Děsivý přešlap Mezinárodního trestního soudu

31. 5. 2024

Požadovaná obvinění – z procedurálního hlediska musí Khanova žádost projít ke schválení panelem soudců ICC – byla chválena, kritizována, bylo jim tleskáno a byla odmítnuta obvyklými podezřelými, přičemž každý z nich se stáhl do svého kouta, aby se připravil na dobře nacvičený boj. Co si však stoupenci a odpůrci neuvědomují, je to, že narychlo rozjeté naděje a sny Khana mohou docela dobře představovat poslední hřebík do rakve špatně koncipovaného a v zásadě nelegitimního soudu.

Od Norimberských procesů, a možná i dříve, národy hledaly způsob, jak zajistit "nadnárodní spravedlnost" pro takzvané zločiny proti lidskosti. Právě v Norimberku byla tato fráze vytvořena ve službách popisu holokaustu a jeho pachatelů. Vezmeme-li v úvahu výzvu v tomto manichejštějším kontextu – víme, kdo měl pravdu a kdo se mýlil – je snadné pochopit, proč proces s nacistickými inženýry konečného řešení nemohl probíhat u německých soudů, neměl by být ve Francii nebo Anglii, ale musel patřit "světu".

Existují i další důvody, proč může být myšlenka mezinárodního trestního soudu přitažlivá. Existují národy, kde se odehrály zločiny nepředstavitelné hrůzy a kde je spravedlnost nedosažitelná: Vzpomeňte si na Rwandu, Jugoslávii nebo Súdán. Možná, že tyto zločiny spáchala vláda, nebo vládní systém nedokáže zajistit skutečnou spravedlnost. V takových případech, dokonce i pro ty, pro něž se suverenita rovná biblickému přikázání, není představa, že něco, co je označeno jako "mezinárodní společenství", bere spravedlnost do svých rukou, zcela nepřijatelná.

Nicméně, stejně jako u téměř všech podobných cvičení v mezinárodní spolupráci a mezinárodní spravedlnosti – Mezinárodní soudní dvůr, Organizace spojených národů a její stále se rozšiřující svět specializovaných agentur atd. – realita a sen zaujímají různé dimenze. A je to realita těchto institucí, která potvrdila paranoidní předpovědi jejich kritiků.

Ponecháme-li stranou smutné případy Světové zdravotnické organizace, Úřadu OSN pro pomoc a spolupráci, Mezinárodní organizace pro migraci a dojemný příběh dnes již neexistujícího Výboru pro polévky a vývary Organizace OSN pro výživu a zemědělství, je to právě Mezinárodní trestní soud, který se díky Karimu Khanovi opět dostal do hledáčku amerických zákonodárců.

Historie Mezinárodního trestního soudu je poučná: Soud byl zřízen v roce 1998 smlouvou zvanou Římský statut. Ačkoliv se jednání o smlouvě konala v devadesátých letech, kdy se blížil "konec dějin", opozice v Kongresu znamenala, že se tehdejší prezident Bill Clinton rozhodl dokument nepodepsat. Po pravdě řečeno, Clintonovu týmu se tento nápad líbil. Probíhala celá řada válek a s podporou Clintonovy administrativy již byly vytvořeny zvláštní tribunály OSN, aby se zabývaly novými "zločiny proti lidskosti" v bývalé Jugoslávii a Rwandě. Na sklonku své vlády tedy Clinton podepsal Římský statut. Bizarní je, že tak učinil ve stejnou dobu, kdy prohlásil, že nemá v úmyslu předložit smlouvu Senátu k hlasování o ratifikaci. George W. Bush rozpoznal, že Clintonovo pseupřijetí je prázdná póza, a "nepodepsal" Římský statut.

