Kreml se rozhodl podplatit menšinovou populaci v Moldavsku

15. 4. 2024

čas čtení 7 minut
Putinův režim si nyní otevřeně kupuje vliv v sousedních zemích, upozorňují Irina Borogan a Andrej Soldatov.

Ruská banka Promsvjazbank začne vyplácet peníze tisícům obyvatel Gagauzska, autonomní oblasti v Moldavsku. Banka je v podstatě prodlouženou rukou ministerstva obrany – a tedy i Kremlu – a je řízena synem bývalého vysoce postaveného ruského špiona. Na Západě je sankcionován.

Gagauzsko je pečlivě vybíráno. Nachází se na jihu Moldavska a má za sebou historii separatistických nálad. Kreml možná doufá, že je rozdmýchá (stejně jako jeho špioni rozdmýchávají nepokoje v zemi jako celku) a způsobí tak prozápadní moldavské vládě bolesti hlavy, protože země se blíží k prezidentským volbám, které se mají konat v prosinci.

Na tom není nic skrytého. Rusko jedná otevřeně. Prokremelská gubernátorka Gagauzska Jevgenia Gutulová podepsala během své návštěvy Moskvy dohodu, která stanoví, že všichni důchodci a zaměstnanci veřejného sektoru v regionu mohou požádat o měsíční platbu ve výši 100 dolarů (v zemi, kde je průměrný důchod 220 dolarů).

Podle plánu je 25 000 ze 120 000 obyvatel Gagauzska, kteří jsou většinou pravoslavní Gagauzové, turkická etnická skupina, způsobilých. Roční účet pro Rusy by činil asi 30 milionů dolarů.

Nepotřebují kvůli tomu jezdit do Ruska; mohou se přihlásit na dálku. Pro příjem pravidelných plateb jsou obyvatelům Gagauzska nabízeny takzvané karty Mir vydané Promsvjazbank. Státní věřitel působí také ve čtyřech nelegálně anektovaných ukrajinských regionech. Dohodu s Gutulem podepsal předseda představenstva banky Petr Fradkov a syn bývalého ředitele ruské zahraniční rozvědky SVR.

Fradkov uvedl, že dohoda umožňuje přeshraniční platby, které jsou možné díky ruskému národnímu platebnímu systému Mir.

Mir byl spuštěn v roce 2016, ale měl malý úspěch až do uvalení západních sankcí na ruský finanční sektor, včetně stažení karet Visa a Mastercard a nakonec platebního systému SWIFT.

Pro Rusy učinil Kreml z Miru výchozí volbu; pro ty, kteří odešli, se Mir postupně stal jedinou možností, jak převést peníze z Ruska a – pro ty statisíce lidí pracujících v zahraničí – dostat zaplaceno.

Ruské banky, které cítily rostoucí poptávku, zintenzivnily úsilí o zpřístupnění Miru v zahraničí – počínaje nelegálně okupovaným gruzínským regionem Abcházie, poté expandovaly do Střední Asie a Běloruska, Turecka, Venezuely a Kuby. V polovině roku 2023 Rusko také vyjednávalo o Miru s Íránem, Indií, Egyptem, Indonésií a dalšími.

USA se na Mir zaměřily v únoru, kdy Úřad pro kontrolu zahraničních aktiv (OFAC) amerického ministerstva financí uvalil sankce na provozovatele Miru. Opatření by mohla znemožnit používání jejích karet k výběru hotovosti z bankomatů v některých zemích, ale ne všude a ne okamžitě.

(To způsobí vedlejší škody mnoha ruským exulantům, kteří nemají nic společného s podvratnými operacemi Kremlu, ale mohou najít práci pouze u společností se sídlem v Rusku, protože v Evropě nejsou příliš vítáni.)

Moldavská iniciativa je zářným příkladem oportunistického přístupu Ruska a hlubokého vlivu zpravodajských služeb na jeho zahraniční politiku.

