Obě země jsou léta kritizovány za restrukturalizaci soudnictví nebo útoky na tisk.

Stav právního státu ukazuje, že být středem pozornosti nutně neznamená stát se vzorem. Ale většinou to jde ruku v ruce se získáváním vlivu. Nyní se rozhoduje, kde bude v Evropě budoucnosti ležet centrum a periferie. Tento vývoj pravděpodobně přinese několik překvapení.

Zdroj v němčině: ZDE

1
Vytisknout
9799

Diskuse

Obsah vydání | 14. 10. 2022