PŘEČETLI JSME:

Ve městě Franze Kafky

8. 3. 2015

"Byl to den jako každý jiný a já jela jako obvykle do školy. V tramvaji kontroloval revizor jízdenky. Překvapilo mě to, protože do té doby jsem revizory zaznamenala jen v noci. Ve chvíli, kdy se tramvaj blížila k zastávce, kde vystupuji, požádal o jízdenku i mě. Sebevědomě jsem mu podala svou průkazku, o které mi škola řekla, že "to je všechno, co je třeba pro jezdění po městě". Průkazka obsahovala kupony na únor i na březen a také můj doklad o studiu.

Revizor po ní hrábnul a řekl mi, že je propadlá a že musím zaplatit pokutu. Namítla jsem, že jsem studentka a že průkazka je platná. Bez výsledku. Dohadovali jsme se ještě asi další minutu a pak se k nám přidali jeho dva parťáci. Najednou jsem byla obklopená třemi velkými chlapy, kteří na mě hulákali ve své mateřštině. "Jsi v Česku, tak mluv česky!" křičel mi ale do tváře perfektní angličtinou jeden z nich. "Ty si myslíš, že když jsi studentka, tak nemusíš platit? Tady nejsi v Americe, ale v Česku," ozval se druhý.

Snažila jsem se jim dokázat, že můj kupon je pro tento měsíc platný, a frustrovaná tím, že mě neposlouchají, jsem po své průkazce sáhla, abych mu kupon ukázala. V příští vteřině mě největší z mužů přimáčkl k oknu tramvaje. Začala jsem volat o pomoc, ale nikdo v plné tramvaji nezasáhl. Nakonec mně řekli, ať vystoupím. Za chvíli jsem stála na chodníku, svou ruku stále v jeho sevření.

Všimla jsem si, že kolem projíždí policejní auto, tak jsem zamávala, že potřebuji pomoct. "Napadl mě tenhle člověk, prosím, pomozte mi!" poprosila jsem policistu. Ale jediná odpověď byla, opět ve výborné angličtině: "Neumíme anglicky," načež odjeli. Připadala jsem si bezmocná, ještě nikdo mě doposud fyzicky nenapadl, byla jsem vyděšená.

Po patnácti minutách jsem revizory konečně přesvědčila, aby mi průkazku vrátili, a já jim mohla ukázat, že v ní mám platný kupon. Když zjistili, že se mýlili, hodili mi průkazku zpátky a obrátili se k odchodu. Bez omluvy, projevu lítosti nebo čehokoli dalšího. Stála jsem tam na rohu a za sebou měla zatím jediný zážitek, který mě v České republice opravdu vyděsil. Překvapilo mě, jak se mnou nakládali. Jako bych byla zločinec. Doma jsem nikdy neměla co do činění s policií. Udivilo mě, jak automaticky předpokládali, že jsem vinna. A jak jsem se cítila bezbranná."

Zdroj: ZDE

0
Vytisknout
4205

Diskuse

Obsah vydání | 10. 3. 2015