Případ Lineker: Není divu, že se dnešní britští "konzervativci" cítí ohroženi

13. 3. 2023

 
Pokud má Lineker pravdu, když tuto kontroverzi označuje za nepřiměřenou, pak můžeme uvažovat o dvou důvodech. Prvním je, že díky nekonečně hysterickému 24hodinovému zpravodajskému cyklu už ve Spojeném království neexistují normální proporce. Druhým důvodem by mohlo být to, že Linekerovy politické tweety se zdaleka netýkají "kontroverzních" témat, kterým se má podle směrnic BBC pro sociální média vyhýbat, ale většinou se pohybují v neškodném duchu. Například na Twitteru Lineker píše,  že péče o životní prostředí je správná věc a - jako v tomto případě - že věznění a deportování lidí žádajících o azyl je kruté. Upřímně řečeno, na tom není nic sporného.

Ale možná se Lineker mýlí a tato kontroverze není nepřiměřená. V této kontroverzi jde v podstatě o slušnost, což je něco, o čem lidé na pravici obvykle tak rádi mluví. Reagovali tak tvrdě, protože Lineker je ohrozil, že odhalí jejich skutečný charakter. Lineker je také jednou z nejznámějších a nejsympatičtějších osobností, které Británie má. Má charisma, pro které by politici zabíjeli. Ve srovnání s Linekerem bylo prohlášení šéfa labouristů Keira Starmera na jeho podporu asi tak úderné jako krájení dortu kusem papíru.

Lineker není jedinou veřejně známou osobností ze světa sportu, která se v nedávné minulosti ozvala. Fotbalisté první ligy byli během pandemie znevažováni tehdejším konzervativním ministrem zdravotnictví Mattem Hancockem a bylo jim řečeno, aby ze svých velkých platů státu "finančně přispěli", ale oni sami doslova založili skupinu nazvanou Players Together (Hráči společně), a skutečně dali finanční dary britskému zdravotnictví. Fotbalistovi Marcusi Rashfordovi, který zahanbil vládu, takže (dvakrát) změnila svou politiku a zavedla na jeho nátlak bezplatné školní stravování a stal se takovým národním hrdinou, že i fanoušci Liverpoolu skandovali jeho jméno, bylo řečeno, aby se "držel fotbalu" a "nelezl do politiky" (v této sezoně vstřelil svůj historicky nejvyšší počet gólů). Gary Neville, Roy Keane a Andy Murray se stali díky své pronikavé, břitké nebo vtipné kritice vládní politiky vysoce populárními na sociálních sítích.

Souběžně s popovými hvězdami a umělci, kteří v roce 1997 přišli v hojném počtu podpořit Tonyho Blaira, dnes máme hvězdy fotbalu a televizní zábavy v opozici. Osobou, která se nejvíce zasloužila o to, aby se daňová aféra ministra financí (!) Nadhima Zahawiho dostala do povědomí hlavního proudu ve společnosti, byla populární televizní moderátorka Carol Vordermanová, která na ni několikrát upozornila v televizních pořadech. Pak tu byl Joe Lycett, který skvěle zkritizoval  přemiérku Liz Trussovou, nebo  komici Ant a Dec, kteří opakovaně vtipkovali na účet Borise Johnsona a každý večer udržovali jeho mejdany během lockdownu na očích veřejnosti. Tyto celebrity znervózňují vládu a obvyklé pravicové agitátory, protože odhalují skutečnost, že tito lidé špatně odhadli náladu občanů. A navíc ukazují, že jim chybí základní lidská laskavost, integrita nebo zdravý rozum.

Debakl BBC má samozřejmě mnoho vrstev. Zjevně zjevné dvojí standardy a selektivní trestání (konzervativní komentátory BBC netrestá);  nepopiratelné vazby vrcholných představitelů BBC  předsedy Richarda Sharpa a generálního ředitele Tima Davieho, na Konzervativní stranu.  Pravice dlouho kritizuje BBC jako líheň levicových štváčů, jenže se ukazuje, že BBC je vlastně propagandistickou stanicí Konzervativní strany.  To je pravý opak nestrannosti.