Svět je zločinci a diktátory hnán na pokraj propasti, ale cesta k lepší budoucnosti existuje

7. 9. 2026

 

Demokratičtí lídři, kteří slibují lepší, bezpečnější a optimističtější budoucnost – to, co nově nastoupivší britský premiér Andy Burnham nazývá „novou érou možností“ – se tomuto širšímu mezinárodnímu kontextu nemohou vyhnout. Globální otřesy na dluhopisovém trhu z minulého týdne, vyvolané vnějšími faktory, postavily Burnhamovu vládu, která se potýká s nedostatkem hotovosti, před problém prudce vzrostlých nákladů na půjčky, a to ještě předtím, než se stačil pořádně rozběhnout. Skutečnost, že si pro svou první zahraniční cestu vybral Ukrajinu, je sice symbolicky důležitá, ale zároveň poukázala na další ponurou realitu. Jako jeden z hlavních odpůrců invaze Vladimira Putina se Británie nyní nachází v de facto válečném stavu s Ruskem – a čelí útoku. I Argentina sleduje slabá místa britské obrany. To nejsou možnosti, jaké si Burnham představoval.

Není divu, že někteří analytici se domnívají, že třetí světová válka již začala. Ti, kdo tvrdí, že je to přehnaně dramatické, by měli zvážit následující momentky ze stavu světa v roce 2026. Od Kyjeva po Khorramšahr, Kordofán a Kačín konflikty vzplanou a utichnou, ale zdá se, že nikdy neskončí. Totální ruská agrese na Ukrajině, která nyní spočívá především v každodenních pokusech o vraždění a terorizování civilistů, trvá již pátým rokem. Trump prohrál svou sázku na Írán, ale pokračuje v zabíjení a bombardování, aniž by byl v dohledu konec. V jižním Súdánu dochází k otřesným zvěrstvům, která zůstávají bez trestu. V Mianmaru zuří lidová válka proti brutální juntě. Reakce Izraele na masakry z roku 2023 vyvolala pokračující regionální válku, do níž jsou zapojeny Palestina, Libanon, Sýrie, Jemen, Irák, Írán a státy Perského zálivu. Po celém světě je rekordní počet lidí vysídlen v důsledku konfliktů.

Tyto války, které jsou stále více propojené, hrozí, že splynou do jednoho nekontrolovatelného globálního požáru. Systém aliancí, klíčový pilíř poválečného řádu po roce 1945, se sám ničí. Donald Trump se v době akutní zranitelnosti vysmívá Evropě a NATO pomocí cel, stahování vojsk, jízlivých poznámek a urážek. Kanada a USA jsou na nože, zatímco tyran z Bílého domu pošetile vyhrožuje Venezuele – nebo anexí ve stylu Grónska. Čína pomáhá Severní Koreji, která zase pomáhá Rusku, to pomáhá Íránu, který pomáhá Hizballáhu a Húsiúm. V Japonsku, Jižní Koreji, na Filipínách a v Austrálii se Čína hrozivě tyčí nad regionem, zatímco partnerství s Washingtonem se rozpadá. Na Tchaj-wanu narůstají obavy z invaze, které ještě zhoršuje Trumpovo servilní usmiřování se Si Ťin-pchingem.

Kamkoli se podíváte, humanitární krize způsobené válkou, klimatickou krizí nebo přírodními katastrofami vedou k chaotickým masovým migracím, podvýživě a nemocem. Utrpení stále více přetěžuje systém pomoci pod vedením OSN, která je ochromena škrty ve financování ze strany USA a Velké Británie. Na úrodném Západním břehu Jordánu čelí podle Světového potravinového programu nyní 900 000 Palestinců, jejichž domovy a farmy jsou obléhány extremistickými osadníky, nedostatku potravin. V Somálsku miliony lidí trpí hladem uprostřed rekordního sucha a předpovídaných povodní souvisejících s jevem El Niño. Kolumbie a Afghánistán čelí podobným hrozbám. Humanitární a lidskoprávní zvěrstva mají i individuální podobu. V Hongkongu například nemocný Jimmy Lai, odvážný bojovník za svobodu slova, trpí v 23hodinové izolaci, jako mučená oběť nenávisti čínského komunismu vůči demokracii a občanským právům.

