Evropa zkriminalizovala humanitární pomoc

7. 8. 2018

čas čtení 6 minut

Přítomnost záchranných člunů nemá vůbec žádný vliv na počet migrantů ve Středozemním moři: Od té doby, kdy začaly záchranné lodi v roce 2014 operovat ve Středozemním moři, počet lidí vydávající se na moře poklesl.

Otázkou, které nyní čelí Německo, a i celá Evropa, je, zda její mainstreamové strany a jejich voliči jsou ochotni připustit řešení otázky migrace hromadným umíráním lidí v moři. Okamžitý problém Evropy tak bude možná vyřešen - morální zúčtování přijde  později.




Během června a července posílili evropští politikové sérií frenetických provizorních opatření jižní evropské hranice ve snaze zabránit příchodu migrantů na tento kontinent. Zároveň politikové zasahují proti posledním záchranným lodím, financovaným charitativními organizacemi, které loví topící se uprchlíky ze Středozemního moře - kde jich od roku 2014 zahynulo utopením více než 10 000, píše v časopise Foreign Policy Paul Hockenos.

 
 

Tuto politiku v Evropě prosazuje nejen ultrapravice. Mnoho centristických liberálů tvrdí, že zastavení příchodu uprchlíků je jediným způsobem, jak zastavit ohromující vzestup nacionalistické pravice v Evropě a zachránit alespoň zbytky azylové politiky, než ji populisté= jako italský ministr vnitra Matteo Salvini a jeho pomahači zlikvidují úplně.

Není zatím jasné, zda zastavení příchodu uprchlíků zabrání úspěšně vzestupu ultrapravice. Protiuprchlický plán však vyvolává vážné otázky ohledně toho, kolik kompromisů vydrží vychvalované humanitární hodnoty Evropy, než budou úplně ohroženy.

O těchto složitých etických otázkách se nediskutuje nikde víc zuřivěji než v Německu, v zemi, která se pyšní svou tradicí morální filozofie, od Immanuela Kana až po Jürgena Habermase. Dokazuje to ale, že v době politické krize nejsou humanitární principy Evropy tak neporušitelné, jak se její občané kdysi domnívali.

Je to naprosto paradoxní, ale tato debata probíhá v době, kdy od roku 2015 dramaticky poklesl počet uprchlíků přicházejících přes moře. Letos jich přišlo jen 48 629 - jen pět procent množství z roku 2015. Zároveň však počet utonutí ve Středozemním moři zůstává vysoký: v roce 2018 zatím zahynulo utopením 1422 osob.

Žádná otázka však nevyvolává tak ostré dilema ohledně osudu migrantů a uprchlíků - a odpovědnosti Evropy za ně - jaké bylo výrazně zformulováno v zuřící debatě o záchranných lodích nevládních organizací, které nyní fungují ve Středozemním moři, především mezi Itálií a Libyí. Organizace SOS Méditerranée uvádíá, že jen ona za poslední dva roky zachránila  29 000 migrantů.

Itálie nyní zakázala humanitárním organizacím provozovat záchranné lodi ve svých teritoriálních vodách a Malta jim zakazuje vstup do jejích přístavu, pokud jsou uprchlíci na palubě. Tři záchranné lodi Malta v současnosti zadržuje, dalších několik jich bylo zkonfiskováno v Itálii. K tomu se připojila i Evropská unie, která tvrdí, že záchranné akce humanitárních organizací "jsou možná nezákonné". Bývalá rakouská ministryně vnitra je charaktarizovala jako "takzvané záchranáře".


Celé to v Německu vyvolalo obrovskou debatu. Zachraňují záchranné lodi nevinné životy, protože státy Evropské unii v tom selhaly? Anebo spolupracují s pašeráky, kteří, jak kritikové tvrdí, uprchlíky rovnou dodávají na záchranné čluny?  A dále: Je spravedlivé obrátit se zády k uprchlíkům na moři jen proto, abychom odstrašili jiné, aby se o totéž pokusili? A je legitimní kriminalizovat základní humanitární pomoc, zachraňující životy uprchlíků, kteří by se jinak utopili? Komentátorka listu Die Zeit Caterina Lobenstein argumentovala s použitím statistik, že přítomnost záchranných člunů nemá vůbec žádný vliv na počet migrantů ve Středozemním moři: Od té doby, kdy začaly záchranné lodi v roce 2014 operovat ve Středozemním moři, počet lidí vydávající se na moře poklesl. Lobensteninová také argumentuje, že nevládní organizace nikdy uprchlíky na mořích zachraňovat nechtěly - opakovaně apelovaly na vlády, aby to činily evropské vlády samy.

V deníku Süddeutsche Zeitung vyjádřil Wolfgang Luef hrůzu nad tím, že se v Německu dnes diskutuje o tom, zda pomoci umírajícím lidem, anebo je nechat zemřít. To je "prvním krokem k barbarství", je to "začátek konce evropské myšlenky". Nemůžeme apelovat na lidská práva, na osvícenství a na humanismus a zároveň kriminalizovat zachraňování topících se lidí.

Diskuse se také účastní němečtí filozofové (Německo stále ještě pohlíží na akademické filozofy jako na arbitry veřejné debaty). Většina německých filozofů, včetně Matthiase Hoesche z univerzity v Münsteru, souhlasí, že pokud EU nebo pobřežní státy nejsou ochotny zachraňovat topící se uprchlíky, charitativní organizace jednají morálně, když to činí. Proto by bylo travestií kriminálně je trestat. Hoesch argumentuje, že demokratický proces sám může být nelegitimní, pokud je jeho důsledkem politika, která má zjevně nemorální důsledky. "Je legitimní,  v určitou dobu, za určitých podmínek, uzavřít hranice. Avšak to, jak to nyní dělá Evropa, legitimní není. Skutečně to závisí na tom, zda existují legální cesty pro lidi usilující o azyl dostat se do Evropy. Pokud tomu tak není, pak naše zákony pomáhají pašerákům a způsobují, že se lidi topí v moři. V tom případě jsou záchranné lodi plně ospravedlněny zachraňovat je a vozit je do Evropy."

Tito němečtí filozofové jsou sice slyšeni, ale jejich slova nejsou nutně brána vážně. Jestliže budou nyní evropské státy kriminalizovat práci záchranných lodí, více lidí bude umírat utopením.

Kompletní článek v angličtině ZDE


 

0
Vytisknout
9273

Diskuse

Obsah vydání | 9. 8. 2018