Putinův casus belli proti Ukrajině je od A až do Z vykonstruován

3. 12. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 8 minut
  • I když jsou obvinění Kremlu na adresu Ukrajiny a NATO naprosto absurdní, v Rusku už dnes není pořádně slyšet nikoho, kdo by si ještě dovolil zpochybňovat vládní propagandu. 

Ruský diktátor (člověk sedící teď v Kremlu už jen proto, že bezskrupulózně zfalšoval volby) obviňuje NATO, že se údajně "rozšiřuje na Ukrajinu" a Kyjev, že se prý chystá k "vojenskému zásahu v Donbasu".


Obě obvinění jsou absurdní a vypovídají pouze o tom, jak až daleko mimo realitu si ruská oficiální propaganda dnes může dovolit pobývat.

Včera k nim navíc z Lavrovových úst přibyl stokrát omletý propagandistický výplod a technický nesmysl, podle nějž protiraketové instalace v Polsku a Rumunsku "mohou sloužit k odpalování útočných raket" středního doletu, jaké Spojené státy od 80. let nevlastní a tedy ani nemohly v Evropě rozmístit...

Malá vsuvka: Ještě i donedávna relativně slušné tituly jako Kommersant či Nězavisimaja gazeta po poslední vlně represí pouze hájí oficiální propagandistickou linii Kremlu, kterou už nikterak nezpochybňují. Poněkud složitější, nejednoznačnou hru s mocí hraje kdysi nezávislé rádio Echo Moskvy, jednoznačně kritický tón si z neproskribovaných (zákonem o "zahraničních agentech" nepostižených) médií snad uchovává pouze co do čtenosti okrajová Novaja gazeta.

I v kdysi liberálních ruských médiích si tak dnes konzumenti čtou, že "NATO už je na Ukrajině", zlý Západ "chystá jaderné údery proti Rusku" a v článku začínajícím technickými detaily konstrukce sovětské termonukleární Car-bomby se dozvíte, že dokonce i podlá dosluhující německá ministryně obrany se prý podílí na plánování jaderné války proti Kremlu.

Jinými slovy, Kreml může tvrdit co chce, téměř nikdo v médiích totiž už nekontroluje, jestli je to pravda nebo ne.

Putin ve středu veřejně požadoval "legální záruky" nerozšiřování NATO na východ, ale současně s tím Kreml i satelitní Minsk ze všech sil opakují, že i když Ukrajina v NATO "ještě" není, NATO "už vlastně" je na Ukrajině.

Na Ukrajině ovšem působí tým poradců NATO na základně Javoriv u západních hranic. Tito lidé normálně nesmějí bez zvláštního povolení odjet ani do Kyjeva, natož pak dále na východ, nemluvě o Donbasu. Poradci v současné době pomáhají Ukrajincům realizovat kulturní změny v jejich armádě, přechod od "mocenské vertikály" ve vojenském provedení k delegování pravomocí na nejnižší možnou úroveň a velení typu mission command, při němž se páteří armády stávají kvalitně vycvičení, samostatně rozhodující poddůstojníci.

Na oplátku se tito poradci od Ukrajinců učí, jak vlastně vypadá současné evropské bojiště. Po dvaceti letech válčení se špatně vyzbrojenými nepravidelnými jednotkami armády NATO téměř zcela ztratily know-how potřebné pro konflikty, v nichž nepanuje tak jednoznačný nepoměr sil a protivník disponuje mnohem širším repertoárem prostředků než ruční zbraně, minomety a improvizovaná výbušná zařízení. Kdyby v hypotetické válce v Evropě postupovalo NATO podle zkušeností z Iráku či Afghánistánu, vcelku spolehlivě by muselo prohrát. 

To je vše, pokud jde o "vojenskou přítomnost NATO na Ukrajině".

V institucionální rovině nutno podotknout, že v současnosti uvnitř NATO stále existuje nulová podpora pro přijetí Ukrajiny a obecně další rozšiřování na východ. Bidenova administrativa si na počátku pohrávala s úvahami o možnosti přijmout Gruzii, ale Ukrajinu rozhodně nikoliv. A nakonec i Gruzie padla za oběť širším strategickým úvahám.