Kdyby Mezinárodní trestní soud nebyl právě tou institucí, kterou jeho kritici popisují, Bushův "nepodpis" by mohl znamenat konec příběhu. Kritici tohoto soudu – a samotného pojmu nadnárodní spravedlnosti, která není svázána s žádným systémem nebo vládou zákona – vždy tušili, že pravomoci ICC budou zkorumpovány tak, aby útočily na dva bêtes noires "mezinárodního systému" – Spojené státy a Izrael. V článku z roku 2002 v izraelských novinách Ha'aretz tehdejší předseda senátního výboru pro zahraniční vztahy Jesse Helms varoval, že "soud bude mít nezávislého prokurátora, který se za své činy nebude zodpovídat žádnému státu ani instituci a který by jednoho dne mohl vznést trestní obvinění proti izraelským vojákům, vojenským velitelům a vládním úředníkům až po samotného premiéra". A tak se i stalo.

V době jeho vzniku a od té doby obhájci soudu trvali na tom, že by bylo nemyslitelné, aby pravomoci ICC byly namířeny proti demokratickému Izraeli nebo demokratické Americe, protože ani Spojené státy, ani Izrael nejsou smluvními stranami ICC a obě země mají robustní soudní systémy, které podle Římského statutu vylučují zapojení zaneprázdněných mezinárodních byrokratů. Římský statut to nazývá "komplementaritou" – myšlenkou, že ICC je povinen podřídit se soudním procesům národů s robustními a demokratickými právními systémy a spoléhat se na to, že tyto národy budou stíhat své vlastní zločiny. "Komplementarita" je pro ICC tím, čím je lochnesská příšera pro Skotsko: Zábavný nápad, který přitahuje fanoušky, i když si nikdo není jistý, zda je Nessie skutečná.

Jak k tomu došlo? V roce 2015 ICC připustil "stát Palestina". Co je to stát Palestina? Výborná otázka s nejasnou odpovědí. Podle Valného shromáždění OSN (viz smutné případy výše) je "státem Palestina" Palestinská samospráva v Ramalláhu vedená Mahmúdem Abbásem. Co je Gaza, fakticky vedená Hamásem? Nejasné. Je to právě tento předstíraný "stát Palestina", který požádal o intervenci ICC ve válce v Gaze a obvinil Izrael ze zločinů, které nyní papouškuje Khan.

Aby se někdo nedomníval, že ICC nebyl schopen vidět za mnoho pochybných událostí na africkém kontinentu – viz vyšetřování ICC v Ugandě, Demokratické republice Kongo, Súdánu, Středoafrické republice, Keni, Libyi, Pobřeží slonoviny, Mali, Burundi – v roce 2020 soud zahájil vyšetřování akcí Spojených států v Afghánistánu.

Trumpova administrativa přijala zprávu, že americká válka v Afghánistánu je pod drobnohledem mezinárodních byrokratů, se svým charakteristickým sebevědomím a okamžitě uvalila sankce na žalobce ICC. Zdálo se, že tyto sankce podnítily soud k přehodnocení, v podstatě přistoupil k tomu, že případ zařadil do oběžníku. A tak přicházíme do Izraele.

Požadovaná obvinění Izraele a pro Khana jeho morálního ekvivalentu, teroristické skupiny Hamás, byla ve Washingtonu špatně přijata. Prezident Joe Biden označil žádost o vydání zatykače na Netanjahua za "pobuřující" a trval na tom, že Spojené státy budou "vždy stát za Izraelem proti hrozbám pro jeho bezpečnost". Vůdce republikánské většiny v Senátu Chuck Schumer, který jen několik týdnů předtím vystoupil na půdě Senátu, aby Netanjahua odsoudil, označil obvinění za "hluboce nespravedlivá" a "trestuhodná". Republikáni v Kongresu zopakovali výtky demokratů a slíbili v reakci na to akci.

