Jednodenní veřejnoprávní stávka nikoho nespasí
18. 6. 2026 / Jakub Roubíček
Vláda schválila návrh zákona, který ruší dosavadní systém koncesionářských poplatků a převádí financování České televize a Českého rozhlasu do státního rozpočtu. Část zaměstnanců obou médií se proto chystá na jednodenní výstražnou stávku, která má proběhnout 22. června. Jenže namísto obecnější racionální debaty sledujeme jen výkřiky z obou stran. Problémem však není samotné rušení koncesionářských poplatků, ale dlouhodobá absence skutečných záruk nezávislosti veřejnoprávních médií.
Samotný koncept veřejnoprávního média stojí na poměrně logických základech. John Reith, první generální ředitel britské BBC, ve dvacátých letech minulého století postavil teze veřejnoprávnosti na tom, že takové médium má být financováno přímo občany, a ne inzerenty nebo státem. Reagoval tím na zkušenost s dobovými komercializovanými médii 19. a počátku 20. století. Takové médium pak může dělat něco, co ta komerční dělat nemohou a nebudou. Vzdělávat, informovat a bavit bez kompromisů diktovaných tím, kdo zrovna sedí ve vládě.
Koncesionářský poplatek tak měl být nástrojem nezávislého financování a veřejnoprávní autonomie. Pro tuzemská média to byl v devadesátých letech, po zkušenosti se státní propagandou, jasný vzor.
Poplatky jako buzzword
Kolem celé debaty o koncesionářských poplatcích však panuje jeden zásadní problém, a sice, že nikdo pořádně nerozumí jejich původnímu smyslu. Odpůrci mají po více než třiceti šesti letech plné právo být v deziluzi. Horší je to paradoxně s jejich zastánci a „ochránci demokracie“, kteří z poplatků udělali prázdný „buzzword“ (módní a nadužívanou frázi), aniž by tušili, co za nimi původně stálo.
Jenže v Česku se na ně stejně nikdy pořádně nehledělo. Nejen že jejich výše byla až trestuhodně dlouho stejná. Politici čas od času zkoušejí zasahovat do chodu veřejnoprávních médií. Členové Rad ČT i ČRo se volí ze Sněmovny, tlaky jsou od roku 1993 pořád stejné a třeba taková ODS má s ČT dlouhodobě problém. Nepřekvapí proto, že právě její zástupci sami navrhovali poplatky zrušit, jen aby je dnes bránili, když se jim to hodí. Pokusy o zasahování do redakční práce zde nejsou výjimkou, ale spíše tradicí.
Mají poplatky smysl?
Jestliže se více či méně úspěšný politický nátlak na veřejnoprávní média objevoval i v době koncesionářských poplatků, pak jejich zachovávání samo o sobě nebylo žádnou zárukou. V tuto chvíli by možná skutečně bylo upřímnější platit veřejnoprávní média přímo z rozpočtu, ale adekvátně a bez škrcení. Nakonec byly poplatky rušeny i v jiných evropských státech, aniž by tamní liberální demokracie padly.
Například ve Švédsku se koncesionářský poplatek nahradil zvláštní veřejnoprávní daní, přičemž financování je odděleno od běžného rozpočtového procesu. Je vidět, že tu jiná cesta je. Vždy nakonec záleží, jak a s jakým záměrem se pojme. Naše vláda ale bez větší debaty svým krokem nejspíše zamýšlí ovlivnit chod těchto médií.
Slabá stávka
„Výstražná stávka 22. června bude hlasitým a viditelným protestem,“ zaznělo na tiskové konferenci iniciativy Veřejnoprávně k výstražné jednodenní stávce ČT a ČRo. Avizované neporušení zákonů sice zaručí legalitu stávky, ale o její výsledné efektivitě pochybuji. Pokud bude provoz dostatečně omezen tak, že si toho občané všimnou, může mít kýžený efekt. V opačném případě z ní budou nadšení pouze idealisté, kteří si tím uspokojí potřebu vymezit se proti „zlé“ vládě bez dalšího zamyšlení.
Pokud zaměstnanci ČT a ČRo myslí svůj odpor vážně, jednodenní akce rozhodně nestačí. Měli by situaci eskalovat, prodlužovat stávku a případně se nebát přerušit vysílání. Bez ochoty skutečně udělat něco razantního zůstane protest pouhým rituálem pro ty, kteří si jím jen symbolicky uleví.
Cesta k iliberální demokracii je dlážděna nekončícími vítězstvími. V současné situaci bude oslabení české veřejnoprávní televize a rozhlasu dalším takovým. Bez dlouhodobých stávek a výrazného přerušení provozu vysílání tak čekejme adekvátní výsměch ze strany vlády.
Diskuse