Plán byl takovýto: Soustředit se v prvé řadě na soupeření s Čínou, v němž USA začínají docela znepokojivě zaostávat, a osekat závazky všude jinde. Co se Ruska týče, uklidnit je a aspoň na čas mít od něj pokoj.

Z toho prosím vyplývá, že Biden a spol. mají absolutně nulový zájem vytvářet teď nějakou bezpečnostní a vojenskou krizi na Ukrajině, protože ta je pouze ve velmi nevhodnou chvíli odvádí od hlavního záměru, jímž je zadržování Pekingu. A i s tím mají práce více než dost.

Zatímco Rusko přesunulo k ukrajinské hranici nyní již přes 100 tisíc vojáků a spousty bojové techniky, přičemž část této techniky tam vlastně zůstala ještě od jarní eskalace, Ukrajina dosud ani nemobilizovala zálohy. Interpretovat izolované pohyby pár jednotek směrem k hranicím jako přípravu k útoku na Donbas je opět možné jen v kremelské velkovýrobně fantasmagorií, která používá i takové prostředky jako ex-neonacistu Dugina bojujícího proti "ukrajinskému fašismu".

Odpověď na otázku, proč právě teď dochází k takovému vyostření vztahů mezi Kremlem na jedné a NATO a Ukrajinou na druhé straně, nelze zatím s jistotou formulovat. Některé věci jsou arci i tak zřejmé: Ruský výzbrojní program narazil do finanční zdi a je už dále provozován jen za cenu rostoucího dluhu, zatímco Moskva jinak škrtá třeba i ve výdajích na kdysi absolutně prioritní kosmický program. S přibývajícím časem se výhody vzniklé bezohlednou mobilizací národních zdrojů ve prospěch ozbrojených sil budou vytrácet, jestliže Západ začne konečně přiměřeně reagovat a zmobilizuje za účelem obrany alespoň část zdrojů, které členské země slíbily na posledních summitech NATO.

Dnes má ještě Putin na Západem vojenskou převahu; za pět let už by ji mít nemusel, nebo rozhodně ne v takové míře. A už prakticky nemá, co by ještě dál do zbrojení vložil. Soustředil se teď na vytvoření rozsáhlé finanční rezervy. K čemu má sloužit, na to se názory různí. Podle některých jde prý o stabilizaci rublu v předpokládané další mezinárodní ekonomické krizi. Podle jiného názoru jde však o rezervu pro případ války.

Dále je zřejmé, že Putin už od summitu v Ženevě velmi dobře chápe Bidenův záměr ohledně Číny. Klidně se tedy mohl rozhodnout jednat podle lidového úsloví "kocour není doma, myši mají pré". Pokud jsou Spojené státy a NATO oslabeny chaotickým stažením z Afghánistánu a přesměrováním zájmu do asijsko-pacifické oblasti, může si přece odhodlaná a vojensky silná mocnost momentálně v Evropě dělat, co se jí jen zlíbí. Jak dopadne střet Američanů s Čínou nelze úplně snadno předvídat, ale mohlo by se také stát, že USA uspějí a pak se časem do Evropy vrátí vyřídit si to s hlavním čínským spojencem. Proto okno příležitosti pro imperiální expanzi bezesporu existuje právě teď.

Takovéto a ještě další motivy ovšem snadno přimějí někoho, kdo diktuje zestátněným "novinářům", co mají psát a vysílat (a nemá problém umlčet kritické hlasy třeba i vraždou), aby namaloval čerta na zeď a tvrdil, že se svou vlastní agresí pouze brání. A dokonce se během celého procesu může stát, že dotyčný nakonec sám uvěří vlastní propagandě.

Každopádně NATO opravdu neprovozuje žádné základny na Ukrajině a ukrajinský prezident Zelenskij se neproměnil ve funkci ze smířlivého politika se zázemím v uvolněné televizní zábavě v zákeřného dravého jestřába, který tajně chystá jatka na Donbasu.

Nicméně pro Kreml je velice výhodné, aby co nejvíce lidí doma i v zahraničí věřilo tomu, že všechny jeho agresívní kroky jsou pouze vynuceny akutní zahraniční hrozbou, která prý ohrožuje i samotné fyzické přežití poddaných Ruské federace.

0
Vytisknout
7902

Diskuse

Obsah vydání | 7. 12. 2021