Mir prosperuje, protože je odpojen od mezinárodního finančního systému, a přesto je ideální pro podvratné operace. Tato operace v málo známé oblasti může být také zkouškou pro podobné operace jinde. Teoreticky nemůže Kremlu nic zabránit v tom, aby na dálku vydával karty Mir prokremelským komunitám v jiných zemích – například významným ruským komunitám ve dvou pobaltských státech.

Tento typ uvažování se datuje do sovětské éry, kdy se Kreml snažil využít handicapy ve svůj prospěch.

Sovětské politbyro mělo k dispozici rozsáhlou síť státních bank v zahraničí (nazývaných sovzagranbanki – sovětské zahraniční banky) od Londýna po Singapur a od Teheránu po Paříž a Curych. Jejich posláním bylo pomáhat Sovětům nakupovat, prodávat a půjčovat si v západních tvrdých měnách. Některé z bank byly založeny ve 20. letech 20. století; jiné během studené války.

V polovině 60. let Kreml požadoval, aby tyto banky prováděly transakce způsobem, který byl pro Spojené státy nevystopovatelný.

Podnětem k tomu byla žaloba z roku 1959. Ruský emigrant ve Spojených státech zažaloval Sovětský svaz u newyorského soudu a obvinil sovětské úřady, že nezaplatily své závazky vůči dvěma anglickým korporacím s koncesemi v Sovětském svazu. Byla podána žaloba na Chase Manhattan Bank za převod peněz z účtů sovětských bank v Chase.

To sovětské bankéře velmi rozčílilo – co kdyby Američané zablokovali všechny jejich účty v západních bankách? V důsledku toho přesunuli své dolarové účty do sovětských bank v zahraničí. Tak vznikl uzavřený systém nové měny, který vešel ve známost jako eurodolary – pro Američany zcela nevystopovatelný. Cílem bylo, jak před několika lety vysvětlil vysoce postavený ruský bankéř těmto autorům, "učinit transakce v sovětských dolarech pro americkou vládu neproniknutelnými".

Tyto banky také prodávaly sovětské zlato, další nevystopovatelnou komoditu. Například banka Wozchod ve Švýcarsku měla od roku 1972 monopol na prodej sovětského zlata. Fungovalo to tak, že sovětské zlato bylo do Curychu dopravováno obyčejnými sovětskými dopravními letadly, která přepravovala sedm tun zlata za let.

Standardní ingoty o hmotnosti 12,5 kg (28 liber) byly rovnoměrně rozloženy po celém letadle pod sedadly cestujících – protože zlato bylo těžké, musela být hmotnost rovnoměrně rozložena, aby byly chráněny letové vlastnosti letadla. Slitky byly poté převezeny do Wozchodu a odeslány do tavíren a rafinérií partnerů, kde byl srp a kladivo vyražené na ingotech vymazány.

Zlato a eurodolary byly používány k legitimním sovětským finančním transakcím, ale také k poskytování nevystopovatelných finančních prostředků zahraničním komunistickým stranám a takzvaným osvobozeneckým hnutím v rozvojovém světě. Platby byly v podstatě Sověty financované podvratné aktivity.

Wozchod Bank přežila kolaps Sovětského svazu – dnes je to Gazprom Bank v Curychu. Švýcarský soud loni zjistil, že se věřitel podílel na praní špinavých peněz z osobního majetku Vladimira Putina.

Kdekoli je v západním finančním systému slabina, rozsáhlá a zkušená ruská špionážní síť ji najde. Lhostejná k nákladům – topí se v hotovosti – najde místo, kde klade nejmenší odpor, a použije ho.

Demokracie se musí mnohem lépe vypořádat s vystopováním chapadel skryté finanční sítě Kremlu, vzít do ruky velké regulační nůžky a odstřihnout je.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
1361

Diskuse

Obsah vydání | 16. 4. 2024