Když je loajalita kvalifikací
3. 6. 2026 / Petr Waniek Horváth
Motoristé vstupovali do politiky s rétorikou odbornosti, efektivity a odporu vůči politickým trafikám. Kritizovali aktivismus ve státní správě, ideologii i údajné obsazování funkcí podle známostí místo kvalifikace. Jen krátce po získání vlivu však sami začínají vytvářet obraz systému, proti kterému původně vystupovali.
Symbolem tohoto rozporu se stal osmnáctiletý influencer Adam Šejna, který získal místo na Ministerstvu životního prostředí. Mladík, jenž ještě před několika týdny skládal maturitní zkoušku, je veřejně známý především jako podporovatel Motoristů a Filipa Turka, nikoli jako odborník na environmentální politiku, ochranu přírody nebo fungování státní správy.
Ve veřejném prostoru se zviditelnil prostřednictvím projektu Restart Česko, vystupováním na XTV a na sociálních sítích, kde se stylizoval do role české konzervativní protiváhy progresivního aktivismu. Ve svých videích a debatách hovořil o "bílé Evropě", útočil proti LGBT komunitě, kritizoval feminismus a prezentoval velmi tradiční až patriarchální pojetí vztahů mezi muži a ženami. V jednom z vystoupení například prohlásil, že „muž má ženu chránit a žena by mu za to měla vařit jídlo a dělat kafe“. Jindy zase tvrdil, že „průměrná žena nevydrží ani jednu ránu od průměrného muže“.
Je samozřejmě pravda, že v osmnácti letech člověk ještě nemůže mít rozsáhlou profesní minulost ani hlubokou odbornou zkušenost. Právě proto ale celá situace působí téměř ironicky. Veřejně známou „kvalifikací“ Adama Šejny totiž není odborná práce, publikační činnost, zkušenost z veřejné správy nebo environmentální expertiza. Jeho nejviditelnější kvalifikací je oddaná politická a mediální podpora Motoristů a Filipa Turka.
A právě to je na celé věci nejpodstatnější.
Nejde totiž o příběh jednoho mladíka se zavrženihodnými radikalizovanými názory. Jde o otázku, proč se lidé spojovaní s extremistickou kulturně válečnou rétorikou začínají objevovat v blízkosti státní moci. A proč je jejich hlavní kvalifikací často především politická loajalita.
Ministerstvo životního prostředí přitom není, na což se zcela zapomíná, internetové diskusní fórum ani ideologický think tank. Je to úřad odpovědný za ochranu vody, krajiny, ovzduší a veřejného zdraví. Ve chvíli, kdy se kolem něj začínají pohybovat lidé známí spíše radikálními politickými postoji než odborností, vzniká legitimní otázka, zda se státní správa nestává nástrojem budování stranického mocenského zázemí.
Z právního hlediska je celá situace mimořádně zajímavá právě tím, že pravděpodobně nemusí být nezákonná. Pokud byl Adam Šejna přijat mimo služební poměr podle zákona o státní službě, lze formálně argumentovat, že ministerstvo postupovalo v rámci pracovněprávních možností.
Jenže smyslem služebního zákona nikdy nebylo pouze vytvořit formální procedury. Jeho účelem bylo omezit politizaci státní správy a zabránit tomu, aby se ministerstva měnila v personální základny aktuálně vládnoucích politických skupin.
Moderní klientelismus často nevypadá jako otevřené porušování zákona. Funguje mnohem sofistikovaněji. Prostřednictvím poradců, koordinátorů, externích smluv, výjimek a pracovních pozic mimo služební režim. Formálně může být vše v pořádku. Fakticky se však postupně vytrácí princip nestranné a odborné státní správy.
Právě zde se dostáváme i k roli Filipa Turka. Politik, který se nestal ministrem, přesto disponuje výrazným vlivem v resortu. Česká politika znovu ukazuje model, kdy se skutečný mocenský vliv přesouvá mimo standardní mechanismy politické odpovědnosti. Veřejnost pak obtížně rozlišuje, kdo rozhoduje, kdo nese odpovědnost a kdo pouze neformálně ovlivňuje personální i politické směřování úřadu.
Motoristé tak začínají připomínat přesně ten typ politického projektu, který sami kritizovali. Projekt založený na marketingu, loajalitě a kulturních válkách, nikoli na deklarované odbornosti.
A právě to je na celé kauze nejznepokojivější. Ne kvůli jednomu influencerovi. Ale kvůli signálu, který stát vysílá o tom, jak dnes jednoduše vypadá cesta k veřejné moci.
Diskuse