Podporu USA pro Ukrajinu paralyzuje inkrementalismus

13. 3. 2023

Lednové oznámení USA, že pošlou 31 tanků M1 Abrams na Ukrajinu, zvýšilo sázky v Moskvě, aniž by dosáhlo hmatatelných operačních efektů. (Zrovna toto symbolické rozhodnutí si ve skutečnosti vynutil tvrdošíjně odmítavý přístup Berlína k dodávkám tanků na Ukrajinu, neinicioval je Bílý dům - pozn. KD.) Bude trvat nejméně rok, než budou tanky dodány, přičemž jeden americký úředník vysvětlil Washington Postu, že "pravděpodobně nejsou pro nejbližší boj". To poskytne Moskvě čas na přizpůsobení a plánování, čímž se sníží provozní výhody tanků pro Ukrajinu. Navíc za rok by válka mohla skončit nebo vypadat úplně jinak.

Toto rozhodnutí ilustruje přetrvávající problém inkrementalismu, který charakterizuje úsilí USA a jejich spojenců vůči Ukrajině – s ad hoc, jednorázovými rozhodnutími a opožděnou implementací, které podkopávají strategické účinky této pomoci.

Úspěšné vojenské tažení se řídí celkovou strategií a tím, co americká armáda nazývá "analýzou mise". Vedení definuje požadovaný konečný stav, analyzuje protivníka a další operační faktory a vypracuje plán, který specifikuje síly, zbraňové systémy, materiál a logistiku potřebné k úspěchu. Úpravy se provádějí – válka je nepředvídatelná – ale analýza mise nabízí způsob, jak poskytnout odpověď na otázku, co je potřeba k dosažení cílového stavu.

To, co Spojené státy udělaly na Ukrajině se odchyluje od této šablony. Od ruské invaze v únoru 2022 americký prezident Joe Biden využil svého prezidentského čerpání pravomocí – což údajně umožňuje rychlejší dodání obranného vybavení a služeb z ministerstva obrany USA do cizích zemí v případě nouze – třicetkrát. Skutečnost, že administrativa tolikrát využila této pravomoci, naznačuje, že Spojené státy by mohly lépe předem promýšlet vybavení potřebné k dosažení svých cílů. To také naznačuje, že administrativa nemá žádný jasný a formulovatelný strategický cíl.

Inkrementalismus sužuje ukrajinskou politiku Washingtonu po dlouhou dobu. Po anexi Krymu ruským prezidentem Vladimirem Putinem v roce 2014 Obamova administrativa odmítla poskytnout Ukrajině zbraně a místo toho se rozhodla poskytnout nesmrtící vybavení, jako jsou brýle pro noční vidění a výcvik. Trumpova administrativa začala na Ukrajinu posílat kolem 200 protitankových zbraní Javelin v roce 2018. Tehdejší americký prezident Donald Trump sice hrozil, že tuto pomoc odloží, o pár měsíců později byla uvolněna.

V červnu 2021 Rusko shromažďovalo síly podél ukrajinských hranic. Přesto Bidenova administrativa zastavila balík vojenské pomoci Ukrajině, který zahrnoval smrtící zbraně, jako jsou zbraně krátkého doletu a protitankové zbraně, údajně kvůli nadcházející schůzce mezi Bidenem a Putinem. Až po začátku války Biden povolil dodávky smrtící pomoci.

Jakmile byla letální pomoc po invazi znovu zahájena, byla poskytována v ad hoc postupných krocích spíše než na podporu plánu založeného na analýze mise. Za pouhých osm měsíců mezi srpnem 2021 a dubnem 2022 Spojené státy dokončily šest čerpání zařízení ze zásob Pentagonu pro Ukrajinu.

Dva měsíce po invazi ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij nadále požadoval tanky, protiraketovou obranu a protilodní zbraně. A asi osm měsíců po invazi, na podzim roku 2022, Zelenskij nadále požadoval další "protileteckou a protiraketovou obranu ze Západu". Spojené státy a jejich spojenci v NATO během tohoto období střídavě poskytovali pomoc, rakety Javelin, systémy protivzdušné obrany Stinger, laserem naváděné raketové systémy a nakonec raketové dělostřelecké systémy s vysokou mobilitou (HIMARS), všechny dorazily v různých časech na podzim roku 2022. Koncem podzimu 2022 byly Spojené státy na svém 25. prezidentském balíčku čerpání, který spustil rakety země-vzduch Hawk a přidal další Stingery. Přesto byly tyto střely celou dobu v amerických zásobách.

Ačkoli by někteří mohli racionalizovat přístup Bidenovy administrativy argumentem, že snižuje riziko ruské eskalace, opak je pravděpodobně pravdou. Rusko již od počátku války vrhalo na Ukrajinu všechny dostupné konvenční síly. Podpůrný program řízený důkladnou analýzou misí a plánováním tažení by dal ruskému útoku mat, což by dalo Moskvě na výběr mezi prohrou nebo smířením se s Kyjivem. Obavy z jaderné eskalace byly přehnané, především proto, že na Ukrajině existovalo jen málo vhodných cílů pro takové zbraně – náklady na takovou eskalaci převyšovaly potenciální přínosy. Ukrajinská vojenská síla a odhodlání Západu spíše snižují než zvyšují riziko eskalace.

Inkrementalismus je umocněn neschopností americké vlády postupovat rychle – což je problém, který existoval už dlouho předtím, než Biden nastoupil do úřadu. Jak uvedl bývalý americký ministr obrany Robert Gates ve své knize Duty: Memoirs of a Secretary at War, během války v Iráku musel "[vést] válku s Pentagonem", aby získal minám odolná, proti léčkám chráněná vozidla pro vojáky v Iráku.

Pentagon ještě musí institucionalizovat Gatesovy myšlenky. Navzdory nouzovým orgánům je vláda USA jen zřídka schopna jednat rychle.

Čas – a časové zpoždění – musejí být klíčovými vstupy při plánování války a při vyzbrojování spojenců. Bidenova administrativa se musí zapojit do cvičení pro nouzové řešení problémů, aby zjistila, jak překonat sklerotickou výkonnost, která ohrožuje americkou podporu válečného úsilí Ukrajiny a stojí ukrajinské životy. To vyžaduje provést analýzu mise předem a prolomit překážky rychlé implementace, i když to znamená využít předsunuté americké zásoby, zbraně od jednotek Národní gardy nebo nouzové náběhy výroby.

Bez ohledu na váš názor na Ukrajinu inkrementalismus zvyšuje šance na eskalaci a zároveň zvyšuje pravděpodobnost strategické porážky.

Zdroj v angličtině: ZDE