Volby v Srbsku jako pozdrav z budoucnosti

22. 12. 2023 / Albín Sybera

 

SNS si v 110-členném bělehradském zastupitelstvu zajistila 49 křesel zatímco SPN 42. Renomovaná pozorovatelská organizace CRTA následující den upozornila na „závažné iregularity“ právě v Bělehradě.

Opozice vzápětí vyzvala k přepočítání hlasů a v Bělehradě se od 18. prosince od 18. prosince odehrávají protesty požadující anulování voleb. OSCE hlásilo „zneužití veřejných prostředků“ a „zastrašování voličů“.

Pro na státu nezávislé novináře bylo trpkým zklamáním vyjádření představitele Evropského parlamentu, slovenského poslance Vladimíra Bilčíka, který popsal situaci jako bez „vážnějších incidentů“. Mezi pozorovateli srbského mediálního prostředí se již delší dobu spekuluje o povaze Bilčíkových kontaktů k představitelům SNS.

Proč by Čechy a Slováky měly zajímat srbské volby a tamější povolební situace

Ačkoliv je dění v Srbsku v českém zpravodajství dlouhodobě na okraji zájmu, tak je třeba připomenout, že by po-volební situace v Srbsku měla českou veřejnost zajímat z vícero důvodů.

Nejenom proto, že je to klíčová země pro region západního Balkánu, ve kterém se Rusko a Čína dlouhodobě snaží využít zaseklého integračního procesu do EU k prohlubování vztahů s místními elitami a, zejména v případě Ruska, rozdmýchávat zamrzlé konflikty z éry jugoslávských válek v 90. letech minulého století.

Srbsko by českou veřejnost mělo zajímat i pro to, co se v Srbsku stalo s médii, která si z větší části podmanil stát kontrolovaný SNS a jeho oligarchickými spojenci. Nezávislí pozorovatelé dlouhodobě upozorňují na nerovné oligopolní podmínky.

Kromě systematické normalizace násilí, nacionalismu a obscénností v tisku a televizi je pro média napojené na vládu a její spojence vlastní také čím dál větší sjednocování obsahu do jednolité, národovecké reality, která je zároveň pro velkou část populace jediným informačním zdrojem, se kterými přichází do styku.

V rozhovoru, který jsem ve slovinské Lublani vedl s profesorem na Lublaňské univerzitě Markem Milosavljevićem, mi tento dlouholetý analytik srbské mediální krajiny popisoval jak se provládním médiím v zemi podařilo nastolit jednolitý nacionalistický narativ, kterému dominuje všudypřítomnost Aleksandara Vučiće, a který zcela izoloval části srbského venkova od kvalitního a kritického obsahu.

Milosavljević argumentoval, že situace je z pohledu mediální plurality horší než v éře vyvrhelského prezidenta Slobodana Miloševiće, kterému Vučić dělal ministra informací, tedy propagandy.

Takové informační izolace celých segmentů populace by se SNS nepodařilo docílit, nebýt postupující digitalizace v podmínkách, kdy SNS nepřímo podporovala své oligarchické spojence v médiích například prostřednictvím kontroverzních akvizicí většinově státního Telekomu Srbije.

Ten neváhal nakupovat strategické podniky pro svou digitální expanzi za přemrštěné ceny, aby z nich spojenci SNS mohli financovat nákupy dalších médií jako v případě akvizice kabelového operátora Kopernikus.

V jiném notoricky známém případě Telekom Srbija šokoval, když byl ochoten zaplatit za vysílací práva pro fotbalové přenosy z anglické Premier League bezmála 600 milionů eur pro region západního Balkánu – tedy několikanásobek ceny, které zaplatily společnosti vysílající pro nesrovnatelně početnější německy mluvící trhy.

Český mediální standard – oligarchie splynula s krajinou

Ke strategickému sjednocování obsahu nemusí nutně docházet jenom, když je u moci jedna strana jako SNS v Srbsku nebo Fidesz v Maďarsku.

Mnohem plíživěji se to může dít i ze strany soukromých vlastníků. V případě Česka, kde jsou dva největší mediální domy, Czech News Center (CNC) a Mafra, již jednu dekádu v rukou oligarchů se zájmy v energetice, zemědělství či chemickém průmyslu (EPH, Agrofert, Kaprain) se tak navíc děje se stále větší mírou apatie menších, kvalitních médií.

Před dvěma týdny tak Česko bylo svědkem toho, jak mluvčí Daniela Křetínského, Daniel Častvaj, mimoděk pro Seznam Zprávy přiznal, že s redakcí časopisu Reflex z CNC spolurozhodoval o publikaci článků z prostředí IKEMu (celá situace je o to zarážející, že Křetínský udržoval blízkou komunikaci s obviněným v kauze vydírání v IKEMu).

Namísto poplachu, který obdobná zjištění vyvolala v době, kdy byla Mafra vlastněná Agrofertem,  případ Daniela Častvaje nevzbudil větší zájem médií v Česku – jakoby většina s touto situací stejně dlouho počítala, stejně jako s tím, že z Reflexu se v posledních letech stal pochybný plátek testující, kam až je možné posunout hranice společensky přijatelného vkusu.