Nestabilní dluhopisové trhy jsou možná tím nejmenším z globálních ekonomických a finančních problémů. Blíží se krach, připomínající rok 2008, jen v horší podobě? Znamení jsou zlověstná. USA právě dosáhly rekordního státního dluhu ve výši 40 bilionů dolarů. Francie, Velká Británie, Japonsko a další země jsou rovněž hluboko v červených číslech. Nezvladatelné deficity běžného účtu, rostoucí inflace a obrovské, vyčerpávající přesměrování investic do nadhodnocených technologických společností zabývajících se umělou inteligencí – to vše ukazuje na to, co tržní analytici vtipně nazývají „neuspořádanou korekcí“. Podle některých odhadů má výrobce čipů Nvidia spolu s Amazonem, Googlem, Metou a Microsoftem „hodnotu“ přibližně 23 % celého amerického akciového trhu. Zároveň se letos v zimě rýsují neúnosné ceny energie a potravin na severní polokouli, což ještě zhoršuje Trumpova věčná pošetilost na Blízkém východě. V nejhorším případě by to vše mohlo vyústit v globální recesi a ještě větší politickou nestabilitu. Je to gigantická bublina, která čeká na prasknutí.

Existenciální rizika plynoucí z klimatické krize a globálního oteplování by po děsivé povodňové katastrofě v Nepálu a Tibetu neměla vyžadovat žádné podrobnější vysvětlení. Stejně nepřátelské vůči životu na Zemi, a to způsobem, kterému lze zabránit a který je způsoben lidskou činností, je rychlé šíření jaderných zbraní, včetně takzvaných „bojových“ neboli taktických jaderných zbraní, u nichž je větší pravděpodobnost, že budou použity ve válečných zónách, jako je Ukrajina nebo Írán. Všech devět jaderných mocností rozšiřuje nebo modernizuje své arzenály, přičemž v čele stojí Čína. Země jako Jižní Korea a Saúdská Arábie zvažují své jaderné možnosti. A nyní se tento atomový závod ve zbrojení rozšiřuje i do vesmíru. Zdá se, že neúprosná a zkázu přinášející snaha lidstva o sebezničení opravdu nezná hranic.

Základní hodnoty liberálních společností po období osvícenství jsou všude pod tlakem. Právní stát je běžně pošlapáván. Zatímco Putin a Benjamin Netanjahu ignorují zatykače za válečné zločiny, Trump a jeho slizký patolízal, Marco Rubio, aktivně pracují na zničení Mezinárodního trestního soudu. Po celé Evropě politicky posilují krajně pravicoví rasisté, šílenci a fanatici, což bylo opět vidět tento víkend ve východoněmecké spolkové zemi Sasko-Anhalt. Příští rok čeká Francii její vlastní osudová národní zkouška. Ve Spojených státech buduje Trump, podporován pasivní většinou v Kongresu a bezohlednými soudci Nejvyššího soudu, „ústavní diktaturu“ s cílem podkopat budoucí volby, jejíž symbolem je obří, 250 stop vysoký „Arc de Trump“. Nechť zazní poplašné zvony: americká demokracie a celá západní demokratická tradice jsou v bezprostředním nebezpečí.

Co je třeba udělat? Lze najít nějakou útěchu? Za prvé, klíčové pilíře poválečného řádu z období po roce 1945 jsou sice těžce otřeseny, ale stále ještě víceméně neporušené. OSN a většina jejích agentur, Mezinárodní soudní dvůr a spolupracující nadnárodní západní demokratické aliance, jako jsou EU, NATO a G7, zatím přežily současné bouřlivé události. Za druhé, éra tyranů se chýlí ke konci. Tito rozhněvaní staří muži míří většinou do domovů pro seniory, do vězení nebo do hrobu. Kéž jejich odkaz strachu a nenávisti zemře spolu s nimi. A konečně, mladší generace v mnoha „středních mocnostech“ a rozvojových zemích, jak dokládá například indické protestní hnutí mládeže „Cockroach“, dávají jasně najevo svou averzi a odmítání toho, jak svět nyní funguje. Stejně jako Burnham vášnivě věří v sílu možností a změn.

Budoucnost neleží v rukou politických násilníků a vrahů, diktátorů a megalomanských osob, ale v rukou obyčejných lidí po celém světě. Závisí na milionech a milionech každodenních individuálních činů laskavosti, nezištnosti, víry a odvahy. Takže neztrácejte naději. Mějte oči otevřené. Odstraňte si překážky z uší. A neklopte oči!

Zdroj v angličtině ZDE