18. 4. 2013 / Štefan Švec
Lidé, kteří téhle zemi a v téhle době hrozí rekatolizací, zůstali myšlením v 19. století. Tehdy se zuřivě šermovalo perem o to, jestli je český národ dědicem tradice katolické, nebo husitské. Dneska víme, že obou.
Kdyby měl na Staroměstském náměstí stát jenom Mariánský sloup, bojovali by proti němu Jiří Báťek nebo Lenka Procházková správně. Jenže on už tam stojí Hus a velmi působivý památník 27 českých pánů -- v křížích zapuštěných do dlažby. Pokud se vedle těchhle velkých symbolů znovu objeví barokní katolický sloup, dostane náměstí napětí a hloubku, které mít má. Samo se stane symbolem českých dějin a jejich smyslu, který neleží ani v Masarykovi, ani v Pekařovi, ale v jejich stálém sporu a doplňování. Se sloupem, postaveným vedle Husa, se stane pražský Staromák skutečným duchovním středem Evropy, ve kterém se kříží příběhy, cesty, ideje a pravdy.
Jan Hus byl nadšeným vyznavačem kultu Panny Marie. Proti svržení sloupu v roce 1918 protestovaly tak pokrokové a necírkevnické osobnosti jako Zdeňka Braunerová nebo V. V. Štech. Dva velké chrámy u Staroměstského náměstí -- Týn a Mikuláš, jsou památnými místy pro husity i pro katolíky. Českou krajinu formují pohanské mohyly, barokní kostelíky i husitská bojiště a města. Historie je složitější, než si představují hurářvouni, hájící zájmy jedné strany.
Po svržení Mariánského sloupu zamířili jeho bořitelé ke Karlovu mostu, kde chtěli hodit do Vltavy ještě sochu Jana Nepomuckého, taky symbol rekatolizace. Zabránili jim v tom vojáci vznikající české armády. Když se dneska projdete starou Prahou -- patří Nepomuk na most? K věži, na které léta visely lebky popravených českých pánů?
Postavte Mariánský sloup zpátky na Staroměstské náměstí.
PS: Autor tohoto textu není katolík a článek nepojednává o církevních restitucích ani o pedofilních skandálech.
Diskuse