Jestliže vypadne Británie z EU bez dohody, bude to čistě Johnsonova vina

11. 12. 2020


Johnson je v průšvihu  proto, že vždycky prosazoval jen svůj osobní zájem

To, co Boris Johnson kdysi charakterizoval jako "státnické selhání", nyní ohrožuje Downing Street. Jak se Británie připravuje ukončit své normální komerční styky s evropským kontinentem, musíme se pokusit porozumět tomu, co se děje v Johnsonově mysli, píše konzervativní komentátor Simon Jenkins.

Johnson egoisticky zajistil, že konečné rozhodnutí spočívá jen na něm. Jen jeho obrovský, osobní ústupek na poslední chvíli může odvrátit hospodářskou katastrofu vypadnutí Británie z EU bez dohody. V Dolní sněmovně Johnson tento týden rozpumpovával protievropskou rétoriku a radoval se z jásotu miniaturní skupinky stoupenců brexitu bez dohody. Najde v sobě nyní Johnson odvahu ustoupit?
 
Během celého vyjednávání nepochopil britský tým, jak neuvěřitelně slabé je jeho postavení. Jediné, čeho bylo zapotřebí, bylo, aby Británie uzavřela pokračující dohodu o volném obchodu se svými 27 sousedy tak, jak to fungovalo po dobu celých předchozích čtyřiceti let. Jde o 43 procent celkového britského vývozu, naproti tomu Evropská unie vyváží do Británie jen 16 procent svého exportu. Bylo za všech okolností nepředstavitelné, že by Británie mohla diktovat podmínky této dohody. Vůbec nejde ani o demokracii ani o suverenitu, jde o podmínky, na jejichž základě obě strany chtějí obchodovat.

Konzervativci zpolitizovávali vyjednávání každou minutu. Neustále zdůrazňovali, že pro Británii bude daleko lepší uzavírat dohody s ostatním světem. To vedlo Evropskou unii k postupnému přitvrzení jejího postoje. Avšak vyhlídka na obchodní dohodu, která by mohla nahradit ztracenou obchodní výměnu Británie s Evropskou unií, byla vždycky iluzorní. Johnson často cituje dohodu Kanady s EU, avšak kanadským ekvivalentem EU jsou Spojené státy.

Až do poslední chvíle se zdálo, že jediným nedořešeným problémem je rybaření, kde je britská rybářská flotila skutečně v  nevýhodě. Obě strany se přibližovaly dohodě. Ale Británie proměnila tuto vyjednávací oblast v otázku principu, a to tedy vyvolalo odvetnou neústupnost od Francie, která je nyní připravena vetovat  jakoukoliv dohodu, která by obětovala pokračující přístup evropských rybářů do britských vod. To bylo hodně nekompetentní.

Tatáž tvrdohlavost ochromila pokrok vyjednávání v nudné otázce rovných podmínek pro obchodování. Že se tento problém stal příčinou rozpadu vyjednávání, mě vede k velkým pochybnostem, zda byli u vyjednávacího stolu kdy z britské strany skutečně dospělí diplomati. Všichní mají zájem o férové obchodování, oslabená Británie ještě více než silná Evropa. Pokud si Británie přeje dál obchodovat tak jako nyní, je jasné, že musí přijmout kontinuitu společných norem. Jestliže není konkurence férová, obchodní partneři ji nepřijmou.

To, jak je férovost regulována, je v podstatě technickou záležitostí. V tomto případě Británie odešla z Evropské unie a dobrovolně se vzdala své role při vytváření předpisů. To byla cena za brexit. Minulý týden upozornil  evropský vyjednavač Michel Barnier, že pokud by Británie změnila své zákony způsobem, o němž by EU usoudila, že poškozuje konkurenceschopnost, Evropská unie by mohla uvalit na britské výrobky jednostranná "blesková" cla. Ale od samého začátku byla Evropská unie rozhodnuta, že to nesmí být výhodné pro členské země odejít z EU. Britští vyjednavači to měli vědět.

Během celého vyjednávání bylo obtížné zjistil, jakou má Boris Johnson vlastně strategii, kromě toho, že každý další obrat událostí zneužíval k tomu, aby z toho získávat pro sebe publicitu. Vyjednávání bylo podřízení vlně teatrálních výstupů z Londýna a britští ministři pokrytecky tvrdili (teď už to netvrdí),  že jsou ochotni porušit mezinárodní právo ohledně protokolu týkajícího se Severního Irska. Co se týče požadavku rovných obchodních podmínek pro obě strany, Johnson začal požadovat "právo", aby Británie státem dotovala svůj vývozní průmysl a tím neférově nízkými cenami podkopávala evropskou obchodní konkurenci. To bylo diplomaticky nepřijatelné stejně jako ideologicky bizarní. Konzervativci by měli vítat regulovaný svobodný trh, neměli by usilovat o svobodu ho zkorumpovat.

Pokud do neděle nebude dosaženo dohody, škody pracovním příležitostem a hospodářství v Británii budou obrovské. Britská policie přijde o přístup k životně důležitým datům z Evropské unie. Britští zemědělci budou ochromeni cly. Vědecká spolupráce skončí. Pro Brity bude cestování do Evropy složité a drahé. Přístup k zdravotní péči v zahraničí už nebude zadarmo. Podle jednoho odhadu z roku 2018, vypadnutí Británie z EU bez dohody uštědří britské ekonomice děsivou ztrátu příjmů ve výši 7,7 procent HDP po nacházejících 10 let - a nyní to bude ještě nad škody způsobené pandemií. Hodiny půlstoletí  celoevropské spolupráce budou vráceny zpět o mnoho desetiletí.

Nic z tohoto nebylo obsaženo v Johnsonově stručném brexitovém manifestu a není tajemstvím proč ne. Kdyby bývala Británie zůstala součástí jednotného evropského trhu, tomuto fiasku by se vyhnula. Nikdo v táboře brexitérů nedokáže ani začít vysvětlovat, proč šílenství vypadnutí Británie z EU bez dohody je údajně pro Británii přínosné. Jen Johnson může tomuto šílenství zamezit a udělat to musí.

Kompletní článek v angličtině ZDE
 
0
Vytisknout
3586

Diskuse

Obsah vydání | 17. 12. 2020