Koronavirus: Čeká nás horký podzim

20. 9. 2020 / Jiří Hlavenka

čas čtení 3 minuty

Cca 30% lidí byli hrdinové bez bázně a roušky, prostě "nejsme ovce", a celé to jistí sekuriťák. Takové hrdinství českého člověka, který se s nadpozemskou odvahou vrhá do víru virů a vystavuje riziku své spoluobčany, to se jen tak nevidí.

Zkuste počítat se mnou. Domnívám se, že už v těchto dnech se v zemi potuluje 100 000 infikovaných, kteří nevědí že to mají. To číslo se zdá být obrovské, ale vychází z následujícího: a) čísla zjištěných máme zhruba s pětidenním zpožděním za realitou (a podívejte se jak křivka stoupá), b) testy odhalí jen malou část infikovaných, c) vzhledem k počtu případů se už vůbec nedá testovat do velké šíře, checkne se jen nejbližší okolí, odhalí jen malou část celku. "Úspěšnost" testů, tedy procento pozitivních z testovaných prudce stoupá: v létě našli 1 pozitivního na sto testovaných, včera to vystoupalo na 14. (To je ovšem špatná zpráva, nikoli dobrá.). Jsem si vědom toho že číslo 100 000 je mým odhadem a budu rád za jakékoli jeho zpochybnění postavené na dobrých datech a kalkulacích!
 
Skloňuje se pojem "reprodukční číslo". Když je jedna, znamená to že těch 100 000 infikovaných nakazí "jenom" dalších 100 000 osob... Otáčka je zhruba tři dny, takže to jde rychle (z tohoto pohledá odhad tří miliónů infikovaných někdy na podzim, který vypadá na první pohled panikářky a ustřeleně, náhle vypadá reálně). Aktuální odhady ovšem hovoří o reprodukčním čísle 1.6, tzn to současné číslo si vynásobte každé tři dny touto konstantou.
Pokud máme virus dostat pod kontrolu, například na nějaké "krásné" tři stovky denně (tam se dostala Evropa po drastických opatřeních na jaře, a pak to dokázala už za pomoci velmi mírných opatřeních držet dál), tak bychom potřebovali reprodukční číslo srazit někam na 0.1 a pár týdnů jej tam držet. To by ovšem vyžadovalo - nerad to říkám, ale jasně mně to takto vychází - velmi drsná opatření, podobná těm na jaře, PLUS velmi vysokou osobní zodpovědnost nás všech.

 
To znamená například nikoli "roušku nosím, však jsem včera vytáhl z kapsy bundy tu jednorázovou co jsem ji tam měl od jara", a "ten sajrajt smradlavej si špricnu jenom na konečky prstů, vždyť se to nedá čuchat", ale dělat všechno pořádně a precizně. Jako lékař před operací.

Nevím ale jestli jsme toho schopní, v atmosféře současné rebelie - pokud to skutečně chceme srazit na 0.1, je podle mého potřeba totální lockdown, který ale s sebou nese obrovské škody nejen materiální, ale opět i lidské (například ve fungování nemocnic a sociálních služeb).

Obávám se, že ta situace, do které nás dostal Babiš (a jen Babiš a nikdo jiný, a to kvůli v podstatě marginálním krajským volbám!), už nyní nemá žádné dobré řešení.

Fotečky pocházejí z brněnského hlavního nádraží včera ráno, ze vstupní haly (což je místo kde se den co den stýkají desítky tisíc lidí, křižujících Brno ze a do všech směrů země, tedy ideální místo k hromadnému promořování). Cca 30% lidí byli hrdinové bez bázně a roušky, prostě "nejsme ovce", a celé to jistí sekuriťák. Takové hrdinství českého člověka, který se s nadpozemskou odvahou vrhá do víru virů a vystavuje riziku své spoluobčany, to se jen tak nevidí.

Čeká nás horký podzim.








1
Vytisknout
10374

Diskuse

Obsah vydání | 22. 9. 2020