Americké zákony – Zákon na ochranu amerických vojáků – již povolují použití síly k osvobození kteréhokoli Američana nebo spojence USA, který je obviněn ICC (odtud přezdívka, kterou mu přidělili kritici zákona, "Zákon o invazi do Haagu"). Předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson, senátor Tom Cotton a řada dalších však varovali, že možná přijde další legislativa, která uvalí tvrdší tresty na ICC za jeho mimosoudní stíhání osob, které nejsou spojeny se stranami Římského statutu. Konkrétně Cotton ve svém prohlášení varoval, že "Khanův vykonstruovaný soud nemá v Izraeli žádnou jurisdikci k tomu, aby se zabýval těmito antisemitskými a politicky motivovanými 'obviněními'," a dodal, že se "těší na to, že se ujistí, že ani Khan, ani jeho společníci, ani jejich rodiny už nikdy nevkročí do Spojených států."

Další legislativa, o které se v současné době uvažuje, jde ještě dále, potenciálně kriminalizuje jednání úředníků ICC, kteří obviňují Američany a spojence, kteří požadují podobnou ochranu, a poskytuje právo na žalobu – právní prostředek k žalobě – proti úředníkům ICC v takových případech. Bidenova administrativa, která pravděpodobně doufá, že odvrátí přísnější opatření, sdělila členům Kongresu, že je otevřena reakci bez sankcí. Pokud by se však Donald Trump v roce 2025 vrátil do úřadu, možnost skutečného trestního stíhání Khana a spol. je až příliš reálná.

Khanova reakce na tato varování byla nestřídmá a jejím cílem bylo jeho oponenty spíše roznítit než uchlácholit. V tiskovém prohlášení žalobce ICC pohrozil členům Kongresu, kteří slíbili legislativní reakci: "Nezávislost a nestrannost ICC jsou podkopávány [...] pokud jednotlivci vyhrožují odvetnými opatřeními vůči soudu nebo vůči zaměstnancům soudu, pokud by úřad při plnění svého mandátu rozhodoval o vyšetřováních nebo případech spadajících do jeho pravomoci. Takové výhrůžky, i když se na ně nereaguje, mohou rovněž představovat trestný čin proti výkonu spravedlnosti podle článku 70 Římského statutu."

To nebylo moudré.

Co se bude dít dál? Porota ICC se musí sejít, aby posoudila Khanovu žádost. Prokurátor tvrdě pracoval na tom, aby zajistil, že rozhodnou v jeho prospěch, čímž obešel běžnou proceduru zveřejňování "vyžádaných" zatykačů (obvykle nejsou veřejné, natož aby byly zveřejněny na CNN) a urychlil normální soudní procesy, čímž zmařil vyšetřování ICC, s nímž Izraelci spolupracovali. (Vyšetřovatelé měli přijet do Izraele, aby prošetřili vlastní vládní vyšetřování vojenského chování a dodržování soudních směrnic o humanitární pomoci a pravidlech angažovanosti.)

Pokud by se však obvinění pohnula kupředu navzdory varováním Spojených států, Velké Británie a dalších zemí, pak by byly na izraelské představitele a vůdce Hamásu vydány zatykače. Tyto zatykače nahrazují běžná omezení, která se podřizují národní suverenitě, jako je suverénní imunita, imunita hlavy státu nebo jakýkoli jiný princip mezinárodního práva. Je-li obžaloba schválena, mají všechny státy, které jsou stranami Římského statutu, zákonnou povinnost dotyčné osoby zatknout. Mezinárodní trestní soud (ICC) se nezvykle klaní řádnému procesu a neumožňuje, aby byli obžalovaní souzeni v nepřítomnosti.

Pohne se Mezinárodní trestní soud kupředu? Bude Kongres jednat proti němu? Brzy se to dozvíme. Ale v případě další neústupnosti ICC existuje velká šance, že Kongres nejen přistoupí k tomu, aby ICC svázal ruce, a to díky autorizaci amerických zatykačů na příslušné představitele ICC, ale může také přistoupit k potrestání stran, které se soudem spolupracují. Výborně, pane Khane. Tolik k mezinárodní spravedlnosti.

Zdroj v angličtině: ZDE