Brexit: Suverénní Británie? Ve skutečnosti se mění v prosebníčka

12. 7. 2019

Boris Johnson ještě ani není v Downing Street, ale už učinil první velký krok jako lídr - a byla to demonstrace vlastní slabosti, píše Therese Raphaelová. Přední uchazeč o vedení Konzervativní strany v mžiku obětoval střelce, ohrozil královnu a signalizoval svým pěšcům, že jsou tu proto, aby za něj položili své kariéry.

Střelcem je Kim Darroch, britský velvyslanec ve Washingtonu. Únik jeho kritických názorů na Trumpovu administrativu - kterou diplomat označil za "mimořádně dysfunkční" a "neschopnou" - amerického prezidenta rozčílil.

Nic v Darrochových soukromých depeších se zvlášť neliší od většiny mainstreamových komentářů k Trumpovi. Diplomaté rutinně zasílají svým vládám přímočará hodnocení. Je to součást jejich práce.

Ale Donald Trump nebyl ochoten tyto urážky přejít - zejména když měl po ruce takové páky k dosažení odvety. Británie velmi závisí na americkém prezidentovi, aby jí pomohl s rychlou obchodní dohodu, která by zmírnila ekonomický dopad odchodu z EU. Trump to chápe a využil toho do poslední mrtě.

Prezident podnikl mimořádný krok, když označil velvyslance nejbližšího spojence USA za "pompézního blázna" a "velmi hloupého chlapa", s nímž už USA nebudou jednat. To se rovnalo prohlášením Darroche za personu non grata - což je vážná eskalace diplomatické konfrontace normálně vyhrazená pro případy špionáže, nebo vyslání zprávy nepřátelskému státu.

Ačkoliv Trump učinil Darrochovu pozici takřka neudržitelnou, byl to Johnson, kdo zpečetil jeho osud. V televizní debatě ministr zahraničí Jeremy Hunt, jeho rival s soutěži o vedení, označil Trumpův útok na velvyslance za "neuctivý a chybný" a slíbil udržet Darroche na jeho místě do konce roku.

Johnson postupoval opačně. Místo aby se postavil za britského muže ve Washingtonu, zdůraznil důležitost svých vztahů s Bílým domem a mezi Británií a USA, jako by je někdo zpochybnil. Tento nedostatek podpory ze strany pravděpodobného příštího premiéra přivedl Darroche k rezignaci.

Ze strany politika, který vsadil celou svou kariéru na tvrzení, že britská suverenita je posvátná natolik, že by nejbližší obchodní vztahy měly být obětovány, aby došlo k jejímu posílení, to vypadá značně podřízené. A je to také neuvěřitelně krátkozraké.

Celá armáda britských úředníků si nyní dá pozor; místo aby radili novému lídrovi a snažili se prosazovat jeho agendu, budou se držet zpátky.

Ironií je, že Johnson nepochopil, jak členství Británie v EU při všech chybách posilovalo její měkkou moc ve světě. Nyní se z Británie stává prosebníček apelující na dobrou vůli naprosto transakčně uvažujícího amerického prezidenta. Pokud existovaly nějaké pochybnosti o tom, co vlastně znamená "zvláštní vztah", Johnson ho právě definoval.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4809

Diskuse

Obsah vydání | 16. 7. 2019