Británie jako hřiště oligarchů

4. 7. 2022

čas čtení 6 minut
Pokud bude ekonomika potřebovat oběti, budou to zaměstnanci, kteří budou předhozeni vlkům

Toryové nám říkají, že nastal čas utahovat si opasky. Omezení však není záležitostí pro každého

Podobnost s ČR čistě náhodná?

Demografické změny změnily britské konzervativce z neoliberální v postkapitalistickou stranu důchodců, která vydělává peníze uzavíráním dohod s pravicovými plutokraty a udržuje se v úřadu tím, že se stará o potřeby a předsudky svého voličského jádra staršího 65 let (jehož důchody, jak jste si jistě všimli, zatraceně pečlivě zvyšuje přesně v souladu s inflací)


Jsme zpátky ve zlodějském světě finančního kolapsu roku 2008, píše Nick Cohen.  Jediný rozdíl oproti roku 2008 spočívá v tom, že místo aby stát očekával, že obyčejní lidé budou zachraňovat zkrachovalé banky, očekává od nich, že si sníží platy, aby ochránili bonusy šéfů. (Stejně jako je to s vyplácením horentníních dividend akcionářům ČEZu a astronomických prémií jejich šéfům, pozn,. red.) Válku proti inflaci v roce 2022, stejně jako válku proti finančnímu kolapsu v letech minulých, musí vést ti, kteří jsou nejméně schopni ji vybojovat.

Nikde v projevech premiéra, ministra financí nebo šéfa ústřední banky není ani náznak toho, že by si mimořádná situace v zemi žádala rovnost obětí. Zatímco miliony lidí tonou, říkají tito šéfové jen, že je  vlasteneckou povinností řadových občanů chránit privilegované tím, že se potopí hlouběji. Nebo, jak minulý týden vysvětlil list Daily Telegraph,  odměny bohatých jsou "přirozené a nevyhnutelné", ale "křik" pracujících po zvýšení platů není "nic jiného než hanebný oportunismus".


 

Naděje voličů z řad dělnické třídy, že brexit zvýší mzdy tím, že odstraní konkurenci pracovníků z EU, se ukázaly jako liché. Nezaměstnanost je nejnižší za posledních 50 let. Zaměstnavatelé zoufale hledají pracovníky. Navzdory nejpříznivějším okolnostem v Británii  vzrostla průměrná mzda od ledna do března jen o 4,2 % - je to  daleko za inflací, která nyní dosahuje 9 % a míří výš.

Nadace Resolution Foundation však zjistila, že prémie v sektoru finančních služeb rostou "žhavým" tempem 30 % ročně. To je pro City stále málo, a proto tlačí na vládu, aby zrušila všechna omezení, která se týkají odměn, jež smějií  vyplácet. Mezitím v zasedacích místnostech podniků dosahují odměny generálních ředitelů 63násobku platu průměrného  pracovníka, což je téměř dvojnásobek poměru k roku 2021.

Zjevná nespravedlnost vysvětluje, proč je vláda překvapena, že její staré melodie o extremistických zaměstnancích, kteří drží zemi v šachu, už na veřejnost nepůsobí. Konzervativci si zatím neuvědomili, že neexistuje žádný dobrý argument proti stávce zaměstnanců Britského telekomu,  když si generální ředitel namastil kapsu o 32 % a akcionáři dostali 700 milionů liber na dividendách.

Inflace činí dříve chudé lidi  zoufalými, občany, kteří na tom bylo dosud dobře,  chudými a všichni si uvědomují nerovnost ve svém okolí. S rostoucím hněvem občanů však britská vláda ztratila schopnost mluvit s veřejností. Nepokusila se ani o neupřímné výzvy, aby špičky společnosti šly příkladem nebo aby bohatí projevili stejnou zdrženlivost, jakou očekávají od nižších vrstev.

Politické hnutí, které už nedokáže pronést ústy nezbytnou neupřímnost, je umírajícím hnutím. Neschopnost konzervativců předstírat, že jim není lhostejná nespravedlnost, kterou přináší hospodářská krize, ukazuje, jak je toryismus ve smrtelné křeči.

Toryové jsou nyní postkapitalistickou stranou důchodců, která se stará jen o potřeby a předsudky svého jádra voličů starších 65 let.

V rétorické rovině reagovala část pravého středu na zhroucení neoliberálního řádu při krachu v roce 2008 stejně naléhavě jako levý střed. Někdejší Johnsonův poradce  Dominic Cummings řekl, že hluboké nepřátelství voličů vůči elitám, které "hrabou peníze",  bylo důvodem, proč se nevěřilo expertům, kteří varovali, že odchod z EU bude ekonomickou katastrofou - i když říkali pravdu.

Levicoví čtenáři jistě řeknou, že Konzervativní strana jen lhala, aby se dostala k moci.  Při tom všem nechápu, jak někdo může  tvrdit, že strana, která vyvedla Británii z jednotného evropského trhu, je probyznysová. Demografické změny změnily konzervativce z neoliberální v postkapitalistickou stranu důchodců, která vydělává peníze uzavíráním dohod s pravicovými plutokraty a udržuje se u moci tím, že se stará o potřeby a předsudky svého voličského jádra staršího 65 let (jehož důchody, jak jste si jistě všimli, zatraceně pečlivě zvyšuje přesně v souladu s inflací).

Ve vládě se Cummings snažil přerozdělit bohatství a umožnit velkou mobilitu pracovní síly tím, že schválil masovou výstavbu domů. Ale vzpoura starších majitelů domů v bezpečných konzervativních okrscích mu v tom zabránila. Možná tedy můžeme jít dál než k lacinému žertování o prolhaných politicích a říci, že konzervativci nejsou schopni řešit problémy Spojeného království. Ale i toto obecné tvrzení podceňuje nedobrý stav národa.

Předchozí krize přivedly na scénu politiky s řešením. Obdivuhodná nová historická kniha Phila Tinlinea Smrt konsensu: 100 let britských politických nočních můr ukazuje, jak labouristé reagovali na chudobu 30. let 20. století plánováním sociálního státu a realizací svých plánů ve vládě ve 40. letech. Dále se věnuje toryovské pravici, která reagovala na stávky a inflaci 70. let tím, že navrhla protiodborové zákony a marketizaci 80. let.

V roce 2022 charakterizuje krizi politická prázdnota.
Nenabízí se žádná řešení kromě toho, že většina společnosti musí platit za udržení příjmů svých důchodců a bohatých oligarchů, v případě konzervativců. Pokud jde o labouristy, nemám ponětí, píše autor,  jak hodlají své myšlenky uvést do praxe, a vlastně ani jestli mají vůbec nějaké nápady či strategii.

Absence proveditelných plánů do budoucna je to, co dodává naší krizi děsivý ráz a proč mám podezření, že dnešní hněv přeroste v zoufalství.


Zdroj v angličtině ZDE

1
Vytisknout
6064

Diskuse

Obsah vydání | 11. 7. 2022