Ještě jednou k devadesátkám v Česku
13. 2. 2025 / Jan Čulík
V listopadu 1990 jsem se na výroční konferenci britské odbočky Československé společnosti pro vědy a umění v Oxfordu náhodou seznámil s londýnským ekonomem českého původu Františkem Nepilem. Nepil na konferenci přednesl brilantní, logicky hluboce promyšlenou kritiku klausovské velké privatizace. Způsob jeho věcného, jasného a konkrétního uvažování na mě hluboce zapůsobil. Domníval jsem se, že by se s jeho názory měla seznámit širší československá veřejnost a proto jsem s ním během doby natočil několik rozhovorů na ekonomická témata pro vysílání Svobodné Evropy. Nepilovy v československém kontextu nekonvenční, ale podnětné názory měly mezi posluchači velký ohlas. Žádná reakce však na Nepilovu kritiku některých aspektů čs. hospodářského vývoje nikdy nepřišla z úředních kruhů. Naivně jsem se domníval, že - tak, jak je to zvykem na Západě - na věcnou, konkrétní kritiku příslušní českoslovenští činitelé věcně a racionálně odpovědí. Jedinou reakcí z ministerstev bylo však mlčení.
Tristní je i sága kolem Nepilovy kritiky privatizace automobilky Škoda a jejího prodeje německé firmě Volkswagen. Ještě dlouho před podepsáním smlouvy mezi podniky Volkswagen a Škoda se František Nepil pokusil uveřejnit svou kritiku této transakce v Lidových novinách a Hospodářských novinách. Oba listy jeho příspěvek odmítly otisknout. Nepil ho pak zaslal do časopisu Přítomnost, která ho poskytla k vyjádření instituci, která za kritizovanou transakci byla odpovědna! (tj. ministerstvu průmyslu). V západních poměrech je to něco naprosto nepředstavitelného. Není příliš překvapivé, že ministerstvo článek nedoporučilo k uveřejnění. Na konkrétní Nepilovu kritiku reagovalo mlhavým a dosti amatérsky sepsaným elaborátem. Uvedlo, že autorova tvrzení jsou "mylná a nesprávná", ale nijak to nedoložilo. František Nepil k dvou a půl stránkovému posudku vypracoval osmnáct (!) připomínek, ve snaze uvést jej na pravou míru. Zaslal je nejen do Přítomnosti, ale i na ministerstvo průmyslu. Nepřišla žádná odpověď. (Později se ukázalo, že jeden z podpisů na ministerském elaborátu, podpis zástupce jedné západní banky, se na dokumentu octl bez vědomí tohoto zástupce!)
17. května 1991 se mi podařilo uveřejnit shrnutí Nepilovy kritiky transakce Volkswagen - Škodovka v Mladé frontě Dnes. Doufal jsem, že alespoň tentokrát českoslovenští odpovědní činitelé na Nepilovu věcnou argumentaci konkrétně odpoví. Přímo jsem je k tomu v závěru článku vyzval. Nestalo se tak. Ministerstvo průmyslu v Mladé frontě Dnes uveřejnilo obranný dopis, který byl více méně shrnutím ministerského posudku vypracovaného začátkem r. 1991 na Nepilův článek napsaný pro Přítomnost. (Osmnáct Nepilových připomínek k tomuto elaborátu, s nimiž bylo ministerstvo průmyslu seznámeno, ministerští činitelé ignorovali.)
Zajímavě na věc reagovaly Lidové noviny. 21. května 1991 uveřejnily komentář Karla Kříže, jehož autor Nepilovu kritiku odmítl, protože, jak napsal jazykem, připomínajícím styl předrevolučního Rudého práva, "názory pana Nepila známe už z jiných jeho článků" (které však Lidové noviny nikdy neotiskly). 29. května tento deník nicméně uveřejnil Nepilovu reakci na Křížův komentář, i když pod výsměšným titulkem "František Nepil (opět) píše Lidovým novinám". Příspěvek obsahoval řadu konkrétních otázek, na něž však zase nikdo neodpověděl.
