Evropa se řítí do nebezpečných vod a její vůdci podřimují u kormidla

27. 1. 2024

 

Vezměme si například krizi v Rudém moři. Íránem podporovaní bojovníci Húsíové tam útočí na lodní dopravu od začátku války mezi Izraelem a Hamásem. S odvoláním na ohrožení světového obchodu a volné plavby USA a Spojené království tento měsíc udeřily v rámci operace Strážce prosperity - na vlastní pěst.

EU má v tomto boji důležitý podíl. Přibližně 40 % jejího obchodu s Asií a Blízkým východem probíhá přes Suez. Praktickou pomoc však poskytlo pouze Nizozemsko. Německo nabídlo podporu - v písemném prohlášení. Francie, Itálie a Španělsko se vyhnuly. V Bruselu se vymlouvají na to, že EU plánuje zahájit vlastní misi v Rudém moři. Navzdory zjevné potřebě naléhavosti, neboť útoky Húsíů pokračují, však ministři zahraničí odložili rozhodnutí na 19. února. Dobrou zprávou je, že Belgie možná vyšle fregatu.

Tato smutná sága odhaluje některé známé zvláštnosti EU: rozpolcenost ohledně následování Ameriky, strach ze zapojení se do války, rozpolcené komise a v tomto případě i obava postavit se na stranu Izraele. Evropa, která podřimuje u kormidla, opět nedokáže spojit své vlastní zájmy a aspirace jako globální aktér s včasnými, konkrétními a společnými kroky.

Napodruhé může Trump naplnit svou hrozbu, že USA odejdou z NATO. Co pak pro kolektivní evropskou bezpečnost?

Válka v Gaze rozmetala další iluzi před klíčovým summitem EU, který se koná tento týden. Vlády se domnívají, že konflikt a jeho regionální eskalace ohrožují jejich životní zájmy. Domnívají se, že EU jako největší obchodní partner Izraele má vliv. Všichni podporují dvoustátní řešení. Když však Josep Borrell, šéf zahraniční politiky EU, minulý týden představil desetibodový mírový plán pro Palestinu, jeho VIP host, Israel Katz, izraelský ministr zahraničí, jej ignoroval. "Která další řešení mají [Izraelci] na mysli?" rozzuřil se  Borrell. "Přimět všechny Palestince, aby odešli? Zabít je?" Začal temně mumlat o blíže nespecifikovaných "následcích".

Nekonečná  schopnost Evropy nepoužívat svou sílu a autoritu poškozuje Ukrajinu, kde po dvou letech od invaze Rusko zřejmě pomalu získává převahu. V době, kdy se summit blíží, maďarský Viktor Orbán, trojský osel Moskvy, nadále blokuje finanční balík ve výši 50 miliard eur pro Kyjev.

Neschopnost některých zemí EU, zejména Francie, dodat více a kvalitnějších zbraní, protože dodávky ze Spojených států končí, rovněž poškozuje šance Ukrajiny - a v důsledku toho i naděje Evropy na obranu svých hranic před budoucí ruskou agresí. To je obzvláště důležité vzhledem k tomu, že se Trump za rok vrátí do Bílého domu. Jako jelen strnulý v záři reflektorů se zdá být Evropa ochromena rychle se blížícím oranžovým buldozerem. Tentokrát může Trump naplnit svou hrozbu, že USA odejde z NATO. Co pak s kolektivní evropskou bezpečností?

Trumpovo vzkříšení "by ohrozilo evropské zájmy, ale Evropa neinvestuje do zmírnění rizik," varoval Ian Bond z Centra pro evropskou reformu. Obrana, transatlantické ekonomické vztahy a Trumpovo pohrdání mezinárodním řádem založeným na pravidlech jsou hrozící problémové oblasti.

"Většina evropských lídrů stále není ke svému obyvatelstvu upřímná, pokud jde o strategickou situaci, v níž se Evropa nachází. Rusko stále více staví svou ekonomiku na válečné základy," napsal Bond. To pomáhá vysvětlit výzvy ve Velké Británii k mobilizaci "občanské armády" a přípravě na válku.

V Evropě se v posledních letech hodně mluví o rozvoji společné obrany. Ale plány francouzského prezidenta Emmanuela Macrona na "strategickou autonomii" a "vojenskou suverenitu" EU z velké části zapadly prachem. NATO pod vedením USA zůstává pro Evropu první a poslední nadějí.

V obavách z Trumpova druhého příchodu navrhuje Manfred Weber, předseda Evropské lidové strany v Evropském parlamentu, vytvoření celoevropského jaderného deštníku založeného na francouzské force de frappe. "Bez ohledu na to, kdo bude v Americe zvolen, musí být Evropa schopna stát na vlastních nohou, pokud jde o zahraniční politiku, a být schopna se samostatně bránit," řekl.

Podle Judy Dempseyové z Carnegie Europe jsou geopolitická nebezpečí, kterým bude EU v roce 2024 čelit, globální - a ještě je prohlubuje váhavost jejího nejbohatšího člena. Německý kancléř Olaf Scholz "neposkytuje Evropě, která je špatně připravena na možné přerušení transatlantických vztahů, žádné politické ani strategické vedení," napsala Dempseyová.

"Stejně tak Německo ani Evropa nejsou připraveny odolat rostoucímu vlivu režimů, které zpochybňují tradiční význam Západu" - narážka na Čínu, velkého obchodního partnera a větší potenciální hrozbu. "Evropský způsob života, zakotvený v demokracii, lidských právech a bezpečnosti, je na hranici vypůjčeného času."

Německo je také ohniskem hlavní vnitropolitické výzvy, které čelí EU - vzestupu krajní pravice, kterou Scholz a desetitisíce německých pouličních demonstrantů odsuzují jako existenční hrozbu pro liberální demokracii. Ve Francii jsou protiunijní nálady cynicky využívány pravicí k podněcování současných zemědělských protestů.

Nové průzkumy Evropské rady pro zahraniční vztahy naznačují, že populistické "protievropské" strany, především pravicové, dosáhnou v letošních volbách do EU a národních volbách velkých zisků. Migrace, rozvrácené rozpočty, energetika a klima jsou dalšími výbušnými tématy se společným jmenovatelem.

Dokáže EU přežít nebezpečný, určující rok? Pravděpodobně se jí to podaří. Ale strategické vedení a vize, které nabídl Jacques Delors, legendární eurokrat, který minulý měsíc zemřel, zjevně chybí - a je naléhavě zapotřebí.

Podrobnosti v angličtině ZDE