Ve skutečnosti však rozhodnutí pouze potvrzuje vývoj, který statistiky i ekonomické analýzy už dávno nepovažují za přechodný šok, ale za hluboký strukturální zlom. Ten navíc přichází v okamžiku, kdy Finsko čelí nejvážnějším problémům veřejných financí za několik desetiletí.

Na rozsah těchto problémů upozornila ministryně financí Riikka Purra, která označila stav veřejných financí za „mimořádně obtížný“. Poměr státního dluhu k hrubému domácímu produktu se blíží 90 procentům a podle odhadů ministerstva financí vzroste v roce 2026 přibližně na 91 procent. Do roku 2030 by pak měl překročit hranici 99 procent.

Guvernér Finské banky Olli Rehn varoval, že vývoj zadlužení země se začíná přibližovat chronicky zadluženým ekonomikám eurozóny a že další odkládání nezbytných kroků představuje stále větší riziko. Centrální banka současně snížila odhad růstu finské ekonomiky pro rok 2026 na pouhých 0,6 procenta.

Údaje finského statistického úřadu zároveň ukazují na zhoršující se situaci na trhu práce. Nezaměstnanost ve věkové skupině 15 až 74 let dosáhla v květnu 10,8 procenta, nejvyšší hodnoty od roku 1998. Míra nezaměstnanosti mladých činila 23,2 procenta, což představuje čtvrtý nejvyšší podíl v celé Evropské unii.

Dva pohledy na stejnou krizi

Premiér Petteri Orpo závažnost situace nijak nezlehčuje. Podle něj je však současná politika vlády jedinou realistickou reakcí na vývoj veřejných financí. Kabinet podle jeho slov už snížil státní výdaje přibližně o deset miliard eur, čímž zabránil nekontrolovanému růstu zadlužení. Současně připouští, že fiskální konsolidace měla začít podstatně dříve a že návrat k hospodářskému růstu z minulých let už nelze očekávat.

Orpo zároveň upozorňuje, že část hospodářských problémů vznikla v důsledku ruské války proti Ukrajině a jejích dopadů na finské příhraniční regiony. Tyto ztráty podle něj nelze vyřešit pouze rozpočtovou politikou.

Opozice stejná data interpretuje odlišně. Předseda Sociálnědemokratické strany Antti Lindtman odkazuje na závěry Nejvyššího kontrolního úřadu (VTV), podle nichž z vládního konsolidačního balíčku v deklarovaném objemu přibližně 6,5 miliardy eur skutečně posílila veřejné finance opatření pouze za zhruba 3,5 miliardy eur.

Za zvlášť problematické považuje omezení příspěvků na bydlení i zrušení takzvané chráněné části podpory v nezaměstnanosti ve výši 300 eur. Podle něj tato opatření přicházejí ve chvíli, kdy finský pracovní trh netrpí nedostatkem lidí ochotných pracovat, ale především nedostatečnou poptávkou po práci.

Lindtman současně upozorňuje na vznik takzvaných motivačních pastí. Lidé, kteří přijmou částečný pracovní úvazek, totiž mohou zároveň přijít o několik různých sociálních dávek, takže jejich finanční situace se často vůbec nezlepší. Právě na tyto kombinované dopady podle něj upozorňuje také zpráva VTV za rok 2025.

Stejně kriticky hodnotí i plánované snížení sazby daně z příjmů právnických osob z 20 na 18 procent do roku 2027. Ministerstvo financí odhaduje, že státní rozpočet tím přijde každoročně přibližně o 800 milionů eur na daňových příjmech. Podle Lindtmana jde o opatření, které oslabuje veřejné finance, aniž by existovaly přesvědčivé důkazy, že skutečně podpoří hospodářský růst.

Imatra: jak vypadá nový život bez otevřené hranice

Nejvýraznější dopady uzavření hranice jsou patrné v jižní Karélii. Podle odhadů místních samospráv přichází region každý den přibližně o jeden milion eur tržeb, které dříve generovali ruští turisté. V pohraniční Imatře, kde návštěvníci z Ruska tvořili až 90 procent příjmů z cestovního ruchu, se nezaměstnanost pohybuje kolem 15 procent, tedy výrazně nad celostátním průměrem.

Řada obchodních prostor v centru města zůstává prázdná. Místní představitelé upozorňují, že éra snadno vydělaných peněz skončila a region zůstal s kapacitami, které byly vybudovány pro poptávku, jež už neexistuje.

Podobná situace panuje i v sousední obci Virolahti, která po uzavření hlavního hraničního přechodu Vaalimaa přišla o klíčové dopravní spojení směrem k Rusku. Úbytek obyvatel i firem podle místních médií ohrožuje schopnost obce financovat základní veřejné služby.

Od loňského dubna zaniklo ve východních a severních částech Finska podle propočtů sociálních demokratů více než 315 firem. Antti Lindtman tvrdí, že stát na tento šok neposkytl regionům odpovídající kompenzace. Sociální demokracie proto navrhuje balík sedmi opatření – od přímých investic ve výši 75 milionů eur přes podporu projektů zelené transformace až po rozvoj větrné energetiky, dopravní infrastruktury a cestovního ruchu v oblasti jezera Saimaa.

Součástí návrhu je také vytvoření speciálního evropského finančního nástroje pro regiony zasažené hospodářskými důsledky ruské agrese proti Ukrajině. Strana se přitom inspiruje fondem, který Evropská unie vytvořila po brexitu.

Sociální demokraté vycházejí z předpokladu, že normalizace vztahů s Moskvou – a spolu s ní i návrat dřívějšího modelu přeshraniční ekonomiky – není v dohledné době realistická, dokud pokračuje válka proti Ukrajině.

Výzva pro příští vládu

Vláda i opozice se rozcházejí v interpretaci příčin současných problémů veřejných financí i situace v pohraničních regionech. Shodují se však v základním hodnocení. Finsko nesměřuje k prudké ekonomické krizi, ale vstupuje do dlouhého období slabého růstu, vysokého tlaku na veřejné finance a omezeného fiskálního prostoru. Část ekonomů tento stav označuje jako éru „chudé stability“.

Rozhodnutí z 4. června, kterým vláda prodloužila uzavření východní hranice na neurčito, odstranilo poslední prvek nejistoty. Otázka už nestojí tak, zda se Finsko někdy vrátí k dřívějšímu modelu vztahů s Ruskem, ale jakou cenu bude přechod k nové realitě znamenat – a kdo ji ponese.

Jak připouštějí zástupci vlády i opozice, odpověď na tuto otázku bude muset hledat až příští kabinet.

 

Vytisknout