Zaujalo mě, že lidé v Československu místo toho projevili tendenci hledat údajné skryté motivy kritikova jednání. Zároveň začali zpochybňovat věrohodnost jeho osoby. V komentáři k Nepilově dopisu uveřejněném v Lidových novinách 29. května se Karel Kříž londýnského ekonoma pokusil znemožnit zmínkou o tom, že Nepil publikoval své příspěvky v Lidové demokracii (což není pravda) a v Tvorbě (!). Nepilovu konkrétní kritiku a jeho otázky Kříž odmítl s tím, že Nepil je Čech, obklopený cizím živlem, jemuž se v Anglii zřejmě stýská, a proto argumentuje "ze ztracené varty [českého] nacionalismu". Na Nepilův požadavek, aby přesné údaje o transakci Volkswagen - Škoda byly zveřejněny, reagoval Karel Kříž takto: "Je [...] věcí Škodovky a Volkswagenu, zda panu Nepilovi zaplatí letenku do Mladé Boleslavi a seznámí ho se všemi údaji". Není však v zájmu každého československého občana, aby byl s podrobnostmi této a podobných transakcí seznámen? Neměl by se skutečně odpovědný novinář tyto informace pro své čtenáře snažit zjistit, namísto aby zájem o ně zesměšňoval? (Další Nepilovy dopisy Lidové noviny už neuveřejnily. Přinášíme je zde ve zkráceném znění.)
František Nepil vystudoval matematiku na oxfordské univerzitě a pak pracoval čtrnáct let v londýnské City jako odborník na kapitálové trhy. Sedm let působil u velké finanční firmy Datastream a pak byl zaměstnán ve funkci vedoucího oddělení pro získávání informací o termínových obchodech. Posléze pracoval jako odborník na kapitálové trhy a termínové obchody v jedné z nejznámějších londýnských investičních bank Warburg's Securities. Nyní působí jako nezávislý finanční konzultant.
Nejsem ekonom, takže nemohu říct, zdá má František Nepil pravdu nebo zda skutečně argumentuje chybně. Předložil však řadu zajímavých myšlenek, na které ale kupodivu nikdo v Československu nechce reagovat. Demokratická diskuse o těchto otázkách se prostě nekoná.
Nepil je člověk s mnohaletou konkrétní zkušeností z práce na mezinárodních kapitálových trzích. Z první ruky ví, jak kapitálový trh a mezinárodní obchod funguje. Lidí z takovouto přímou zkušeností v Československu mnoho není. Západní finanční konzultantské firmy zase nemají příliš velký přehled o tom, jak to chodí v československé ekonomice. Proč musí být Nepilova zkušenost odmítána jenom proto, že se v Československu zdá nezvyklá?
Jednou z námitek, kterou jsem proti Nepilově argumentaci zaslechl, bylo, že se do Československa neústrojně snaží zavádět "zvyky z anglosaských zemí". Jiným argumentem bylo, že čs. úřady se přece nemohou zabývat každým kritickým dopisem z řad veřejnosti: to by se nikdy nedostaly k žádné pořádné práci. Přežívají zde, zdá se, stále zvyklosti z komunistických časů: "my, protože máme úřad, máme patent na rozum a vy, prostí občané, nás neobtěžujte: My sami víme nejlépe, co máme dělat." Princip zodpovědnosti veřejných činitelů voličům se zřejmě v Československu zatím příliš neujal. Svědčí o tom i telefonický rozhovor, který jsem měl v Praze s tiskovou mluvčí ministerstva průmyslu. Když mě kritizovala za zveřejnění Nepilovy argumentace v Mladé frontě Dnes, protože prý obsahuje nesprávné údaje, namítl jsem, že tyto údaje může ministerstvo přece lehce vyvrátit tím, že zveřejní dosud tajené údaje skutečné, jak je tomu zvykem na Západě. Dostalo se mi odpovědi, že nic takového ministerstvo dělat nebude. Tajené údaje zůstanou tajné i nadále, "protože tady je Československo a nikoliv Západ".
Československé veřejnosti však zřejmě tato situace nevadí. Lidé mají jiné starosti.
Jan Čulík, Glasgow
Diskuse